Smrt čeká všude

Opravdu vynikající válečné drama. Jeho tvůrcem je navíc žena a ten nový pohled na ryzí svět mužů je z filmu cítit. Namísto klišovité válečné akce s přehnaně implementovanou a mnohdy neopodstatněnou vrstvou patosu je Hurt Locker sestaven z množství v podstatě nezávislých (a dokola jedno schéma opisujících) příběhů (spojených hlavními hrdiny), z nichž je pak sestavena dějová osa snímku, osudy speciální pyrotechnické jednotky. Bez prvoplánových oslav, patetických záběrů a hudby je tu poznenáhlu předváděn skutečný hold vojenskému povolání. A míra empatie je veliká... Režisérka Kathryn Bigelow natočila mnohem reálnější reflexi válečné traumatizující mise než většina hollywoodských mužských rádobyspecialistů na tuto tématiku. Akční scéna je tu upozaděna a kupříkladu výbuch rovná se především zpomalené záběry detailu explozí nadzdvižených kaménků, až potom přichází spíše popisný celek s rostoucím detonačním hřibem... Tenhle neutrální (a depolitizovaný) rastr dovoluje divákovi soustředit se na motivaci i narůstající přetlak kumulovaného stresu jednotlivých aktérů a ten si o to více uvědomuje jejich osobní hrdinství. Válka je lakmusovým papírkem krize civilizace, v níž vina jedince pozbývá významu, voják je též jen jednou z jejích obětí... Přesto ten civilizačně kritický tón v závěru přeroste do nečekaného významového obratu - v krizi je celý hodnotový systém současného západního člověka i jeho život sám - Hurt Locker se tak staví překvapivě po bok filmů jako je třeba Útěk do divočiny... Podobné filmy a seriály: Království, Mariňák, Generation Kill (05.06.2009)

Vojnová tematika nie je pre mňa až tak atraktívna, Hurt Locker je však prinajmenšom v istých aspektoch pozoruhodný film, pričom hlavnú časť pochvaly si za bezchybnú réžiu zaslúži Kathryn Bigelow. Bez ohľadu na to, že ľubovoľný muž na režisérskej stoličke by to možno nenatočil lepšie a že výber málo neznámeho hlavného predstaviteľa je v kontraste so známymi tvárami vo veďľajších úlohách v tomto prípade šikovným ťahom, ani drsné a realistické spracovanie s absenciou pátosu nedokáže úplne prekryť epizodicky roztrieštený a neinovatívny dej ba ani prevažne ploché a nezaujímavé postavy. Jedinou výnimkou je len Jeremy Renner, lenže navzdory uveriteľnosti jeho charakteru film postráda väčší ťah na bránku a nie je až tak strhujúci ako by byť mohol. Diváci cieľavedomovo vyhľadávajúci túto tému si zrejme prídu na svoje, žiadna žánrová evolúcia ako naznačujú ohlasy sa ale nekoná. Technicky výborne natočená záležitosť áno. (25.02.2010)

Relativně neznámá herecká eskadra, sesbíraná mimojiné z úspěšných amerických seriálů, je vržena doprostřed vleklé irácké války, aby se na dvě hodiny stala laboratorními krysami, na jejichž chování si můžeme spolu s nimi vychutnat bolesti a slasti (ne)dobrovolně nasazeného vojáka. Hvězdy typu Fiennese nebo Pearce se tu naopak vcelku humorně mihnou jen jako snadné terče pro muslimské snajpry a miny. Jako kdyby režisérka chtěla říct: "Seru vám na klasický heroický melodrama, tohle je o obyčejnejch lidech!" Takřka dokumentární odstup od ústředních postav si film zvládá udržovat po celou první polovinu; škoda pak jen určité fixace na Rennerova seržanta Jamese, který je tu během svých solo akcí trochu zbytečně posouván do lehce bournovské polohy. Vše ale vynahrazuje závěrečný dialog se Sanbornem, který, ač je slovně velice úsporný, říká mnoho o dopadu válečného prostředí na lidský žebříček hodnot. Svobodomyslní tvrďáci tváří v tvář smrti náhle zatouží po potomstvu a taťkové s rodinným zázemím jsou paradoxně fascinováni adrenalinem, skrytým v úzkých baghdádských uličkách. Díky bohu za vojenský snímek, jehož vyzněním není patrioticky hurónské "America, Fuck Yeah!", ale citlivá sebereflexe. (06.09.2009)

