Vicky Cristina Barcelona

Na stará kolena Woody Allen nějak chytil novou uměleckou mízu a dokáže přinejmenším každým druhým filmem, které konec konců chrlí kulometným tempem, překvapovat. Po jeho Matchpointu jde v krátké době o druhý kousek, kde bych jeho typický styl hledal jen s obtížemi. Dlouhou dobu, v podstatě celou první polovinu stopáže, jsem se do snímku nějak nedokázal vnořit, ale s každou další minutou mě tenhle boccacciovský propletenec vztahů a milostných vášní chytal víc a víc. Na rozdíl od svých starších komedií ubral Allen na svých typických dialogových fórcích, vynechal postavu neurotického intelektuála a soustředil se na skupinu lidí, kteří mají problémy se svými city a touží po něčem, co je jim momentálně nedostupné. Ty nevěry, svádění, odmítání a trápení jsou podány přesvědčivě a mají svůj půvab, zvlášť když tvoří pozoruhodný mnohoúhelník. Nejde sice podle mého o vrchol Allenovy tvorby, ale Vicky Cristina Barcelona určitě patří k tomu lepšímu, co režisér stvořil. Celkový dojem: 80 %. (24.05.2010)

Hmm, nechal sem se pěkně nachytat, prej že to má bejt komedie, hmm, buď má Woody Allen skrytej humor a musí se to někde zapnout jak skrytý titulky, nicméně hledal sem marně a nebo to je prostě jen další Allenova vztahová dramatická ukecaná vyprávěčka o ničem. Musí se ale Allenovi nechat, že vztahy umí nastínit fakt dobře, ale mě to prostě nic neřikalo, bylo to takový nijaký, bez jiskry a bez pořádnýho nápadu a já to jen sledoval aniž by mě to nudilo a nebo bavilo (15.01.2009)

Zjišťuju, že Allen se v něčem docela podobá Vejdělkovi (korektně řečeno Vejdělek Allenovi). Až po VCHB mi došlo, že stejně jako Vejdělek vypráví Allen o lidech uvězněných v jakémsi mezičase, dobře zajištěných (aniž víme, jakým způsobem si na žití vydělávají), kteří nemají reálné problémy a nejde se s nimi ztotožnit. Prostě řeší své pseudoproblémy tím, že cynicky a sarkasticky komentují svět. Rozdíl je v tom, že Allen to se svými intelektuály zvládá častěji, líp, sympatičtěji a nepoměrně chytřeji než Vejdělek se svými burany... Ale v jádru je to až děsivě stejné. Utvrzuju se navíc v tom, že se Woody musí za každou cenu držet komedie... (26.06.2012)

NOC PLNÁ FILMŮ. Výborné. Nejde o to, kdo ztvárňuje ony ústřední postavy a jaký přitom podává herecký výkon, ale co ony postavy představují. Po Cronenbergovi, Romerovi, Verhoevenovi a Spielbergovi svou tvorbu a jednotlivé tvůrčí přístupy a inspirace bilancuje i Woody Allen, přičemž opětovně nejzajímavější jsou střety jednotlivých hledisek a vyjednání mezi nimi._____ Zatímco Cristina je iracionální neurotička a zneuznaná umělkyně utíkající do Evropy, kde je lépe přijímána (viz Allenova ambiciózní "umělecká" tvorba odkazující ke klasikům jako Bergman či Fellini, která se dočkala uznání v Evropě), Vicky je racionální newyorčanka s dopředu nalajnovaným životem (viz Allenovy manhattanské a ceněné, komediálněji laďené vztahové počiny s Diane Keatonovou). Americký pohled představující dva odlišné druhy filmů obrýleného intelektuála je konfrontován s evropským temperamentem, přinášející do odlehčené podívané prvky tragiky (filmy natočené mimo Manhattan, v nichž je Woody nesmlouvavý ke svým postavám)._____ A komu myslíte, že může patřit onen hlas vyprávějící příběh? Něco mi říká (vzhledem ke konci filmu), že další Woodyho film už nebude evropský, nýbrž americký. (25.10.2008)

Přenádherná letní romance, které nechybí absolutně nic! Podobný pocit jsem měl naposledy při sledování Dobrého ročníku od Ridleyho Scotta. Woody Allen opět dokázal, že je osobitý režisér a mé očekávání naplnil více než vrchovatě! Za mužského představitele nemohl mít Allen lepší výběr než Javiera Bardema, který svými španělskými kořeny a temperamentem dokonale zapadl! Co se týče ženského tria Scarlett Johansson, Rebecca Hall a Penélope Cruz tak všechny obstály na jedničku, obvzláště Penélope Cruz. Myslím, že tato romance musí ohromit každého a neříkám, že každý musí dát pět hvězdiček, ale rozhodně to za shlédnutí stojí..... (25.12.2008)