Punk's Not Dead
Režie:
Susan DynnerHudba:
Jello BiafraHrají:
John Doe, Henry Rollins, Billy Idol, Iggy Pop, Billie Joe Armstrong, Ian MacKaye, Deryck Whibley, Jay McCaslin, Steve Jocz, Dave Baksh, Dexter Holland (více)Obsahy(1)
Film "Punk´s not dead" (Punk není mrtvý) vás k 30. výročí vzniku punk rocku zavede do upocených undergroundových klubů, nahrávacích studíí, na venkovní parties, ale i do nákupních center a na stadionové koncerty, kde punková hudba i kultura dále vzkvétá. Třicet let poté, co skupiny jako Ramones nebo Sex Pistols neslavně šokovaly systém svou tvorbou, rychlou a vše měnící hudbou, přitahuje nejdéle fungující punková skupina v historii doposud největší davy "pop-punkových" fanoušků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Dokument je nabitý sestavou známých či méně známých kapel veškeré odrůdy punku k prasknutí. Hned od začátku pohltí diváka, který na punku aspoň někdy v životě ujížděl, obrovská euforie a energický přístup k vyprávění o začátcích toho všeho. Linie dokumentu sice není jasně daná (cílem kam směřuje), ale zrovna tady to vůbec nevadí, protože každá odbočka je důležitá k samotnému pochopení punku. Pro absolutní punkové laiky je tohle ideální dílo pro zasvěcení do punkového světa. V první půli jsem byl přesvědčen, že se nemůže nic zvrtnout, což se ale bohužel (z čistě mého subjektivního pohledu) stalo ve druhé polovině. Dost mi vadila kritika všeho okolo, co není punk. A teď nemyslím politiku nebo stát, mám na mysli ostatní kapely v branži. Sám jsem totiž vyrůstal ne na čistokrevným undergroundovým punku, ale na Green Day, Sum 41, Simple Plan a dost mě zasáhlo, když se třeba Sum 41 nebo MCR dostali pod palbu kritiky, že jejich punk rock není punk, protože jsou příliš komerční. Sakra, to že je někdo prodává desky, neznamená odloučení od punku, ne? Velmi dobře tuhle situaci shrnul Cone a celkově přístup "Posloucháš tohle? Tak to jsi naprostej kretén!" je jen známka neúcty a nedostatku sebereflexe. Přitom se tam všichni chvástají, jak první co poslouchali, byli Green Day a kdo slyšel jejich poslední desky ví, že jsou víc popové než cokoliv co Sum 41 vydali. Zároveň fakt, že jsem film zkoukával na několik zhlédnutí, mě přesvědčil o značné nedokonalosti filmu. Ikonické zakončení dokumentu mě ještě nutilo přemýšlet o mém hodnocení, ale kvůli téhle velké trhlině nemůžu jít výše. Hrozně mě mrzí, že tenhle film nebudu příliš posílat dál, ale doporučovat film s jedním velkým ALE prostě není můj styl. ()
Dokument v ktorom sa objaví môj nekriticky obdivovaný The Adicts. Dokumet o hudobnom štýle môjho života a ja môžem dať len úbohých päť hviezd. Nehoráznosť! Punk nieje mŕtvy, ale punk pomaly umiera. Nádherná a hrôzostrašná myšlienka plynúca z celej projekcie. Film sa snažil ucelene zmapovať celú históriu punku, kedy sa museli začínajúce otrhané kapely a prvý fanúšici tlačiť v zaprdených baroch až po dnešné veľké punkové festivaly ktoré vám prináša MasterCard a Playstation. V priľahlých stánkoch si môžu uniformovaní punk/pózeri kúpiť slipy tej správnej značky a trinásťročné pubertiačky poskakujú na vystajlovaných fešáčiskách z GreenDay-u, lebo si Google im opravil hľadaný výraz "pank" na "kúl punk". Film o hudobnom štýle, kedy sa pôvodné Fuck You! postupne zmenilo na I´m cool, because I´m punker!. Starí páni zo zlatých čias po rokoch v štýle punk-sex-pivo už toho veľa nevládzu, a tak je ich odkaz dnešnej zamindrákovanej assbukovskej (de)generácii čoraz vzdialenejší. Povinnosť? Možno, pretože presne tento prístup zničil tú krásnu pôvodnú myšlienku. ()
Dobrý dokument, který jsem měl už hodně dlouho v merku, ale až teď jsem se na něj podíval. Je dost důležité se na něj podívat, pokud posloucháte punk, nebo si alespoň myslíte, že posloucháte punk. Osobně uznávám všechny staré punkové kapely, ale dávám přednost těm novějším, melodičtějším. Poslouchám punk rock už asi 5 let a miluju tento styl. Dokumentu ale 5* dát nemůžu, protože spíše, než důkaz o tom, že punk opravdu není mrtvý, nám předvedli průřez všech starých kapel a ke konci se spíše utvrzovali v tom, že je mrtvý. Punk není mrtvý, punk je prostě dneska jiný, ale pořád o tom samém. ()
