Elitní jednotka

Film, který se neptá, valí vpřed a nekompromisně drtí všechny, kdo mu přijdou do cesty. Odmítá diplomatické vyjednávání, odmítá diskuzi, prostě má svůj názor a žádný jiný nepřipouští. Na jednu stranu mi tato metoda „nesrat se s ničím“ přišla sympatická a vzhledem k naznačeným poměrům v Riu také logická. Na stranu druhou jsem měl nemalý problém akceptovat za hlavního hrdinu polo-nácka, který co nedokáže vyřešit silou, řeší ještě větší silou. Božský statut BOPE, útvaru stojícího nad policií, dokonce i nad státem (jak je naznačeno zakrytím brazilské vlajky charakteristickou lebkou na černém pozadí), není nijak zpochybňován – brazilské slumy musí být vyčištěné. Mrtvý drogový dealer je dobrý drogový dealer. Veškerá snaha o zlidštění protagonisty jakýmisi výčitkami svědomí působí při brutalitě následného výcviku nováčku legračně. O tolik legračněji než roztřesené záběry z ulic, které nejspíš ani nemusely být „přibarvovány“ pro filmové účely. Pokud je film alespoň z půlky pravdivý (a věřím, že je), všechna čest tvůrcům a jejich odvaze natáčet v autentických prostředích. I přes to, nebo právě proto, že Elitní jednotka ve zběsile cool tempu bez zbytečných okeců doběhne ze startovní čáry do správně WTF finále, neustále jsem se zaobíral myšlenkou, není-li to celé přece jen příliš blbé, mající příliš vratkou dramaturgickou konstrukci a nabízející příliš málo pomrkávání tvůrců v duchu „jsme nad věcí“. Nejspíš nebyli, nejspíš ani nejde být nad něčím, čeho jste součástí, čím dennodenně žijete. Ale dobrý pocit z toho nemám. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, O*R*I*N, Davson, honelnik, Martyr (08.07.2008)

Zajímavá policejní sonda do drsnýho a nemilosrdnýho prostředí Rio de Janeira. Vyznívá to realisticky a hlavně to na každým kroku tohohle filmu působí na diváka hodně silnou a syrovou, řek bych pro filmy z Jižní Ameriky, typickou atmosférou, podobnou třeba Městu bohů. Prostě člověk má pořád pocit, že tam na životech nezáleží, když se někdo někomu nelibí, tak je okamžite, nemilosrdně a bez zaváhání odstřelen, jestli je o jednoho chudýho brazilce motajícího se kolem drog míň nebo víc, toho si nikdo nevšimne (07.07.2009)

Trochu moc didaktické, ale co beru jako největší plus: Bylo to pro mě po dlouhé době filmové vyprávění příběhu -- s důrazem na slovo vyprávění. /// I v močálu si můžeš uchovat čest a jiné hodnoty -- ale platíš za to, na různých rovinách. Jinak kvituji s povděkem velmi "jemnou" studii smrtelného pacifistického bludu, něco ve smyslu "když budem hodní a proti válce a nenávisti, tak naše mravní síla vyřeší všechny problémy světa"... i tomu hlupákovi Gándhímu (kam vítr, tm plášť), to vyšlo náhodou jen proto, že měla Anglie Indie plné zuby (a hned ho zabili a začala válka s milionem mrtvých). (27.01.2008)

Co dva roky se mé cesty protnou s nějakým brazilským filmem. Co dva roky je to navíc s filmem, na který se dá jen těžko zapomenout. Letos to vyšlo na Tropa de Elite. Snímek, který zašel autentičností a intenzitou žážitku možná až příliš daleko. Typ filmu jakého bychom se v západní produkci prostě nedočkali. Každá z částí je o něčem jiném a trochu jinak. Pravomoci zneužívající speciální jednotky, zkorumpovaná policie, bezvýchodná sociální situace ve slumech, politika, systém, společnost či výcvik jednotek. Vše vás po celou stopáž ždíme až na dřeň, čemuž vydatně napomáhá dokumentární styl à la Greengrass. Přes všechny silné stránky filmu, především pak v jeho druhé polovině, je na něm to nejlepší (či nejhorší, jak se to vezme) přerod Matiase. Z toho mrazí v zádech. Ze záporů jsou tu pouze čistě osobní věci. Ať již to, že Matiasovi brýle působí v elitní jednotce poněkud nevěrohodně, tak i nepřítomnost zahalení obličeje jejich příslušníků (EDIT po čase: po vidění dokumentů Favela Rising a Bus 174 beru tyto mé naivní výtky zpět). Jde o silný film. Dokonce výjimečný. Ovšem v žádném smyslu slova "pěkný". Dobro? Zlo? Ale jděte, to jsou dávno přežité pojmy. Žádné naděje, žádné iluze, žádné dobré pocity; čistá deprese. To je to co ve vás Tropa de Elite zanechá. Na hodně, hodně dlouhou dobu. (08.01.2008)

O třídu slabší než Město bohů, ale stále je to drama, které má obrovskou sílu. Nejhorší na všem je, že jsme nuceni sledovat peklo na zemi očima toho vůbec nejkrutějšího policisty, jehož jednání se nám v průběhu děje čím dál více hnusí, ale zároveň čím dál více chápeme, že jinak to prostě nejde. Ať už jde o mučení a střílení dealerů, nebo ten neskutečně tvrdý vojenský výcvik, jenž se v jednu chvíli opravdu těžko sleduje. Každopádně José Padilha dosáhl svého a představil nám společnost tak bezútěšně spustošenou a zkorumpovanou z obou stran zákona, že na něco takového jen tak nezapomenu.. (28.08.2012)