Liga spravedlnosti

Šílený zoufalství. Jednotlivý scény to skládá nahrubo za sebe, bez jakýhokoliv vnitřního náboje, obsahu nebo gradace, aby to opakovalo stejný chyby jako BvS, takže se opět (pokolikáté už v tomto univerzu?) skládá dohromady tým, aby v něm krátce a nuceně vzniklo napětí (ten Superman, proboha) a na konci se mohli všichni porvat v digibordelu. Nejhorší je, že z toho přímo kape ta bezradnost a nekomfortnost všech zúčastněných, kteří neví, co si s tou rozklížeností počít. Působí to skoro, jako že si někdo ve střižně jen tupě odškrtával screentime každý postavy, a jen co zazvonily stopky, přeskočil k další, i když to třeba nedávalo smysl. Co tam dělal J. K. Simmons nebo Amber Heard nevím doteď, proč si hrdinové nechali ukrást Mother Box na parkovišti také ne. Proboha. Proboha! 30% (15.11.2017)

Jak by řekl Václav Havel - ,,Ehm, spoilery, že". Extrémně otřískaný rámec, v němž neinvenční manytěžaři mění jen kulisy. Svět je zase něčím ohrožen. Všimněte si, že postupem času jde o stále větší a větší hovadiny, zde o tři rubikovky a Minotaura. Uvědomělý správňák hledá pomocníčky. Ti musí být genderově i rasově vyvážení, aby za a. zasáhli co nejširší spektrum platících, za b. nějací neoneomarxisté nedostali psotník. Někteří se spoluprací souhlasí ihned, jiní až za chvíli, po ,,dramatickém" dějovém zvratku. Poté se utkávají se zlem, a to opakovaně. Zlo nejprve vítězí, následně nečekaně prohrává. Pro odlehčení je vloženo pár politicky korektních fórků. Dý end, který slibuje ňů stárt. Zde stojí za pozornost především dvě věci. Rusové jsou vykresleni jako magoři, co seberou děti a jdou bydlet do vybuchlého reaktoru. Jo, to se teď smí, jít po nich, jsou na indexu. Ale i tak je pravověrný Amík zachrání, protože je kladnější než galvanická katoda. A tou druhou je těžké nepochopení motivace Clarka Josepha Kenta. Kurva, vždyť jen hibernoval! Viděl to tak na padesát, pro jistotu však sedmdesát let. Proč, ptáte se? Ze stejného důvodu, kvůli kterému svým budíkům nakopal řitky. Věděl to, nebožák, věděl. Že tam do pěti minut naroluje Edemsovo ohava a on se jí jen tak nezbaví! (30.01.2018)

Úsvit spravedlnosti trpěl začátečnickými chybami, ale v jeho velkoleposti a až úsměvné touze obsáhnout či zasáhnout jedním filmem celou generaci příběhů jsem mu dokázal mnohé odpustit. Liga si ale ze svého předchůdce nebere žádné ponaučení a naopak je ve všem horší. Zvláštní efekty se buď ztrácí ve tmě nebo působí při finální velebitvě až ostudně nedopečeně, rozhovory Clarka a Lois jako kdyby vypadly z nejrozpačitější fanfiction a představení Aquamana i Cyborga pomocí shrnujících dialogů ve své překotnosti diváka více zmate, než že by cokoli osvětlilo. Pár Whedonových dolepených hlášek nezakryje fakt, že tahle týmovka působí polovičatě téměř na všech frontách a nebýt geniálního Ezry Millera a neselhávajícího mesiáše Cavilla, katastrofa by byla dokonána. Když si vzpomenu na výtky vůči záporákům z většiny Marvelovek a pak se podívám na až trapně generický vývoj Steppenwolfa, je mi za tu salvu výtek, která se snese několikaletým snahám DC na hlavu, docela nepříjemně stydno. Tady vede cesta vzhůru už jenom přes sólovky. V té nejvyšší kategorii a v téhle podobě ale už ona cesta skončila. (15.11.2017)

Liga spravedlnosti je ve většině směrů zklamáním. Snyderova vize se ohrála už někde v průběhu minulých dílů a tady tomu nasazuje korunu. Pošmurný vizuál - místy jsem měl až pocit, že někdo vydal rozkaz, aby se změnilo tónování - a celkově slabé efekty (Steppenwolf a scéna na louce Themysciry, Steppenwolf a krádež v Atlantis, scéna v tunelu, Supermanův návrat, celé finále, Steppenwolf...) bily do očí. Nechápu, co tímhle Snyder zamýšlel, protože servíruje v podstatě to, co jsme už viděli nesčetněkrát. Stejně tak můžeme mluvit o dříve zmiňovaném Steppenwolfovi. Záporáka s menším charismatem neměl snad ani Marvel, který disponuje třeba Whiplashem (nemluvě o tom, že je vzhledově podobný svým DCEU předchůdcům). Motivace tohoto "dobyvatele" tak v mnohém připomínaly nejvíce Helu. Jediným rozdílem bylo to, že Hela měla alespoň nějaké charisma a nevypadala jako topomapa Utahu. Příběh je tedy slabý a nekonzistentní. Scény jsou naskládané za sebe bez většího smyslu a místy se topí v patosu a klišé (WW na soše Spravedlnosti). Z toho vychází i problematická Supermanova resuscitace. Náznaky z BvS odešly asi někam do lesa, protože se na ně nebere vůbec žádný ohled. Všechno se vyřeší klasickým "udělátkem", které vrátí jako "zázrakem" hrdinovi život. Následný twist s Lois snad ani nemá cenu komentovat. U záporů ještě zmíním, že postavy jako Lois, Alfred, nebo Gordon jsou absolutně upozaděny. Na druhou stranu je nutno ocenit Flashe, který prostě funguje - a to jsem měl z Ezry strach. Má fajn hlášky, sympatického otce a působí nenuceně. Jeho sólovku bych si určitě nechal líbit. Aquaman také není zlý (ač se odklání od předlohy), ale zasloužil by mnohem více prostoru, který snad pod vedením Wanna nějak smysluplně dorazí příští rok. Cyborg nevyvolá žádné emoce, na WW se dobře kouká a Batman mě poprvé neoslovil. Navíc jsme dostali nesmyslné hledání vztahu Bruce a Diany, což bych si klidně odpustil. Hudební motiv je nevýrazný a hlavně ze začátku takřka trapný. Ve finále to není tak špatné jako Suicide Squad, ale v Justice League chybí hromada nevyužitých prvků, které mohly rozhodně pomoct. Hlavní důvod, proč nakonec dám 3 je ten, že chemie mezi týmem v podstatě funguje a film má několik momentů, ze kterých jdete do kolen (třeba vylidňování v Rusku - v podání Supermana a Flashe). Přihrajte mi s Detahstrokem i Hunnama jako Green Arrowa. Ta kamizolka s lukem by k němu nehorázně pasovala. Po Aquamanovi jdu na 2 hvězdičky. (15.11.2017)