Zelená zóna

Velice dobrý politicko akční film, Paul Greengrass je nejlepším režisérem s ruční kamerou, který dokáže perfektně používat rychlý střih a roztřepanou kameru a tím pádem opět vzniká jak v jeho předchozích filmech hektická a zároveň přehledná filmová podívaná. Příběh je dovyprávěn citlivě a přehledně a Matt Damon je vynikající. Paul Greengrass opět nezklamal, mé hodnocení 4 hvězdičky… (02.04.2010)

O Zelené zóně lze hovořit jako o jakési syntéze dvou tvůrčích přístupů, které si Greengrass dokonale osvojil ve svých předchozích počinech; pseudodokumentární rekonstrukce historických událostí (Krvavá neděle, Let číslo 93) a žánrového (akčního) fikčního filmu (Bournův mýtus, Bourneovo ultimátum). Zelená zóna stojí někde na pomezí důmyslně propojující oba směry. Z první jmenované linie přejímá onu precizní kvazidokumentárnost, jež budí dojem „live“ přenosu z válečné zóny, z té druhé pak pozoruhodnost formáních prostředků, zejména v propojení konceptu roztřesené, rozostřené, neustále švenkující a zoomující kamery a rychlého střihu (průměrná délka záběru nepřesahuje tři sekundy) jakožto způsobu vyjádření neustáleho pohybu. [==] Jako nejschůdnější žánrové zařazení se mi jeví označení filmu jako akční, drama, thriller, válečný. Jednotlivé konvence daných žánrů totiž film propojují ve funkční celek. Žánrové hranice se v průběhu filmu posouvají a vzájemně mezi sebou prostupují, a není proto nutné snímek označit pouze jedním žánrovým typem. Jednotivé žánrové přechody můžeme demonstrovat na konkrétním příkladě. Jedná se o scénu, kdy je při hledání ZHN důstojník Miller upozorněn Iráčanem Freddym, že se v nedaleké residenci odehrává důležitá ilegální schůzka bývalých vysokých armádních a vládních činitelů. Miller se rozhodne jednat, svolává svou jednotku k zásahu a v tu chvíli se začne chovat jako akční žánrový hrdina. Krátká promluva je ukončena slovy k jednomu z vojáků: „Get your fucking game face on.“ Miller tím dává jasně najevo, že je především hrdinou filmovým, jakoby žánrově ožije. Tato žánrová vsuvka předznamenává další akční část filmu a slouží také jako důležitý vývojový model. [==] Děj filmu je vyprávěn striktně chronologicky. V centru vyprávění stojí postava Roye Millera, tato hlavní dějová linie je doplňována mnoha mikroději, které ale mají logické kauzální vyústění. A právě postava Millera syntetizuje tyto mikroděje a slučuje je do jednoho celkového obrazu. Syžet je přitom rámován zřetelně vymezenými daty: první, určené hned v počátku doplňujícím titulkem, 19. březnem 2003 a druhým zobrazeným jako projev prezidenta USA George Bushe uskutečněný 1. května 2003, kdy byly ukončeny hlavní bojové akce Operace Irácká svoboda. Samotná základní myšlenka vyprávění tkví v jakési redundanci, kdy je Millerova skepse po neúspěšných hledáních ZHN více a více podporována. Konstrukce kauzálních vztahů a současně divákova narativní aktivita je syžetem přirozeně posilována. [==] V Zelené zóně se obecně odráží celosvětová nespokojenost s vedením válečných konfliktů, kdy pravé důvody k intervenci jsou skryty a Ius ad bellum není zcela naplněno. Samotný průběh války má mnoho paradoxů a je natolik bizarní, kdy jeden nehledí druhého a bojuje se za něco, co vlastně neexistuje. Všichni včetně vysokých vládních činitelů se ale tváří, že se něco děje neustále, přičemž se zakrývá důležitost jiných, těch opravdových faktorů, které samy o sobě k rozpoutání války nestačí. (17.01.2011)

Tak abych se přiznal, po finančních výsledcích v zámoří jsem žádné veledílo nečekal, mírně v poklidu mě nechávaly alespoň ohlasy kritiků a uživatelů imdb. Výsledek mě tudíž mile překvapil. Opravdu jak většina kolem píše, je to jízda od začátku až do konce a i závěrečné titulky snad mají drive závěrečné scény ze Za nepřátelskou linií. Spíše než o akční thriller se však jedná o thriller politický a o rozbroje mezi CIA a Pentagonem, mezi Brendanem Gleesonem a Gregem Kinnearem, kteří své role prožívají stejně intenzivně jako všichni ostatní (Damon, Isaacs) a nedělají tak žádný problém uvěřitelnosti příběhu a ztotožnení se s některou z postav (většina půjde stejně za Bournem, ehm tedy Damonem). S Bournem srovnávat nebudu, i když se to tak okatě nabízí. Řeknu jen, že spolupráce Greengrass + Damon + Powell je opět stejně těžkotonážní. Tmavé a neosvětlené scény - s tím jediným jsem měl problém. Na roztřesenou kameru jsem si už u Greengrasse zvykl, ale u akčních scén jsem díky tmě chvílemi ztrácel přehled. Škoda, zážitek mohl být ještě větší. (04.10.2010)

Velmi dobře natočené, ale dějově naprosto o ničem. O Zbraních hromadného ničení si každý už dávno myslíme své a tenhle film nic jiného nenabízí. Chvílemi to vážně silně nudí. Navíc přepínání mezi krimi a válkou nefunguje na 100%. Doufal jsem, že tomu budu moct dát lepší hodnocení než Hurt Lockeru. Nakonec to zůstane na stejných třech hvězdách. (05.06.2010)

Já si nemůžu pomoct, ale filmy posledních let odehrávající se v Iráku, v Afghánistánu a podobně mají možná jiné jádro, jiný příběh, ale ve výsledku mi přijdou úplně stejné. Tady to bude ale asi jen můj problém. Technicky výborně zvládnutý film, skvělý Matt Damon a také se mi líbil hudební podkres Johna Powella. K vyššímu hodnocení mi tam ale přece jen něco chybělo, když o filmu tak přemýšlím, tak si nemyslím, že by řekl něco překvapivého, nebo převratného, přesto se tak tváří. (12.07.2011)