Vicky Cristina Barcelona
Vicky Cristina Barcelona
Vicky Cristina Barcelona
Vicky Cristina Barcelona
Vicky Cristina Barcelona
Vicky Cristina Barcelona
Vicky Cristina Barcelona
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Javier AguirresarobeHrají:
Javier Bardem, Scarlett Johansson, Christopher Evan Welch, Rebecca Hall, Penélope Cruz, Chris Messina, Patricia Clarkson, Carrie Preston, Kevin Dunn (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Horkým sluncem provoněné letní dny, zbavené všech starostí a spěchu chtějí v Barceloně společně prožít dvě mladé Američanky. Jsou to poněkud volnomyšlenkářská Cristina a její na první pohled příkrá, zásadová kamarádka Vicky, která má před svatbou. Jejich plány se „lehce zkomplikují“, na cestě potkávají spontánního malíře Juana Antonia, s jeho krásnou a nepříčetně žárlivou bývalou manželkou, Marií Elenou. Je pochopitelné, že srážka tak temperamentních charakterů na malém prostoru nemůže skončit jinak než žhavým dobrodružstvím… Známý americký režisér Woody Allen se rozhodl natočit především oddechový romantický příběh točící se kolem lásky a citů, a nutno říci, že se mu to úspěšně podařilo. V hereckém obsazení se také spolehl na „hereckou chemii“ představitelek Scarlett Johanssonové, Penélope Cruzové, Rebeccy Hallové a jejich mužského protějšku, Javiera Bardema (známého z filmů Goya, Tahle země není pro starý). (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (987)
Woody Allen opět na výbornou. Z filmu Vicky Cristina Barcelona srší na všechny strany láska k filmovému řemeslu. Sympatičtí a hlavně kvalitní herci, uvolněná atmosféra při exkurzi po Barcelónských památkách, výborné dialogy a v neposlední řadě také povedený scénář dělají z filmu skvělý filmový zážitek na který se vyplatí zajít do kina. Bardem opět charismatický, Scarlett to konečně po čase v novém filmu sluší a Penelope? Ta je přímo stvořená do tohoto filmu. Je vidět, že má v žilách španělský temperament a její hysterické herecké výstupy jsou dokonalé. U mě 90% ()
85%... Několik životních principů se střetává v Gaudího katalánské metropoli. Penelope Cruz jako femme fatale symbolizuje ničivý oheň, věčná hledačka seba sama Scarlett Johannson působí jako závan čerstvého vzduchu, který za okamžik zmizí v dáli a nechá jen neurčitou vzpomínku, Bardem v roli latinského volnomyšlenkáře připomíná vodu- dravou řeku, vodopád, rozbouřené moře, z něhož vyvěrá jeho malba a konečně poněkud usedlá, ale z oné čtveřice jednoznačně nejzajímavější Rebecca Hall coby princip země pozná, co je to eroze půdy pod vlastníma nohama. Podivný milostný čtyřúhelník má více úhlů, než byste čekali. Woody Allen se vrací ve skvělé formě. Onu směšnou komiku zaměnil za poněkud osudovou tragiku, která ale není přepjatá a teatrální. Zkrátka existuje. P.S. Jestlipak viděl Woody Closer? Match point vs A good year? ()
Příjemné drama a opět jak je zvykem u Woodyho Allena výborné dialogy s dobrým vyprávěním. Vůbec jsem se nenudil a příběh mě rychle vtáhnul, už kvůli odvážným dialogům Javiera Bardéma a jsem rád, že se každou minutou příběh posunoval dále. Film, který vcelku rychle odsejpá a má kvalitní hudbu, já hodnotím 4 hvězdičky… ()
Pohodová přehlídka sexy žen a španělských památek, která ze mě ale vyprchala až příliš rychle. Woodymu nečiní problém nadhodit zajímavé téma a představit vám sympatické postavy, ale tentokrát se mu nezdařilo předat nějaké vyšší poselství, o kterém byste přemýšleli cestou domů. I když se snaží pohlédnout na ohraná témata z nové perspektivy, nakonec mu jeho příběhy vyšumí do ztracena a vy zjistíte, že se pod povrchem vlastně neskrývá nic moc nového. Kdyby dal Woody víc prostoru Rebecce Hall, jejíž postava je zdaleka nejzajímavější, lepé zapracoval Penelope Cruz (V každé sudé scéně svině a v každé liché milá holka? Eh?) a nebál se v závěru přitlačit na pilu, možná by se dalo mluvit o tom, že je zpátky v plné síle. Takhle je Vicky Cristina Barcelona jen fajn filmem, který se starým dobrým časům občas blíží, ale jako celek zdaleka nevytěžil Woodyho potenciál. 7/10 ()
Galerie (53)
Zajímavosti (21)
- Vicky (Rebecca Hall) jde s Benem (Pablo Schreiber) do kina na film Ani stín podezření (1943) od Alfreda Hitchcocka. (Mackin)
