Světáci

Taková malá česká parafráze na Pygmalion. Výborná ukázka "převýchovy" buranských fasádníků a hospodských holek na milé, slušně vychované a vzdělané gentlemany a dámy. Skvělé herecké výkony pod dokonalou režijní taktovkou Zdeňka Podskalského, holt ve druhé půli 60.let a počátkem let 70. byly zlaté časy české komedie a generace vynikajících (nejen) herců (nejen) té doby byla na vrcholu svých tvůrčích sil. (11.06.2003)

Když Praha za noci zazáří neonem, není mi pomoci, hned slyším: "Pojď honem!".... Vlezu si do saka a bílý košile a s gustem čmeláka jdu mlsat svět. a s tóny této libozvučné písně Waldemara Matušky přicházejí "Světáci", jedna z nejlepších komedií všech dob. Od samého začátku do samého konce je film nabyt hláškami a komediálními situacemi. Jiří Sovák, Vlastimil Brodský a Jan Libíček geniálně zahráli trio fasádníků, kteří se mění v gentlemany. Zvláště mi při kreacích předčasně zesnulého Jana Libíčka bylo chvíli naměkko, když jsem zjistil, jakého, za 5 let od natočení této veselohry, český film ztratil herce. Dámské trio je rovněž skvostné a krásné role patří rovněž Vladimíru Menšíkovi, či Jiřině Šejbalové. A zvláštní zmíňku si zaslouží Oldřich Nový, který se rolí emeritního profesora vrátil ke svým elegánům prvorepublikových let. "Světáci" jsou nejlepším filmem Zdeňka Podskalského a jedním z největších skvostů české kinematografie. (26.10.2007)

Aneb intelektuálem snadno a rychle. Komedie přirozená jako voda z vysokohorského pramene a natolik zábavná, že humor se dá těžit z celuloidového pásu i po čtyřiceti letech od jeho vzniku. Scénář, co postavám ani divákům jednoduše nedá vydechnout, zdobí dokonalé obsazení celé sexty hereckých es. Podskalský natolik dokázal přesně vyvážit slovní i situační komiku, že tuhle epopej tří zedníků lemovanou pražskými neony si nikdy nedokáži odpustit. (01.01.2008)

Působivé kreace hereckých osobností a inspirující prolínání jejich generací se vyznačují i neméně zajímavým tématem. S jistou nadsázkou se dá mluvit o osobitě uchopeném traumatu české malosti a snaze být někým jiným, ale tak, aby to nebolelo. Oldřich Nový naznačuje i po desetiletích, která uplynula od doby jeho elegánů, svůj skutečný herecký i osobnostní formát a rejstřík. Prvorepubliková noblesa, kterou v tomto plebejském prostředí prezentuje, v jeho podání naznačuje své přednosti i limity. Podaří-li se takové téma podat v atraktivním komediálním podání, je přesvědčivost, s níž jsou poselství filmu sdělována, ještě silnejší a nevývratnější. Česká filmová vlna i ve svém vynuceném odlivu zachovává šarm, noblesu a nadhled. Totalita je v tomto pohledu pojednána z nejméně očekávatelných úhlů. Vícerozměrovost výchozího záměru tím jen získává. I dnes. A také zítra, jak se alespoň téměř čtyřicet let po premiéře zdá. (17.09.2007)

Nejlepší film všech dob? Ale no tak, paní doktor. Konfrontace tří soudruhů a tří děvek je skutečně jedna z nejlegračnějších a nejcitovanějších scén na domácí půdě, ale někdy mě štvou určité pasáže z filmu, které si hledají cestu k tomuto finále. Klidně mě ukamenujte, ale někdy mi to přijde až moc soudružský. Ale ať nežeru, dávám za pět. (24.04.2011)