"Nic nepředstíráme." To už je dávno pryč, ale to mně zase až tak moc nevadí. Punk již prostě není ten upřímný protest vzešlý z dělnického prostředí, ale trošku nám zkomerčněl. Já tedy mám raději ty garážové a podzemní základy, ale klidně si zařádím i na cosi komerčnějšího, když to má pořádný punk rockový náboj. Tady je muziky opravdu hodně, což mne na jednu stranu uspokojuje, ale na druhou stranu mne to trošku štve, protože jeden song střídá druhý v takovém tempu, že jsem si připadal jako japonský turista, který během týdenní dovolené stihne projet celý svět a doma se pak dívá na fotky, aby zjistil, kde to vlastně byl. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (1)
- V závěru filmu je v titulkách špatně uvedené přímení Gerarda Waye. Je napsán chybně jako Gerard Whale. (ČSFD)
Punk není mrtvý. Punk je zombie. Punk's Not Dead se mi nelíbil. A to nejen proto, že o zombie říká, že je živá a má se k světu. Problém je v celém přístupu k tématu. Celé dění, které vyvrcholilo v roce 1977, se jen mihne v titulcích a dál se na všechno to, co v té době vznikalo na obou stranách Atlantiku zvysoka kašle. Jako definice toho co byl punk se objevují kapely druhé vlny, tedy ty co vznikaly od (a pod vlivem) roku 1977, hlavně pak streetpunkové a hardcore punkové kapely z 80. let (proto se mohou objevit směšné a nesmyslné výroky jako že Suffer od Bad Religion bylo „first melodic punk album“ - ale jen jestli před ním znám jen hardcore punk). Ty většinou hrají od té doby pořád to samé: jednoduchou, hlasitou, rychlou a tvrdou hudbu. A s nimi v konfrontaci pop-punkové kapely z MTV jako Good Charlotte nebo My Chemical Romance. Punk se ale nejen petrifikoval v streetpunku nebo nezmutoval do MTV-friedly variace. Punk se vyvíjel po roce 1977 už u kapel první vlny (právě komplikovanější a „umělecky ambicióznější“ skladby, jež se začaly objevovat na jejich albech vedly ke streetpunkové reakci): the Clash na albu "London Calling" vstřebávají prvky reggae, ska, rockabilly a rock’n’rollu 50. let, Johnny Rotten zakládá Public Image Ltd., Howard Devoto z Buzzcocks Magazine, skupiny jako The Stranglers, Siouxsie & the Banshees, Echo & the Bunnymen nebo Joy Division na jedné a Devo, Talking Heads, Blondie a Television na druhé straně Atlantiku začínají hrát punk jinak a vzniká post-punk a new wave. Tímto směrem pak pokračuje vývoj. Sandinista! od the Clash je skoro až přehlídkou různých žánrů, Blondie zběsile kombinuje vše možné včetně rapu, New Order, vzniklí po smrti Iana Curtise ze zbylých tří členů Joy Division, se stanou průkopníky elektronické hudby. Tak punk žije v tom jak ovlivnil a ovlivňuje tvář pop music, ne v tom, že některé kapely hrají už dvacet, třicet let pořád to samé (to je pak stejně živý i dixieland). Jeho (nejen) politické a sociální postoje a názory, které v mnohém přejal od hippies (a ti od beat generation a ti od...ad infinitum) pokračují třeba v hip hopu._______________Co se týče té konfrontace nekomerčního, undergroundového a starého punku a vysoce komerčního, MTV-friedly a nového pop-punku, tak komerční úspěch není něco, co by punk nikdy neznal. První album Sex Pistols „Never mind the bollocks, here’s the Sex Pistols“ bylo na prvním místě britského žebříčku a během prvního měsíce mělo zlatou desku, a vysoko se umísťovali i the Clash, The Damned, Buzzcocks etc. A komerční využití punku...kvůli tomu ty Sex Pistols snad přece Malcom McLaren jako jejich manažer už tehdy proslavil, ne?________________Kde v tom lze vidět život? Na jednu stranu Punk's Not Dead ukazuje několik mužů středního věku hrajících pořád to samé - „underground“, co už třicet let stagnuje; a na druhou mladíky tvrdící, že jim jde jen o to, aby je poslouchalo co nejvíc lidí - komerčně úspěšné věci co jsou spotřební zboží bez obsahu. Živoucí punk ani v jednom nějak nevidím (no dobrá, párkrát se tam mihnou Rancid, což je asi nejzajímavější americká punková kapela od Dead Kennedys, ale protože na rozdíl od takových Green Day nepodepsali smlouvu s velkou firmou, tak se o nich moc nemluví). () (méně) (více)