Reklama

Reklama

Ecstasis

všechny plakáty
Krátkometrážní
Japonsko, 1969, 11 min

Režie:

Tošio Macumoto

Recenze (3)

Radko 

všechny recenze uživatele

Muž sa približuje, kričiaca visiaca tvár, do toho občas usmievavé slniečko a nejaký vtáčik. Všetko v sprievode industriálneho monotónneho hluku. Akási podivuhodná mazacia hlava, ale bez nápadu a zmyslu. Bez zaujímavého strihu. Taká japonská ušmudlanina, hrajúca sa na veľký experiment. Neostane ani v mysli ani v pamäti. A tak je žiaľ možné, že túto čiernobielu hlúposť ešte niekedy uzriem. ()

bratr.Milan 

všechny recenze uživatele

Vážně jsem to vydržel až do konce bez uhýbání a přeskakování. Tušil jsem, že se mi před očima bude celých 11 minut odehrávat to samé pořád dokola, bez nějakého zvratu, ale vydržel jsem. Copak se v dnešních filmech a seriálech často neděje to samé, jen zabalené do pěkného kabátku?! V Ecstasis jsou dva obrazové „příběhy“ doplněné několika kratičkými „podpříběhy“. Asi po třech minutách soustředěného sledování opakujícího se dění jsem pochopil, co to vlastně vidím, co se tam asi tak děje. Zbytek času jsem mohl uvažovat nad kinematografií. Jak tvůrci nemají jasnou myšlenku, ale stále jen opakují zaběhlé žánry, na kterých dělají kosmetické úpravy. Najde se jen málo těch, kteří kreativně přemýšlejí, jak pracovat se strukturou příběhu a vizuální kompozicí filmu. Nemyslím jen, aby film vypadal cool a epicky, to dělá spousta současných i uznávaných režisérů. Myslím to tak, že režisér pracuje s filmem jako sochař, co modeluje sochu z hlíny. Přemýšlí o rozvržení hmoty v prostoru, postupně sleduje jak vypadá dílo z různých pohledů, kde nechat vyniknout detail a kde ho naopak potlačit, aby celek vypadal dobře a správně vyjádřil myšlenku díla. U filmu režisér může přemýšlet, co vyvolává určitá kompozice obrazu, nebo barevnost, jaký to má vztah k celku, jak nasnímat rozhovory herců, aby záběrování podpořilo dialogy, a podobně...Tyto myšlenky mě napadaly při sledování Ecstasis od Macumota. ()

Reklama

Reklama