Světová válka Z

Jako opulentní reklama na Pepsi - dobrý. Jako comeback Heleny Vondráčkové - taky dobrý (ano, ten týpek s klokotavým zvukem v laboratoři 139). Nevím, čím to pochválit víc, ale je jisté, že ztučnělá brada Brada Pitta to zase pořádně roztočila a oči diváka opět nestíhaly. Takový film, na který se tlačí jiné filmy se zombíky, podobně jako samotní zombíci v něm samém, si zaslouží přežít, protože je rozhodně výjimečný. Dodatek: Výborný "A.C.A.B", Pierfrancesco Favino v roli šéfa WHO pobočky, s tím páčidlem vypadal jako Gordon Freeman! Doufám, že na to budoucí tvůrci filmu Half Life vzpomenou, až budou hledat toho pravého adepta. Dodatek 2: Skutečnost je ale taková, že nejvíc lze ocenit chytrost tvůrců. Totiž, je jasné, že chtěli ukázat, resp. simulovat situaci, kdy taková pandemie zachvátí celou planetu Zemi. Šlo už jen o to, aby příběh byl uvěřitelný a dobře nastaven, aby z toho nebyl jen vizuální průvodce po ničem. Nebo, že nepoužili Emerichovské šablony, kde bychom sledovali příběhy několika lidí nebo rodin, zapojených více či méně do vzniklé situace, nejčastěji katastrofy. Nechali tedy Brada cestovat z různých míst na Zemi, ale nepůsobí to nastavovaně, skutečně to diváka vtáhne, ten pak chce pátrat také, zajímá ho, jak se to stalo, víc než kdy jindy u jiných zombie filmů. Zároveň to docela logicky rozvíjí model dané situace, daného člověka v dané chvíli. Brad Pitt je tedy důležitý průvodce, ale zároveň i hrdina a zároveň i tvůrce příběhu. No, tomu říkám dobrý film. (10.09.2013)

Tak jak jsem právě napsal u Metra, který jsem viděl včera. Tolik podobnejch chyb aby člověk pohledal. Film má několik výbornejch scén, který samy o sobě by stačily na slušnej zombie survival, díky globálnímu pohledu je ale potřeba tyhle jednotlivosti nějak pospojovat, a to pojidlo je namísto kvalitního materiálu často jen nějakej naplácnutej vosk. Tak předně tu máme obvyklý důraz na rodinné hodnoty, "když budeme držet při sobě, tak" a podobně, místy přemoudřelé děti (ten přistěhovaleckej kluk v Newarku), a místy poněkud nevěrohodnou psychickou rovinu. Tak například počátek chaosu byl udělanej slušně, ovšem přišlo mi divný, že v podstatě nikdo se nediví ničemu. Všichni hned od začátku zkušeně zdrhají, drancují obchody a podobně, a v podstatě je to jen rodinka hlavního hrdiny, kdo zpočátku kouká na to všechno trochu vyjeveně a netuší co se děje. Na scénáři je vidět, že se v něm různě škrtalo, přepisovalo a přetáčelo. Ostatně do dvou třetin vede Gerryho vyšetřování úplně jiným směrem, než k čemu se pak otočením stránky scénáře stočí. Jistě, i ve vědě se stává, že původní předpoklady se nepotvrdí a výzkum něčeho dá objevit něčemu jinému. Ale má to nějaké svoje důvody a zákonitosti, tady je z dějový linie až příliš vidět, že se původní poslední třetina filmu ustříhla a jelo se nanovo. Nedá mi to si nerejpnout do mnoha technických kiksů, z nichž nejvíc do očí bijící je tento. První Gerryho letadlo se během letu proměňuje z Antonova An-12 na Lockheed C-130 a nazpátek. Budiž, obě letadla jsou prakticky přímé analogy s téměř totožnými výkony i celkovou koncepcí. Ovšem vidět ruskoukrajinského Antonova v barvách US NAVY byl celkem zajímavej zážitek, kterej se téměř vyrovnal tomu, když jsem viděl tohohle čtyřmotorovýho drobka startovat z paluby letadlový lodě. Nota bene když si člověk uvědomí, že na ní musel taky předtím přistát. Abych jen nekritizoval, to ukázání nakaženejch coby jakýsi hmyzí komunity bylo velmi zajímavý. Škoda, že to globální hledisko nakonec slouží jen jako variace na pohádku o kohoutkovi a slepičce. Tak ty tři dám, ale chce to mít takovou věc pod výrazně vyšší autorskou kontrolou. P. S. Ještě jeda věc, co spojuje ty dva filmy - v obou má někdo z hlavních postav astma a v obou je na tom postaveno zdramatizování situace. (26.06.2013)

S kariérou Brada Pitta to musí jít s kopce, když začíná brát hlavní role v čistokrevných béčkách, byť by se stokrát tvářily jako hollywoodské blockbustery. Světová válka Z je v podstatě taková horší verze pilotního dílu k vynikajícímu zombie seriálu Walking Dead. Narozdíl od Franka Darabonta se ale Marc Forster okatě drží mainstreamového ladění a svým filmem tak typicky hollywoodsky kýčovitě adoruje svět rodinných hodnot, z čehož vyvěrá k tomuto žánru se tak nehodící povinný happyend a eliminace krvavých scén, aby bylo dosaženo co nejlepší věkové kino-přístupnosti. Opravdu škoda. Škoda každé hollywoodské apokalypsy, která padne vedle... (03.09.2013)

