Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jsou mladí, milují se, studují a hrají jazz, ale v době nacistické okupace má pro ně jejich první veřejné vystoupení tragické následky… Film vypráví o studentských láskách v nejtěžších dobách, protože i za protektorátu se mladí lidé rádi bavili, tančili a zamilovávali. Ve vile spolužáka Paddyho (M. Tomeš), který byl pro svůj smíšený původ vyloučen z gymnázia, se scházejí jeho bývalí spolužáci, posedlí jazzem a touhou založit si vlastní kapelu. Podaří se jim to, a když se otec Paddyho ujme Zuzany (B. Bobulová), jejíž rodiče jsou v koncentračním táboře, získává kapela i zpěvačku. Zuzana a Paddy se do sebe zamilují. Spolužáci připravují koncert, ohrozí jej však zákaz ředitele gymnázia (M. Donutil), podle něhož nesmějí po devatenácté hodině studenti vystupovat na veřejnosti. Fingovaným pozváním odláká Zuzana ředitele do Prahy, kde má být údajně vyznamenán protektorátním řádem za své pedagogické zásluhy. Koncert Maskovaných banditů se uskuteční, ale cena, kterou studenti zaplatí, je vysoká… Za předlohu k televiznímu filmu posloužila stejnojmenná povídka z knížky Sedmiramenný svícen Josefa Škvoreckého. (Česká televize)

(více)

Recenze (16)

topi 

všechny recenze uživatele

Škoda, že televizní zpracování povídky Josefa Škvoreckého nemělo tu správnou protektorátní atmosféru a celkové vyznění je takové nemastné a neslané, včetně postav, které herci příliš neprožívali, snad jen na klasicky slizkého Karla Rodena jako redaktora Vlajky. A tak i dva zásadní momenty, které mají ranit a zasáhnout srdce, vyšumí jaksi do prázdna a míjí se s účinkem. Nejvíc tedy funguje jazzová a swingová hudba, kterou mají hlavní protagonisté příběhu v repertoáru. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Jazz jsem nikdy moc nemusel, ale je to další z příběhů, který zkrátka popisuje, jak všechno není černé nebo bílé, jak by se na první pohled mohlo zdát. A v době okupace se tento fakt ještě zvýraznil. Je zde vidět celá řada mladých herců, kteří se s různými úspěchy později proslavili či zařadili do běžného hereckého života. I přes silné obsazení zde nedostali už tehdy slavní herci moc prostoru, tentokrát šlo o mládí vpřed. V kombinaci s jazzem mě film zase až tolik nebavil. Pouze závěr byl silný. Ale vzhledem k tomu, jakou dobu příběh popisoval se to dalo čekat. ()

Reklama

topi80 

všechny recenze uživatele

Nemohu posoudit, jak to za protektorátu chodilo, ale pohled tohoto filmu mně připadá dosti naivní. Filmy o muzikantech, o lásce k hudbě a obětech muzice přinášených mně jsou více než blízké. Ale u tohoto filmu je nutno říci, že ty časem prověřené jazzové šlágry ve skvělém pěveckém podání Radky Fišarové jednoznačně ční nad příběhem. Ale za zhlédnutí bych to určitě doporučil nejen obdivovatelům skvělé hudby. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Doba to byla samozřejmě velmi těžká a složitá. Námět určitě dobrý. Ale s tím zpracováním to nijak zvlášť valně nedopadlo. Jediné, co dost dobře dokázalo udržet moji pozornost, byla ta krásna hudba. Všechno ostatní mi bohužel přišlo jen jako jaká si obyčejná výplň. Také se mi zdálo, že to mělo delší stopáž, než jaká je ve skutečnosti uváděná. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Tenhle film jsem sedm let sháněl. Kazí to televizní formát, a nesluší ani předabování Barbory Bobuľové. Dále ovšem silný zážitek, hlavně ten konec. Mladí Štěpán a Vyorálek a Donutil jako SS ředitel. Plus pro milovníky dobové hudby opravdu slušná porce v poměru stopáže. Námět dost silný na celovečerák. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (3)

  • Film se natáčel v Praze a Červeném Kostelci. (SONY_)
  • Povídku „Eine kleine Jazzmusik“ napsal Josef Škoverecký pod názvem „Slovo nevezmu zpět“ na konci 50. let 20. století. (cinema_cz)

Reklama

Reklama