Vicky Cristina Barcelona

Scénář: Woody Allen .. Seňor Allen vztahům stále rozumí a má k věčnému tématu lásky a sexu pořád co dodat. Evropa je už po čtvrté svěží změna, ze série evropských allenovek, kdy byl s každou další lepší a lepší, ta nejlepší. Tentokrát boduje sluncem zalitou Barcelonou a okolím plným památek. Prostředí znatelně zvýrazňuje hřejivým žlutým kamerovým filtrem. Srdce zahřeje i čtveřice hereckých představitelů, kde vedle tradičně hloupé a neurotické (postavy) Scarlett Johansson září a (mě osobně) uchvacuje Rebecca Hall, ty doplňuje šarmantní cvok Penélope Cruz a bohémský Javier Bardem (ani nepotřeboval k podtržení výtečného výkonu nějakou rapidní změnu účesu:-)). Hlavní devizou je však scénář, psaný s lehkostí a vyzrálostí silného tvůrce. Od vypravěčského uvozování (které, pro punc dokonalosti, měl namluvit sám Allen) přes milostné i komediální situace po dialogy. Vicky Cristina Barcelona je film, který mě mnohokrát a zcela upřímně rozesmál, bavil a jak už to u letních dobrodružství podobného ražení bývá, mi nedal jasnou odpověď, zda dané východisko je to nejlepší… K režii netřeba mít výhrad, žánrově se drží stanovených mantinelů a byť by jisté situace mohla zavalit nefalšovaná tragika, jde především o chytrou, temperamentní zábavu. ___ Woody Allen se již sice evidentně poohlíží po zpáteční letence do New Yorku, ale přál bych si ještě zastávku, nejlépe někde ve Francii, než bude následovat další óda na domov, NY sladký domov. _ 90%. (25.10.2008)

"Navzdory všemu, život schvaluju." Já se tedy osmahlému malíři Juan Antoniovi zase tak moc nedivím, neboť finanční problémy ho evidentně netíží a v jeho posteli se nepravidelně střídají tři krásky, které, přes často pronášená moudra, nemají nejmenší tušení o tom, jaký život by vlastně chtěly žít. Rozhodně nemohu napsat, že by se mi na tento snímek špatně koukalo, ale nad některými replikami zmíněných dam se po průchodu zvukovodem postupně podivovali nejen bubínek, kladívko, kovadlinka, třmínek či Eustachova trubice, ale dokonce ani orgány vnitřního ucha nedokázaly zakrývat svou rozpačitost z toho, jaké perly k nim občas dorazily. (10.09.2016)

Woody je parchant. Obyčejný spořádaný život jako by podle něj nemohl obstát proti prosluněným prázdninovým eskapadám, kde se plní fantazie a kde je vše tak dráždivé, nespoutané a sexy. Starý lišák vzal erasmácká klišé, líbivé španělské kulisy a vzpomněl si, že každá druhá dívčina, jakmile vyjede za hranice, se najednou urve ze řetězu a snadno podlehne kouzlu prvního svůdníka, který se na ni tak nově, tak výjimečně a tak exoticky usměje (a který s ní nemusí řešit vynášení odpadků a za ty dva dny se neokouká). Nutno podotknout, že Bardem škatulku naplňuje dokonale a že lze snadno uvěřit třem srdcím točícím se okolo jeho úsměvu. Woody k vyjádření ženských duševních proměn kupodivu nevyužívá dialogy (!), ale výhradně gesta a řeč těla - a vejde se do nich všechno od Vickyina tápání až po Cristininu přeměněnu z rádoby bohémské umělkyně v průměrnou šukézní barbínu, která nikdy nebude mít mentalitu beuzdné rockové hvězdy. Fór a zároveň slabina filmu tkví v tom, že Allen občas naznačí, že na tohle bohémství sám nevěří a že Juan Antonio v jeho očích není žádným gerojem... Woody si dovolil jen další stylistické cvičení, které s divákem manipuluje podobně bezohledně jako Match Point. Navíc, věřit tak bezútěšný pohled na obyčejný život chlapíkovi, co natočil Annie Hall, Hana a její sestry a Manhattan, to prostě... Woody, ty parchante! (25.12.2008)

Čtyřice intelektuálů řeší své vztahové problémy v Barceloně pomocí snobských, intelektuálních dialogů. Děje se to celej film a ke konci už mě to moc nebavilo. Navíc se tam v podstatě nic nevyřešilo a byl jsem unavenej ze všech těch kultivovaných, citových seberealizačních debat. Oceňuji ale krásnou přírodu, město, hudbu a požitkářskou pohodovou atmosféru jihu. (06.01.2009)

Romantická láska je jen ta, která nikdy nedojde naplnění.. Španělsko je země zaslíbená fotbalu, tak proč to nenapasovat na něj. Do katalánské metropole přijíždí na soustředění dva neznámé americké kluby - hezké dresy, kvalitní taktika, pohledná hra. V přátelských zápasech si s nimi párkrát pohraje Real Oviedo, předvádějící líbivý, taktikou nesvázaný styl, jenž dokáže obráncům (počestnosti) dovedně zamotat hlavy, ale pořád je to nic proti tomu, až proti nim na hřiště vyrukuje se zdrcující ofenzívou velkoklub Fatal Cruz Barcelona.. Allen si přijel ze stínů manhattanských mrakodrapů nachytat bronz do Evropy a naservíroval v podstatě banální story o střetu materialismu a puritánství Ameriky se smyslností a otevřenou myslí starého kontinentu. Konverzačně tradičně vyšperkované, postavy bez výjimky neurotické a já se už nedivím, že ten, kdo nemá ve Státech vlastního psychoanalytika, tak jako by nebyl. Mimochodem, mezi Javierem a Penélope to jiskří tak, že by ani nepotřebovali k rozdělání ohně sirky.. (Speak English!) (13.05.2010)