Zhlédnuto v kině. Je to až krásně paradoxní… Totiž, v roce 2012 si svou premiéru odbyl takový malý nezávislák jménem Prometheus (možná jste o něm slyšeli… :-)) Byl to film, na který se všichni těšili a který hodně lidí zklamal a naštval. A přiznejme si, že to bylo kvůli tomu, že se k (již hotovému) scénáři dostal Damon Lindelof a přepracoval ho. To ale ani on nemohl vědět, že se kvůli tomu stane jedním z nejnenáviděnějších lidí toho roku. Přetočme ručičky o rok napřed a máme zde World War Z. Film, který byl předurčen k selhání kvůli různým problém s produkcí, rozpočtem a právě i scénářem, ke kterému nebyl přizván nikdo jiný, než Damon, aby překopal celý konec. A nakonec se z World War Z vyklubal jeden z mála blockbusterů roku 2013, který skončil v pěkném plusu. A vůbec bych se nedivil, kdyby to z části bylo i díky Damonově konci, protože do té doby, než přišel "výlet do laboratoře" byl tento film jen lepším průměrem, který měl to štěstí, že Brad Pitt hrál hlavní roli. Ale ta poslední atmosférická třetina zvedá World War Z do výšin nadprůměru. Je paradoxem, že mnoho lidí si tohle neuvědomí a bude stále považovat Lindelofa za packala. Pro mě se tímto vykoupil a doufám, že i více lidí objektivně uzná, že nebýt jeho zásahu, tak by možná tento film opravdu propadl, jak bylo očekáváno. 80 %. (11.08.2013)

„Shit happens.“ Neschopnost režírovat přehledné akční scény Forster prokázal již v Quantum of Solace. WWZ naštěstí, navzdory klamnému marketingovému zdání, nestojí na akčních atrakcích. Jeho nejsilnější zbraní je takřka romerovsky důsledné vytěžení společenských přesahů zombie žánru. Neustálé přepínání mezi mikro a makro perspektivou ukazuje, že v nastalém chaosu ví jednotlivec stejně málo jako instituce, které své zájmy realisticky nepodřizují osobnímu bezpečí (buď jdeš s námi, nebo přes palubu). Právě skutečnost, že vyprávění není limitované tím, co ví jeden člověk nebo skupina lidí, znemožňuje označit WWZ za film promyšleně využívající videoherní narace. Gerryho postup přesto odpovídá narativnímu modelu, pro který mají herní studia pojmenování „string of pearls“. Teprve poté, co je plně využito vyprávěcího potenciálu jednoho prostředí (a dochází k pomyslnému ukončení levelu), může se přejít do prostředí jiného. Nejde ale jen o monotónní sbírání informací, které vedou k dalším informacím. Film jednak podvrací očekávání tím, jak vtipně nakládá s prvkem (blbé) náhody, jednak průběžně mění kontext, v němž se k zombie nákaze vyjadřuje. Od dominujícího kontextu rodinného se přes vojenský, politický a medicínský dopracuje zpátky ke kontextu rodinnému (na jehož svrchovanost jsme s různou mírou citové agresivity upozorňováni v průběhu celého filmu). Je tím nejenom stvrzeno melodramatické schéma, na němž stojí většina hollywoodských blockbusterů (opravdu nejde jenom o nějakou mou úchylku – hledat za vším melodrama), zvolený vyprávěcí oblouk zároveň dobře slouží humanistickému poselství filmu, výzvě, abychom se nestyděli za své slabosti (lidskost, která nás činí zranitelnými, jako nejsilnější zbraň). Díky solidnímu výkonu Brada Pitta není emocionální rovina filmu zcela plonková a beze studu připouštím, že mne Gerryho písemná prosba krátce před závěrem dojala. Z hlediska distribuce informací a vytváření paralel mezi současnou politickou situací a fiktivní zombie zkázou chytrá zábava nakonec doplácí hlavně na snahu zavděčit se příliš mnoha skupinám diváků. Jak už jsem zmínil, akční scény jsou chaotické, scénám jako z herních survival hororů chybí originální nápady a atmosféra (protože víme, že se za pár okamžiků stejně bude chrčet, utíkat a kousat), některé scény postrádají logiku (rozvrzané bicykly měly být tišší než chůze?) a v jiných nadbývá násilný product placement (jestli nechcete ve scéně s automatem spatřovat jízlivou kritiku konzumerismu). WWZ na každý pád skvěle šlape, má v sobě potenciál na ještě lepší sequel a mezi zombie filmy dneška představuje sympatickou výjimku také svou vkusností (což je možná contradictio in adjecto, ale osobně mi vůbec nevadilo, že krize dopadla také na umělé mozky, střeva a jiné laskominy). 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema, flanker.27, xxmartinxx (27.06.2013)