Předčítač

Scénář: David Hare .. Tak copak nám ten Daldry & Hare servírují tentokrát? Roztahanou průpovídku o tom, jak se mladík zamiluje do "špatné" ženy a nakonec si oba postupně víc ublíží než pomohou. Dobrou hodinu zaberou jen laciné sexuální peripetie ústřední dvojice, kde o prsa či holý zadek Kate není nouze. Druhou půli vyplňuje převážně soudní proces, procházka po koncentračním táboru, bolest z provinění, kterou tlumí chlapcem spousta předčítaných audiokazet. Všechno nemístně natahované, často nudné. Ač se jedná o poměrně, do silných témat zasazený, příběh, celkově mne nijak nezasahuje ani přes blízkost podobných témat. Holocaust je zde tentokrát pouze do nevýrazných obrysů použitá kulisa. Vyzdvihnout nemohu, s porovnáním třeba s Revolutionary Road, ani herecký výkon Kate Winslet, která více než výrazové prostředky vystavuje svoje tělo a zrovna tím si mě nezískává. ___ Na Oscarech pouze do počtu. 40%. (24.01.2009)

Předčítač ve mně vyvolal spoustu otázek a rozporuplných pocitů. Michaelovo "souzení" Hanny totiž pomalu, ale jistě režisér přenechává divákovi. My sami se musíme rozhodnout, jestli dokážeme pochopit její chování, odpustit jí její činy, sympatizovat s ní, nebo potlačit nenávist a brát ji jako lidskou bytost. Vzhledem k Hannině více či méně očividné zrůdnosti (násobené jejím: "mám raději, když mi někdo čte") a vině, jsem během sledování příběhu dospěl možná tak k potlačení hněvu a akceptování její osoby jako člověka (faktem zůstává, že Daldry ji nijak zvlášť neobviňoval ani nebhajoval, ale snažil se divákovi nastítit její a posléze i Michaelův pohled na věc). Film je dost dlouhý, má pomalejší tempo, přesto však nemůžu říct, že bych se nudil. Příběh, hudba, kamera, práce maskérů a autorův záměr/hlavní myšlenka se mi líbily. Herecké výkony mi přišly takové zvláštní; Winsletová hrála dobře, přesto nijak převratně, Fiennesův výkon byl značně rozpačitý, ale zaujal mě David Kross, který mě sice z počátku štval už jen svojí přítomností, ale pak jsem si na něj zvykl a začal mu jeho roli opravdu věřit. Tenhle film není pro každého, přesto si myslím, že je rozhodně zajímavý a zaslouží si zhlédnout a zamyslet se nad jeho tématem. (25.04.2009)

Stephen Daldry, režisér skvělých Hodin, vyprodukoval z kvalitních ingrediencí (počítaje v to vynikající herce) obdivuhodně neúčinný snímek, z něhož sálá knižní původ podstatně mocněji než ženský půvab z Kate Winslet. Silná, zajímavá a bohatá sama o sobě nosná témata jako "smysl toho všeho" představený brilantním Brunem Ganzem nebo naopak Hannina před soudem demonstrovaná neschopnost pochopit, co že to vlastně během své služby dělala špatně, jsou zde užita jen velmi okrajově a zapadají pod kupou hlušiny vznešeně označitelné (těmi, které předčítač nadchl) za příběh pochopení a vděčnosti za první chlapeckou lásku, která se změnila v "něco jiného" nebo možná "víc". Ralph Fiennes namlouvající kazety mě zkrátka nedojímá a nezajímá, a byť má Předčítač zručně budovanou atmosféru a je na něm vidět, že asi nebyl natočen za levno, je pro mě jakž takž zajímavý pouze do doby, než Kate Winslet natočí instruktážní film o smyslné vášni partnerského milostného života...anebo normálně o dobrém sexu:) Vzhledem k ambicím a prezentaci filmu dávám 60%. (05.12.2010)

Líbila se mi první část, ale čím víc se film posouval ke konci, tím víc jsem nechápala, na co se to dívám a proč se na to dívám. Respektive, to jsem asi věděla, jenom jsem se ukrutně divila, co tím autoři sledovali. Jestli měl být film kontroverzní psychologickou sondou a jeho cílem bylo vykreslit divákovi pudy zmítanou, citově chladnou, nepříliš inteligentní ženu se smyslem pro povinnost a poslušnost, aby tak poskytl klíč k nahlížení na pěšáky, kteří sloužili nacistickému monstru, tak potom nechápu moralistické pindy v závěru. Kdyby to bylo tak, jak jsem v předchozím dlouhém překombinovaném souvětí naznačila, tak bych byla z filmu nadšená. Jenže ono to tak nebylo. Sentimentální závěr i znovuobnovování vztahu mezi Hanou a Michalem mi přišlo špatně prokreslené a zejména nevhodné, závěrečné setkání s Židovkou v podání Leny Olin mi potom přijde jako zbabělý pokus uklidnit všechny ty, které rozčílilo předchozí dění, pro příběh samotný nemělo podle mě vůbec žádný význam. (15.10.2009)

Přesně pro tohle miluju filmy. Když se mě z nedočkavosti, co se stane v příštích minutách zrychluje tep, když s každou nově vyrčenou větou mě bije víc a víc moje srdce, když má příběh v sobě tolik emocí, že se pomalu a nenápadně stávám jakousi jeho zvláštní součástí. Součástí, která nemá moc onen příběh nějak ovlivnit, ale přesto nedokáže vnímat nic jinýho než to, čeho je právě svědkem. Když prožívám s hlavními hrdiny jejich bolest, radost a lásku. Předčítač je přesně ten film, který má v sobě všechny "KDYŽ " pro který miluju filmy. (08.07.2010)