Obsahy(1)
Experimentální film německého režiséra Jürgena Rebleho je natočen na motivy klasické pohádky bratří Grimmů Rampelníček. Tvůrce vzal nalezené staré záběry a zdánlivě náhodně je poskládal za sebe, čímž stvořil zajímavý film s překvapivě silnou atmosférou. (Estrellita)
Recenze (4)
Jako by ožil obraz (působivé). Ještě nejsem plně dotčený avantgardy a už jsem uchvácen v plném rozsahu. ()
Jürgen Reble je jednou ze zásadních osobností německé avantgardy, která v osmdesátých letech chytila druhý dech. Od roku 1984 působil ve skupině Schmelzdahin, která nechápala film jako fixní médium, nýbrž jako pomíjivý formát, jenž se časem nemilosrdně rozkládá. Členové skupiny tomuto procesu zdárně pomáhali tím, že filmový materiál perforovali, destruovali a chemicky ničili (Reble jeden ze svých snímků na rok „zakonzervoval“ do zahradního jezírka a čekal, jak bude filmová emulze reagovat na agresivní bakteriologický proces). Výchozím materiálem pro perforaci byly náhodně nalezené staré kusy – od nebetyčných b-ček, přes hollywoodské klasiky až k anonymním pornografickým záznamům. Reble v tomto případě pracuje s klasickou pohádkou bratří Grimmů Rumpelstilzchen (Rumpelniček), přesněji s lacinou filmovou verzí z roku 1955. Tak jako mlynářova dcera dokáže spříst slámu na zlato, režisér analogicky spřádá vlastní alchymistickou koláž. Rozlézající se skvrny po obraze evokují zhoubný virus, jehož následky se odrážejí v dekompozici času i prostoru. Vedle jiného experimentu Schmelzdahin zeigt (Stadt in Flammen) je Rumpelstilzchen to nejlepší, co tato skupina během svého působení vytvořila. ()
Je to bez akejkoľvek pochyby silne agresívna industriálna avant-garda hoci nemá čiernobielu ale farebnú kompozíciu, Nejde to síce pravidlo, že by mala byť čiernobiela ale väčšinou to tak býva. Je to taký ten jeden z hlavných znakov. A nezáleží na tom či je konkrétna snímka z dvadsiatich rokov minulého storočia alebo súčasná. Či ju nakrútil Salvádor Dalí alebo ja :-). Celá snímka je poskladaná s útržkov iných, pomerne starých, poškodených filmov a domácich záberov.. Jedinú snímku ktorú som spoznal bol akurát Upíra s Nosferatu. Celé to je silne udusené všemožnými filtrami a ešte väčšími poškodeniami pásky ktoré akoby samotný tvorca prepaloval či nejako tepelne upravoval (niekedy zmizne obraz úplne), rozhodne zaujímavé ale pre bežných divákov nestráviteľné. Zvuková stopa sa skladá z dvoch styčných bodov. Prvý je: Sláčikový uzol... Popri neustálom kmitaní obrazotvorného gulášu nám tvorca rovnako dookola mixuje tie isté tóny tak, ako by sme počúvali zaseknutú vinylovú platňu. Pri takýchto snímkach mi to pomerne dosť často vadí ale keďže tu tých motívov bolo viac, dalo sa to. Druhý bod je hovorené slovo. Išlo takisto o mix, tentoraz Nemeckého jazyka. Moc som tomu nerozumel ale verím, že tie popletene nasekané slová nedávali aj tak žiadny zmysel. Ide o celkom podarený kúsok na ktorý by zaručene nikto nepovedal, že sa jedná o film z roku 1989. ()
Utrpení. Ty zvuky, ty záběry! Jednu hvězdičku dávám za to, že se to zřejmě těch 15 minut ještě dalo vydržet, když jsem to nevypnula. Pro mě avantgardní tvorba asi nebude to pravé. 8% ()