Muž v povětří

Jeden z těch slabších filmů s Vlastou Burianem, ovšem na dobu, ve které vznikl, ještě docela únosný (zejména v porovnání se Slepicí a kostelníkem). Herecká sestava, která se zde sešla, je opravdu skvostná (v čele s naší nejkrásnější princeznou Alenou Vránovou) a agitace je zde docela umírněná až upozaděná. Škoda, že samotný děj je celkem o ničem a je v podstatě zacyklený a s od začátku předvídatelným koncem. (DVD) (24.12.2013)

Nebýt Vlasty Buriana, kdoví, jak by to bylo dopadlo. Koukat se na to docela příjemně dalo, dokonce si myslím, že je Muž v povětří lepší než některé Burianovy filmy z 30.let ( Ulice zpívá, Ryba na suchu ). S těmi klasickými dílky jako U pokladny stál se samozřejmě nemůže rovnat. Žádný z Burianových filmů z poválečných let se nemůže soupeřit s tím, co dělal dříve ( výjimka Nejlepší člověk a Byl jednou jeden král, ale zde nebyl Burian v hlavní roli ). Zajímavé mi tu přišlo Burianovo setkání např. s Hrušínským nebo Sovákem. Oproti nehoráznému odpadu jakým je Slepice a kostelník je Muž v povětří půvabné dílko. (14.01.2009)

Symbolické předávání štafetového kolíku mezi hereckou generací končící (Burian, Šlemrová, Trégl, Vítová) a generací nastupující (Hrušínský, Sovák, Zázvorková, Effa), které bohužel proběhlo ve filmu se slibným začátkem, ale socialisticky poučným, a tedy přitroublým koncem. Pravda, Filipovský by se podle tohoto přirovnání celkem naběhal a ten kolík si předával z levé ruky do pravé, neb točil ostošest v obou generacích. Překvapilo mě, že jak Burian, tak ostatní vypadali a hráli velmi dobře, od svých zlatých před- a válečných dob se moc nezměnili. A když se změnili, tak k lepšímu. Trégl opustil svou zpotvořenou dikci a bylo mu hezky rozumět, zkrátka čím starší, tím líp mluví, což je zvláštní, protože většinou to bývá naopak. Taky Vítová již nehrála pro ni tak typicky dýchavičně hystericky, působila velice klidným dojmem, k čemuž přispěla i její permanentně nehybná tvář. Čímž se mimochodem odhalilo, že experimentování socialistické plastické chirurgie s betonem místo nedostatkovým a drahým botoxem nebylo až tak úspěšné. (01.02.2014)

Popularita Vlasty Buriana i přes nucenou pauzu musela být veliká, z toho důvodu se ho filmaři zřejmě snažili procpat i do soudobé produkce padesátých let. Role bláznivého vynálezce však nenabízela výraznější příležitosti a hrát ji mohl v podstatě kdokoliv. Jen v mihotavých okamžicích se vrací král komiků, ale divákovi naskočí spíše známá scéna z jeho klasických komedií. Pohled na Vlastu Buriana působí smutně a má ryze historickou hodnotu. Totéž se dá říci o Růženě Šlemrové a Haně Vítové, které se loučily s českým filmem. Celkové resumé: ve veseloherní produkci padesátých let příjemné oddechové zastavení s vynikajícími herci, i když v průměrných rolích. (08.09.2003)

Je smutné vidět prvorepublikovou hereckou elitu (Burian, Vítová, Šlemrová) jak hrají v této rádoby komedii, která až přespříliš načuchla nátěrem padesátých let. Pro Šlemrovou je to role poslední, pro Buriana a Vítovou předposlední - a československý film se už našel v nových hereckých hvězdách (Sovák, Vránová, Zázvorková) a když si to převedu do dnešní doby, jedinou žijící mezi nima je už pouze Vránová, na zbylé osobnosti už pouze legendárně vzpomínáme. Tento film je archivním důkazem obměny generací - byť není příliš povedený a úsměvné momenty aby tady divák pohledal. (01.09.2014)