Pasiáns

,,Naděje je jen touha po nemožném. Možná, že je na životě nejkrásnější, že je jedna velká naděje, která se nikdy nesplní." Skupinka lidí se při přehlídce zámku ocitne v podzemní místnosti, ve které najednou zmiznou dveře ven... Tak alegorie na totalitní stát, resp. situaci v ČSSR po srpnu '68 je už jasná v samotné zápletce a od prvních minut, ale rozhodně není jediným smyslem filmu. Bez ohledu na dobu a politiku Pasiáns v sobě skrývá hluboký psychologický příběh s existenciální zápletkou, kde jsou důležité rozměry lidských charakterů, jež se v podobných hraničních situacích projevují naplno. Jedni se budou snažit za každou cenu ven, jiní pouze doufat, utápět se v depresích nebo mít blízko i k zbláznění, někdo najde rovno východisko v sebevraždě a najdou se i lidé, kteří neztratí svůj smysl pro humor i v takovéhle situaci. Strhující snímek v sobě ukrývá téměř hororovou atmosféru z tajemného podzemí, umocněnou sugestivním výkonem Rudolfa Hrušínského a hereckým koncertem dalších protagonistů (z mužského obsazenství mě zaujali zejména František Řehák a Ladislav Boháč), zvláště pak Jany Brejchové, jejíž krása i příjemný hlas působí v temném prostředí jako zajímavý kontrast. Dojem mi mírně poprvé zkazil otevřený konec, ale na druhou stranu se po zamýšlení nad tím vším nabízí otázka: je to skutečně otevřený konec nebo spíš drsné zobrazení reality? 90% (05.08.2017)

"Není přeci důležité co chcete, ale co můžete…..Toužit znamená trpět, nemohu přeci žít a netoužit...Život je velká naděje, která se nikdy nesplní" Podobně silnými myšlenkami je tento film doslova napěchován. Napěchován je film i i skvělými herci a to určitě nejen "ledově chladným" Rudolfem Hrušínským (který mi zde někdy připomínal svou hlavní roli ve Spalovači mrtvol). Mě rozhodně zaujali třeba Jana Brejchová či Eduard Cupák. Tohle filmové podobenství v situaci začínající normalizace v Československu myslím dosti jasně ukazuje, k jakému životním postoji nakonec většina lidí tehdy dospěla. Výrok "chybí ti snad něco, jídlo pití, muzika...Proč se strašit dopředu, zatím se nám nic neděje", je v tomto směru dosti výmluvný. Film tak končí poněkud paradoxně. Voda v kašně sice stoupá, přeživší lidé se však utěšují, že "umí plavat". A taky tím, že důležité přeci je, že žijeme a "bude nám líp, až se tu zabydlíme." Což je ale argumentace dosti nadčasová. (18.12.2017)

" Připravte se na nejhorší a nebudete nikdy zklamána."                                                                                                         Pasiáns mě příliš nepřesvědčil. Zápletka je skvělá. Herci jsou skvělí, i když místo divadelního herectví bych uvítala víc civilního projevu, jako tomu bylo u Františka Řeháka a Ladislava Mrkvičky. Překvapila mě strnulá poloha Rudolfa Hrušínského. Evokuje to příliš Královskou hru a Spalovače mrtvol a to podle mě není dobře. Myslím si, že v té postavě bylo víc, mohla žít víc vlastním životem. Podzemí by slušel možná víc undergroundový kabát, ale dobrá, šlo o alegorii. :o) Jířího Hubače mám ráda, ale tentokrát mi nepronikl k srdci. (18.08.2014)

Před řadou let jsem měl toto možnost vidět (myslím, že to bylo součásti komponované oslavy 50let televize u nás). Zajimavý počin z doby kdy se točili takéto filmy-politické otázky, či příběh plné metafory o svobodě, totalitě a vůbec. V paměti mě to uvízlo jen z lehka, proto hodnotit tak rázně jako jsou zde * nemůžu. Ale rozhodně se jedná o silný film, dobrých kvalit. (10.12.2009)

Trochu mi vadil nijaký konec a některé peripetie nebyly domyšlené, ale celkově to má úžasnou atmosféru, ten strach a klaustrofobie by se daly krájet, navíc vynikající herecké výkony, zvláště pak ve chvílích, kdy jde o psychologické vykreslení změn v chování postav na základě podivné situace. Odkaz k tomu, že Československo zůstalo náhle zavřené ze všech stran bratrskými vojsky a je "jen slyšet kroky" někde nahoře, je jasný. Ale film funguje sám o sobě i jako horor. (03.02.2013)