Smrt čeká všude

Jsou filmy, u nichž cítíte první jakost na sto honů a přesto vás nemusí ve všem plně uspokojit a pak existují filmy jako Hurt Locker, které s čistým svědomím nemohu označit jako dokonalé, geniální a možná ani nezapomenutelné, avšak jsou to kousky hrající mi přesně do noty a přinášející jednoduše vše, co bych si od nich mohl přát. Hurt Locker je silně atmosferická chlapská exkurze do Bagdádu, která však není testosteronem přepumpovaná na úkor přirozenosti, nesnaží se poučovat, politizovat, vůbec válečný konflikt jakkoliv zkoumat. Vypichuje pár atraktivních scén plných napětí, potu i vhodné míry akce tak, aby nebyla porušena realističnost, ale přitom snímek neupadl ve zdlouhavost (Generation Kill)... 9/10 Pozn. po druhém zhlédnutí: Speciálně doceňuji vykreslení psychologie vojáka a svízelnosti situace ve smyslu zákeřnosti nativních obyvatel. Vemte si, že američtí vojáci jsou označkováni v uniformách a mají přísně daná pravidla, která nemůžou překročit, stačí když příliš drsně zpacifikují blbečka z telefonem, narušujícího signál, nebo taxikáře nerespektujícího bezpečnostní zóny a média by z nich klidně udělala ta největší prasata (viz "Americká arogance masakruje nevinné civilisty"). Za to Irácký odboj se maskuje mezi místní obyvatele, dává si tajné signály (pouštění draka například), dělá naschvály, zákeřnosti a nezdráhá se ani umístit nálož na civilistu ze svých řad, i když dobře ví, že je to jen vzteklý štěkot a válku takhle nikdy nevyhraje... (25.10.2009)

Trochu jako Četa, ale z Iráku. Líbily se mi napjatý vztahy v hlavní trojce. A taky mě hrozně bavila různorodost misí, který plnili. Navíc je tam spousta napínavých situací, což ve válečnejch filmech moc nebejvá a samozřejmě herci jsou přesvědčiví. Díky scénám jako byl sniperskej souboj, nebo zneškodňování bomby připevněné na civilistovi to pro mě byl mnohem intenzivnější zážitek, než Mariňák ale i než Generation kill. (11.03.2010)

Hurt Locker je materiál, na který se dlouho nezapomene a může zaujmout hned v několika provedeních, třeba hlavně tím, že ho točila režisérka, režisérka opravdu zkušená, která přesně ví, co chlap chce, a tak mu naservírovala ne příběh, ale scénky při kterých tuhne krev v žilách, ale popravdě jsou naprosto dokonale natočené a kouká se na ně jedna báseň. Nestalo se mi dlouho, abych byl tak překvapený. Film se nesnaží zaujmout krví, nebo zlým negativním prostředím, o to mu vůbec nejde, jen ukazuje scénky ze života pyrotechnika v Iráku, jak to funguje, co si za pár týdnů jsou schopni prožít nebo jak to tam vypadá a udělat si obrázek. Ve filmu je plno pravd, které jsou kruté, leč pravdivé, a s tím se prostě musí žít. The Hurt Locker nešokuje nijak závratně, prostě jen syrově ukazuje pravdu, krutou pravdu, která je trošku o něčem jiném, než v plno válečných filmech. Vím, nedokážu si představit, jaká válka je, ale řekl bych, že díky filmům jako je například tento, se k tomu lehce přiblížím, a při sledování si uvědomuju, že když se mi dělá nevolno ze scének v tomto filmu, tak je to stále tak 5 procent z celé války, respektive uvědomění si, že něco takového vůbec existuje a na světě se děje, no a pak je ta reality, kdy voják stojí přímo předtím, a má ten pocit bezmoci, kdy nemůže udělat naprosto nic. Tyto a plno dalších myšlenek mi po filmu rotovalo hlavou, hlavní je ale stejně fakt, že tohle prostě musí každýho chlapa bavit, škoda jen toho, že u nás se tento film do distribuce zatím nedostal, dostane? (04.06.2009)

Že by mě tohle oceňované oskarové drama srazilo do kolen, to rozhodně říct nemůžu, a do mé topky válečných filmů se taky nezapíše, na to příliš absentuje souvislá dějová linka a postavy jsou, snad s výjimkou hlavního hrdiny, opravdu jen načrtnuté. Jde vlastně o zachycení několika útržkovitých scén z působení jednotky zaměřené na zneškodňování náloží. Absolutně lze ocenit autentičnost ve smyslu zachycení celkové atmosféry v Bagdádu a Iráku zasaženém občanskou válkou. Ve srovnání se snímkem Kathryn Bigelow působí hollywoodské tzv. válečné filmy, jako např. Tři králové, spíš trapně. S autentičností jednotlivých scén a příhod hlavního hrdiny to už taková sláva nebude, jak napsal můj oblíbený uživatel flanker27, v reálu se určitě hraje daleko víc na jistotu a podobný sólista holdující adrenalinu by neměl pochopení ani u svých kolegů z jednotky ani, a to především, u svých velitelů. Odhaduju, že nejméně třikrát by si z předvedených eskapád vykoledoval ukončení mise. Americké jednotky jsou specializované a obvykle v případě mimořádných situací povolávají příslušné speciální jednotky na jejich vyřešení, aby se pyrotechnici pletli do práce ostřelovačům nebo čistili přilehlé sektory od teroristů, je pouhá fikce. Ocenit se na tomhle dramatu dá taky absence obvyklého vlasteneckého patosu, profláknutých klišé a především politické korektnosti. Kathryn Bigelow se vyhla i zbytečným naturalistickým nechutnostem, válka v jejím pojetí je stres, únava, stálé napětí, špína a čekání na konec mise. Celkový dojem: 80 %. (01.04.2010)

Distribuční cesty nezávisle produkovaných snímků mohou být, jak jsem se mohl přesvědčit vskutku nevyzpytatelné. Zážitek režisérky Kathryn Bigelow, byl strhující. Neodtrhl jsem ani zlom vteřiny detailností skvostu, který nám představila na stříbrném podnose. Výborné herecké obsazení Renner (výborný)! Oscary jsou zasloužené a třepavá realistická kamera mě ohromila, se střihem a režií doplnění prostředí těžké války v Iráku, neboli 365 dnů do návratu. Představivostí prostoru věčné paranoie – prostoru, kde budík časované nálože tiká potenciálně na každém rohu, pod tričkem každého na první pohled nevinného civilisty. I přesto všechno samozřejmě velká poklona pro režisérku K.Bigelowou, ale o malinko více jsem to tento rok přál Tarantinovi (Inglourious Basterds). HURT LOCKER je příliš prázdný......... (05.02.2012)