Anglické jahody

Srovnám-li to s běžnou nedělní produkcí České televize, tak tento film, který se dokonce objevil v kinech, je bohužel velmi podprůměrný. Nevěrohodné postavy, nevěrohodné zdlouhavé dialogy, amatérské "kulisy", typický film, u kterého člověk musí dělat ještě něco jiného, aby se zabavil. Nemá smysl si cokoliv nalhávat, tohle se nepovedlo. Jediným kladem je výkon Viktora Preisse. (24.08.2009)

Zklamání... V tomhle filmu nebylo nic, co by člověka potěšilo, či zahrálo... Slabé, nezajímavé scénky..V celém filmu se nic neděje a člověk se může unudit k smtri... Vyzdvihl bych výkon Pavly Tomicové, která zahrála slušně, ale jinak nic kladného v tomto dramatu, či co to vlastně bylo, nebylo... Pořád uvažuju mezi 1-2* jak jsem už po několíkáte rozhodnutý pro hvězdu či dvě, tak vždy zase změním na tru druhou...:-) Ne nakonec dávám jenom 1*.. Je to mezi, ale víc k 1*.. Slabota! Ztráta času. Nevím, jestli můžu napsat, že tento film je dobrý aspoň na jedno shlédnutí, protože asi ani to ne... Hodnocení: 30% (02.02.2011)

Nesympatická televizní nuda, kastrovaná při plném vědomí ústřední hereckou dvojicí (učebnicová letargie) a pidirozpočtem, který kulisy degraduje na úroveň vesnického divadelního představení. Ten film jde odnikud nikam a marně spoléhá na atraktivní pozadí srpna 1968... za okny (resp. v otravných černobílých vložkách) popojíždějí tanky a doma se brečí (staří), venku zas filozofuje (mladí). Na provaz je obojí, zvlášť když do repráku postopadesáté zazní ruská odrhovačka. Proč na to nejít? Důkaz místo slibů, Vláďa Drha tenhle skvost natočil v přestávce mezi sudým a lichým dílem VéKáVéček. (04.11.2008)

Hudební doprovod a dobové záběry působily jako rušivý element. Herci vypadali hodně nesympaticky a neosobně, i když se Nina Divíšková snažila vtipně glosovat. Příběh je nemastný a neslaný. Jediná pozitivní věc byla, že se vše odehrává na pozadí srpnových událostí roku 1968 a že jde o kus naší minulosti. (21.08.2009)

Máte taky takový ty zlý sny, ve kterých se nemůžete hnout z místa? Člověk klátí nohama, běží jako o život a stále stojí na jednom místě... Tak si představte, že tahle noční můra trvá rovnejch sto čtrnáct minut. Naši hrdinové vyjdou z bodu A cestou přes bod A, k bodu A, načež se vrátí do bodu A, aby se nakonec k všobecnému překvapení octli v bodě A. Vznikla tak zcela unikátní, avšak nekonečně útrpná pohlednice z roku 68, jejíž záživnost bych přirovnal ke sledování "živých obrazů". Absence jakéhokoli vývoje a naprosto příšerně zahraní nesympatičtí sráči v hlavních úlohách znamenají opravdu "nevšední" zážitek. Bolestné! (22.12.2011)