(1001) Ta nervózní kamera mě silně znervózňovala. Jinak asi nejsem nejlepší druh diváka pro takový film, protože za á, jich podobných nemám mnoho nasledovaných (a kolik jich vůbec kvalitních vzniká?) a za bé, můžu leda posoudit, jak režisérka zachází s filmovými postupy, ale nemám dostatek znalostí (dost velký přehled, vyhraněný názor) na to, abych dokázala rozklíčovat, jakým způsobem zachází s realitou, informacemi, (pravdou?). Protože z tohohle hlediska mám dojem, že její cenová senoseč byla zapříčiněna tím, že jde více méně o produkt, který se trefil do momentální poptávky. Trošku ve stylu toho, co ve svém komentáři praví uživatel verbal: (Parafrázuji:) Kdyby v roce 2009 Američané válčili s Německem, tak Oscara dostane Quentin Tarantino za Hanebný pancharty. Tolik jen poznámka k politice Akademie. Musím nicméně říct, že jsem si vcelku užívala, jak si nikdo nevšímá "příběhu" a že jde více méně o kresbu. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by se tady podařilo dosáhnout takové míry univerzálnosti, za jakou člověk obdivuje Četu, Apokalypsu nebo Olověnou vestu (protože takovými přirovnáním se to všudemožně hýří). Pokud se jim Smrt vyrovná, posoudím to až s větším odstupem, ale osobně si spíš myslím, že s dalším během času na tenhle film spíš zapomenu, než že by se mi některé jeho obrazy měly vracet. Řekla bych, že "na vině" je určitě práce se zvukem a hudebním doprovodem, protože já jsem ten typ, který dává přednost výrazné manipulaci místo nenápadného dokreslování. Od Marca Beltramiho se mi hodně líbila hudba k Vlaku do Yumy, ale od té doby to s ním šlo celkem do kytek. Hudba u scény prohledávání "prázdné budovy" mě možná udržela v napětí, ale žádný moment mě nezabil do sedačky a nedal mi najevo, že sleduji něco zásadního. Noční inferno obrazově působivé, ale zvuk nevyužitý naplno a tím pádem pro mě ta scéna opět spíš vyšuměla do prázdna. Možná je to taky tím, že se mu v ten moment kamera nepodívá do očí, které to všechno vidí. Možná je to taky tím, že scény nedostanou potřebný čas, aby se mohly proměnit v něco víc. Nevěřila bych, že si někdy budu stěžovat u filmu, který mě úplně nenadchnul, že je moc krátký, zvlášť když má dvě hodiny, ale je to tak: V některých případech to má dobrý důvod, proč jsou všechny ty "zásadní eposy" tříhodinové. A ten konec je obzvlášť taková zkratka na ránu. Doufám, že to byla nějaká znouzectnost a ne záměr. (06.11.2014)

Na jednu stranu perfektní, na stranu druhou nakonec trochu zklamání. Perfektní je hlavně ten nápad ukázat jednotku na zneškodňování bomb všeho druhu, to tu ještě nebylo, navíc Katryn Bigelow si zcela jistě nehrála s panenkama, ale v kočárku spíš vozila miny a bomby, protože to je natočený naprosto geniálně a když byl výbuch, tak to byl fakt zážitek, skvělý nápady a ještě úžasně nasnímaný, nicméně zklamání přichází hned vzápětí, když se od zneškodňování trochu ustoupí a začne se příběh přesouvat do míst, co už jsme mohli vidět častokrát, neni to špatný, ale zamrzí to a následně návrat k zneškodňování už neni tak výraznej a konec s neschopností adaptovat se na normální život je trochu rozpačitej a klišoidní, ale jinak před Bigelow fakt smekám. (08.08.2010)