Ižorský prapor

Hoc o Gennadijovi Kazanskijivovi sa hovorí v superlatívoch - aspoň čo sa vojnových filmov zo zašlého ZSSR týka - mňa tento jeho film akosi neoslovil (iné som nevidela, a po tomto fiasku ani neplánujem). Je mi jasné, že v prípade socializmu si buď s režimom, ale nie si ( aspoň čo sa verejnosti týka), ale i tak ma neskutočne iritovala všadeprítomná propaganda, ktorú by som snáď bola schopná prehliadať v prípade, že sa mi pomedzi ňu ponúka zaujímavý dej - no taký tento rozhodne nebol. Skôr patetický a nudný ( je asi trúfalosťou vyhlásiť čosi také o snímku, kde každú druhú scénu vypĺňa niečia smrť, ale načo sa zbytočne klamať ? - skrátka som niekoľkokrát skoro zaspala). A navyše, rok výroby absolútne nekorešpondoval s kvalitou. Podľa nej by som totiž vznik filmu odhalda na nejaké 50.roky ... Po pozretí mi úvodná veta (černobílý snímek z roku 1972 přináší vše, co lze jen od sovětského válečného dramatu očekávat ), dáva úplne nový zmysel ... (16.04.2012)

Prozatím nejslabší ze sovětských válečných filmů. Na to, že byl film natočen v r.1972 (což není tak dávno), je osvětlení prachmizerné a dokonce i venkovní scény jsou stále jakoby v mlze. Bojů moc nevidíme, stále se něco řeší, ale nedořeší, závěr filmu je jako nedokončená píseň. Škoda, mohl to být (dle námětu) docela zajímavý film, zřejmě bylo málo peněz a nápadů. (24.02.2008)

Černobílý ruský válečný film o obraně SSSR na řece Ižoře. Princip spočívá v tom, že obrana v roce 1941 byla narychlo zformována z ruských civilistů, zaměstnanců závodu Kolgino. Film nepostrádá pověstnou ruskou poetiku(loučení se s učitelem základní školy, nápis Lena na komíně továrny, uvažování o síle lásky šestnáctileté dívky). Ani jednou nezazní slovo Stalin. Vůbec bych tento film nezavrhoval a velmi by mě zajímal názor kolegů Fragreho a Raroha. 4* dávám na protest proti mizernému hodnocení ostatních. (24.06.2012)

Ižorský prapor sice není žádným veledílem, ovšem nemám ani pocit, že by si zasloužil hluboké opovržení. Nedá mi to, abych si lehce nezapolemizoval se zdejšími komentáři. Snad se dá namítnout, že v něm je mnoho politické agitace, ale jistě i v oné válce ji bylo právě tolik, ne-li více. Pravdou je, že bojové scény jsou chudičké a je jich málo, ale je snad nutné mít válečný film složený převážně jen z nich? A že jsou postavy Němců šablonovité? Vždyť se v tom filmu skoro neobjeví. A postavy Sovětů? Jednoduché, prosté jako poměry z nichž vzešly, ale určitě komplikovanější a s větším zázemím, než nabízí většina západních válečných filmů z druhé světové války. Neuvěřitelné hrdinství? Nu, pořád uvěřitelnější, než jsem tento týden viděl u zde o dost lépe hodnoceného italského filmu El Alamein. To vše však přece jen nic nemění na faktu, že jde o film zapomenutelný. Slabé ***. (22.12.2008)

Černobílý film protkaný autentickými záběry. Měla jsem si tenhle film pustit před Leningradem a ne až po jeho shlédnutí. Leninovo město je tu často zmiňováno. Dokonce je tu několikrát vidět průlet letounů, kteří měly namířeno na Leningrad. Jinak je to ukázka absurdního ruského hrdinství. Tak, teď všichni půjdeme a budeme bránit závod před po zuby ozbrojenou německou armádou a vůbec nevadí, že máme dvě obrněná auta, granáty a staré pušky. Němcům se ubráníme a vytlačíme je. Politická agitace od začátku do konce. Sovětští pracující jsou nejudatnější na světě a hrdině se postaví svému nepříteli. Asi jsem tenhle film brala moc vážně, ale válka je velmi vážná věc. Čekala jsem větší emotivní náboj a více vypjatých dramatických situací, ne jen plochý a snadno zapomenutelný snímek. (17.11.2009)