Elitní jednotka

Zpřízněnost se známým Městem bohů je vzdálená a odehrává se čistě v tématické rovině. Elitní jednotka nahlíží na problém favel, chudoby a zločinnosti z úplně jiného úhlu a používá i jiné filmové prostředky. Je to osobní zpověď velitele speciálního policejního komanda v podobě jeho vnitřního komentáře, který doplňuje roztřesená ruční kamera navozující polodokumentární dojem. Řemeslná stránka snímku je na slabší 4*, i když s řadou výtek, které se objevují v komentáři Kidda v zásadě souhlasím. Co mně ale hnulo žlučí, je myšlenková základna, ze které Elitní jednotka vychází. Hlavní hrdina je elitář, který jako by vypadl z oka rytíře Armina z Vláčilova snímku Údolí včel. Armin by nechal přežít anděle, Nascimento chce společnost deratizovat do té míry, že by výsledek byl podobný. Jen velmi málo filmů současnosti, které by tak výrazně propagovaly pravicově autoritářskou a elitářskou ideologii. Film je vlastně obhajobou vzniku a působení nechvalně proslulých brazilských E.M., motorizovaných brigád sanpaulské policie, které od 60. let minulého století "čistily" město od dětských pouličních gangů a kterým se začalo říkat eskadry smrti. Zločinnost a korupci systému chce hrdina filmu léčit popravami a mučením. Celkový dojem: 40 %. (22.09.2010)

Na hrubé pytle ze slumů hrubá záplata lebky probodnuté dýkou - až si člověk vzpomene na jednu z epizod Itchy a Scratchy a nápis na policejním voze: "To protect and sever". Hoši z BOPE dávají policejní brutalitě nový rozměr a řekněme si otevřeně, že třeba taková výslechová metoda "Najdi pravdu v mikrotenovém sáčku" respektuje základní lidská práva stejně jako chlapci z favel životní styl straight edge. Vítejte v Riu! Filmařsky znehodnoceno hodně slabou první půlkou, kdy se Nascimentův voiceover marně snaží zakrýt nevhodně zvolenou strukturu vyprávění - výsledkem je pak celková neucelenost a mizerný emoční dopad. Příběh o elitních černokošiláčích, co si do akce neberou helmu ani pouta, navíc může svádět k myšlence, že to celé Padilha natočil s na bok učesanou patkou a malým hřebínkem pod nosem, ale neměl bych mu to za zlé, protože: a) kriminalita v rodném městě ubírá na liberálním přesvědčení, b) vyprofiloval se jako naprosto ideální režisér pro nového, podobně orientovaného, Robocopa. Osobně si myslím, že by toho detroitského plecháče uvítal i doma v Riu, kde by k těm opáleným Clarencům Boddickerům pravidelně pronášel své: „Dead or alive, you're coming with me!“ (06.09.2012)

Do první poloviny filmu je to hodně zajímavé, spíše "naučné", kdy se dozvídáme, jak to chodí v sociální síti v Riu de Janeiru. Chvílemi mi to však připadlo trochu neobratné a pro Evropského diváka až neuchopitelné. Druhá polovina se ale sjednotí v neuvěřitelně skvěle podanou akční jízdu, kdy jak výcvik, tak konflikt mezi BOPE a pouliční mafií, opravdu zaujmou. V druhé polovině hodně drsné, všichni proti všem, každý za svým osobním cílem, nikdo si nebere servítky. 4,5/5. (22.04.2011)

Rio de Janeiro není jen sluníčkové město s Ježíšem na kopci. Favelami protékají drogy (a odpadky), policejními kapsami zase peníze. Proto jsou tu pánové z BOPE, kteří dělají to co je třeba, jakýmikoli nezbytnými prostředky. Režie parádní, vizuálně nápadité a scénář zajímavě rozvíjí hned několik myšlenek s velkým sociálním přesahem. Ať už jde o dušení igelitovým pytlíkem nebo boje cti proti systému (a samozřejmě zachování stávajícího pracovního poměru) vždycky tne do živého. Takže kam jste to chtěli jet na dovolenou? Do Ria? (29.05.2013)

V prvé řádě, tento film se absolutně nedá srovnávat s Městem bohů, až na zobrazenou korupci v policii a drogové gangy, je to naprosto odlišný šálek kakaa. Elitní jednotka je přímá a moc se s tim tzv. nesere, zatímco Město bohů je dlouhé vyprávění životních příběhů, od dětství až do dospělosti. Čekal jsem od Tropa de Elite skutečnou jízdu plnou přestřelek a drsných obličejů, skákání za auta a střílení ze vzduchu. Dostal jsem poměrně zajímavé vyprávění tří životních epizod, které ve výsledku vyflusnout tento film. Zobrazení gangů se zjednodušilo na pár puberťáků s AKčkama, což mě trochu mrzí, protože v Městě bohů ačkoliv také puberťáci, ale vypadali rozhodně strašidelněji a člověk pak neměl chuť cestovat do Ria ani kdyby dostal letenky zdarma. Drsné policejní metody (elitní jednotky), byly to, co ozvláštňuje tento film, protože narozdíl od američanů a jím podobným, si na nic nehrají a zobrazují holou skutečnost, mučení, škrcení, popravování. Drsné prostředí, drsní fízlové. Bavilo, nenadchlo, neurazilo. 70% 27.11.09 (26.11.2009)