Vicky Cristina Barcelona

Jen nenaplněná láska může být romantická. Při traileru jsem zvědavě očekával, u prvních recenzí, nečekaně připínajících snímku punc nejvtipnějšího filmu roku, překvapeně mrkal a u filmu ani nedýchal. A recenze proklínal. Tohle komedie není a z mého pohledu se k ní ani zdaleka neblíží. Ne snad, že by vtip chyběl úplně, ale na několika místech jsem se nemohl zbavit pocitu, že sleduji podruhé - tentokrát v mnohem pozitivnější náladě napsaný - Match Point. Tohle Woodyho experimentování by (pokud možno nikdy) nemělo brát konce. Díky Španělsku je všechno důvěrně známé a přitom zářivě nové. Už když ke stolu přikráčí nekompromisní umělec Bardem, dá se tušit náznak přicházející partnerské symboliky, ale až když se fascinující komornost začne rozevírat, došlo mi, jak jedinečného díla se mi dostalo. Neviděl jsem totiž čistou romantiku, Woody už má své ultrašťastné konce nejspíš definitivně za sebou. A zároveň jsem neviděl ani náznak cynizmu, jenom potlačení snílkovství a nevyhnutelné získání jistého nadhledu. I díky tomu si Vicky nejvíce užijí takoví romantici, kteří už se spálili. Ti sladce doufající ať raději ještě pár let počkají po boku Hany a jejích sester. (31.12.2008)

Woody se po krimi Match Point a veskrze průměrnému Sólokapru vrací pomalu ale jistě do starých kolejí (i když New York vystřídalo opět jiné město, tentokrát Barcelona), teď už jen zbývá obsadit se do jedné z hlavních rolí. Zde je však jeho absence jen ku prospěchu věci, nevím jak by roli Javiera zvládnul :P Ten samotný potvrzuje status jednoho z nejnadanějších evropských herců a když na plátně vybalí tu svou španělštinu, je radost jej poslouchat. Jeho roli jsem mu záviděl jako v poslední době nikomu jinému, být na plátně s trojicí tak nádherných žen, jakože Scarlett Jonahsson, Rebecca Hall a Penélope Cruz určitě jsou, je snem snad každého milovníka dobrého filmu a krásných žen, kór když jde o film tak naplněný romantikou a erotickým dusnem. Nevím zda šlo přímo o komedii, protože jsem se při sledování mnoho nenasmál, ale pokud to Woody myslel jako satiru na pohled člověka na život v katalánsku jako na bezproblémové relaxování v teple, jízdě v kabrioletu a každodennímu konzumování vína, dobrého jídla, společnosti krásných žen a free stylu života, tak se mu to povedlo na výbornou. PS: Nevím jak jiným, ale mě Penélope přišla příšerně hysterická a její výkon tentokrát zaváněl přehráváním, ale proti gustu... (09.02.2009)

85%... Několik životních principů se střetává v Gaudího katalánské metropoli. Penelope Cruz jako femme fatale symbolizuje ničivý oheň, věčná hledačka seba sama Scarlett Johannson působí jako závan čerstvého vzduchu, který za okamžik zmizí v dáli a nechá jen neurčitou vzpomínku, Bardem v roli latinského volnomyšlenkáře připomíná vodu- dravou řeku, vodopád, rozbouřené moře, z něhož vyvěrá jeho malba a konečně poněkud usedlá, ale z oné čtveřice jednoznačně nejzajímavější Rebecca Hall coby princip země pozná, co je to eroze půdy pod vlastníma nohama. Podivný milostný čtyřúhelník má více úhlů, než byste čekali. Woody Allen se vrací ve skvělé formě. Onu směšnou komiku zaměnil za poněkud osudovou tragiku, která ale není přepjatá a teatrální. Zkrátka existuje. P.S. Jestlipak viděl Woody Closer? Match point vs A good year? (07.11.2008)

Woody nikdy nebol moja čaša vínka a ani tento film mi neposkytol silnejší divácky zážitok. Herecké výkony mi prišli občas mimo (hlavne Rebecca Hall), atmosféra ma nebrala a voice-over ma iritoval. Napriek tomu musím dať vysoké hodnotenie, pretože ten film, hoci sa tvári ľahko a odviazane, je vlastne veľmi múdry a prešpikovaný životnými skúsenosťami a "znalosťou ľudí", no zároveň nementoruje a nedáva svoju vrstevnatosť okato najavo. Je to veľmi zrelý počin skúseného, osobitého filmára, ktorý sústredene podáva presne to, čo nám v tejto etape svojej tvorby chce povedať. To absolútne uznávam, aj keď to vlastne nie je to, čo som chcel práve počuť. ;-) (19.02.2009)

Žijící klasik si vyjel ohřát kosti pod katalánské slunko a splnil si přitom svůj stařecký mokrý sen. A jelikož není labuť, tak se o Scarlettiny bradavky přes celé plátno (*glurp*), Penelopin zadeček přes celé plátno (mlask!), Rebečina stehýnka či Bardemovo strniště přes celé plátno (ehm, ehm) nadšeně dělí i s publikem... Ba ne, dělí se jen o ty stehna a strniště, škrt jeden neurotická. Ale i tak je to místy tak žhavé, že byť nám začíná sychravý podzim, tak doporučuji na projekci vyrazit v letním úboru. Platí především pro ty, kteří se mohou pyšnit chromozomem Y ve své genetické výbavě. Navíc jak si Bardem uspořádá domácnost, to nemá chybu. Ale nebyl by to Woody posledních let, kdyby tu nebylo aspoň jedno "velké ale". Tady je jím fádní úvod. Je letně ospalý možná až moc. Vše tak musí zachránit vtrhnutí Marie Elen do děje. Osobně mě také mrzelo, že dvě nejlepší postavy (Juanův otec a právě Marie Elena) jsou trestuhodně upozaděny. Celkově to není žádný zázrak, který by se zapsal zlatým písmem do mistrovy filmografie, ale odpočinková letní zábava je to výtečná. (22.10.2008)