- K obsazení Penélope Cruz do role Marie Eleny, která jí nakonec vynesla mimo jiné i Oscara, podle ní patrně došlo tak, že "můj agent zaslechl, že se Woody chystá točit v Barceloně, tak mu zavolal a zeptal se, jestli nemá něco pro mě. A tak se domluvila naše čtyřicetivteřinová schůzka v New Yorku." Jde nejspíš o nadsázku, ale ne velikou, opravdu si povídali jen velmi krátce: "On mi řekl, že viděl Volver a moc se mu to líbilo a že píše jeden scénář, který se ubírá tím a tím směrem, že by se mi to mohlo líbit... a že se mi ozve za pár týdnů, děkuju pěkně. A to bylo v podstatě celé. S Woodym se nehraje na žádné okecávačky, to se mi libí. (...) Tehdy jsem odcházela s pusou od ucha k uchu, Woody je fakt sladkej. (...) Asi za měsíc mi zavolal, že má hotovo a jestli chci, je ta role moje. Hned jsem souhlasila, a když jsem pak četla scénář, měla jsem velikou radost, že jsem dostala tak úžasnou figuru v podstatě naslepo." (NIRO)
- Barcelona investovala do produkce filmu přes 2 miliony eur za to, že bude natočen právě zde. Částka šla z městského rozpočtu. (don corleone)
Související novinky
Woody vyměnil krásu za... zkušenosti
Všechno se točí kolem Woodyho Allena. No... možná ne tak docela, ale my už jsme si s ním dnešní nálož novinek nějak poslepovali ;-). Takže především je tu Woodyho nový film, který asi nebude tak… (více)
Zajímavé premiéry v Cannes
Chystáte se na filmový festival v Cannes? ;-) Že ne? Nevadí. Tak nebo tak je přehled filmů, které na francouzské riviéře mezi 14. a 25. květnem poprvé uzří světla promítaček, pozoruhodný. Třeba Clint… (více)
Další Jarmuschův vlk samotář
Španělsko se kdysi těšilo oblibě tvůrců spaghetti-westernů a historických velkofilmů, dnes se do sluncem zalitých končin pod Pyrenejemi stěhují renomovaní (skoro)nezávislí režiséři. Po Woodym… (více)
Začal bych vtipem: Bardem = Macháček, Vicky = Vilhelmová, Cristina = Geislerová, Woody = Hřebejk. ____ Film Vicky Cristina Barcelona charakterizuje velice pozoruhodné hermeneutické, auteurské, stylistické a vypravěčské pnutí. Vždy mezi dvěmi hladinami. (i) První pnutí souvisí se svízelem, kterak zdánlivě povrchní a jednoznačný, a právě o to nejednoznačnější film vůbec vyložit. Kdykoliv nazíráme na nový počin Allena jako na banální romanci, cítíme zároveň cosi v podloží - čistě z toho důvodu, že v 73 letech tvůrce musí zákonitě bilancovat -, ale kdykoliv se do tohoto podloží vnoříme, moc sofistikovaného zde nevidíme, a navracíme se opět k povrchu, k filmu jako takovému. Obě vzdálenosti mezi povrchem a podložím se ale přibližují s tím, jak mezi nimi v průběhu filmu čím dál častěji pendlujeme a svazujeme je tím k sobě. Ale k tomu, abychom pendlování stezkami obměnili za rovinaté cesty, potřebujeme znát kód, nějaká pravidla, jimiž je film strukturován. Asociace hollywoodských zahraničních novinářů ony pravidla zřejmě zná, když udělila filmu Zlatý Glóbus. (ii) Druhá (auteurská) dialektická polemika vyplývá z podstaty filmu, protože jde – po dvojici Match Point / Cassandra's Dream - o třetí snímek, který definitně ustanovil Woodyho za žánrového režiséra s potlačeným rukopisem. Je to dané tím, že Woody dal na rady okolí a přestal hrát a navíc přestal nutit herce, aby ho napodobovali a přejímali jeho rejstřík. Velice rozkošné je pak pozorovat, jak Woody potlačuje sama sebe v dialozích, do níž za jiných okolností rád vkládá instantní žertíky, bohužel právě ony dovětky v „zarovnaném“ filmu citelně schází. Musím proto konstatovat, že přechod z auteurské do anonymní polohy Woodymu rozhodně neprospěl, neboť ve stejné míře přešly jeho filmy z polohy „allenovské“ do polohy „normální“ a zaměnitelné. (iii) Další pnutí se skýtá ve stylu. Mimo ladění filmu do sytě letního odstínu (témbru, chcete-li) a zajímavé vizuální finesy zhruba uprostřed, kdy se kamera při dialogu volně otáčí v rozpětí šedesáti stupňů mezi obličeji dvou hovořících, zůstává technofobní Woody dočista starosvětský a vágní; nejzazší atavismus moderního věku. Proto lze bez nadsázky tvrdit, že Woody pouze přesunul své oblíbené postavy z Manthattnu do Španělska, kde s nimi sice rozjel tzv. Almodóvar-story, ale Španělsko jako takové zachoval a využil pouze coby product placement v názvu. Přes teleobjektivy vytrhl postavy z okolí a dramatický prostor se mu tak nestal prostorem žijícím, neboť postavy pouze vyplňují popředí obrazu a proti plochému pozadí působí, jako by byly vystřiženy z papíru a parafrázovaly tímto obdobně řešené, sic nepoměrně významnější plátno Zrození Venuše od Botticelliho. (iv) A jak vnímat ten zřetelně nadužívaný voiceover? Jako vypravěčskou nemohoucnost senilního tvůrce, nebo jako parodii na osudová deus-ex-machina srážející k sobě cílové postavy? Inu, přes tu všechnu dvojakost se obávám, že je Vicky Cristina Barcelona – oproti hurónským počinům Mamma Mia! nebo Sex ve městě – jenom takový unavený evropský film, který počítá s finanční ztrátou a jistý druh ztráty i tematizuje. () (méně) (více)