Vévodkyně

Peklo s vévodkyní ze světa, kde se vše řídí podle těch nejsměšnějších a nejzvrácenějších vzorců, kde nikdo není doopravdy svobodný (zvláště ženy, které v něm mají asi tolik práv jako vévodův pes), a který mne svou vykonstruovanou tragikou nikdy nepřesahující komnaty přepychových paláců a životní nudy irituje na nejvyšší mez. A jak se na červení zalitou knihovnu sluší, nechybí ani tradiční formulky: rigorózní a podbízivá matka, která by zasloužila lámat v kole, emancipovaná titulní hrdinka, jejíž sny nemohou dojít naplnění, vypočítavá přítelkyně, chladný a bezcitný manžel, fešný milenec, tuny dekadentních večírků, avantýr, slz a dvorskou etikou sešněrovaných slovních výměn. Nedá se říci, že by se jednalo přímo o zbytečný film, ale svou nijakostí, nudností, těžkou neoriginalitou, prázdnotou a Dibbovou režijní odevzdaností si o takový příměr koleduje. Přes fajnové herecké výkony určeno k brzkému zapomenutí... 2,5* (15.02.2009)

„I love you in the way I understand love..“ Svázanost korzety i konvencemi, vášeň proti rozumu, pokrytectví svěcené mocí.. Kostýmní přehlídka, která měla několikrát prostor k vnesení patřičných emocí, ale Saul Dibb byl proti. Fiennes má aristokratický chlad v krvi, herectví K.Knightley založené na těkání očima, mimických pohybech zkratovaného androida a poměřování brady s Robertem Z'Darem však vstřebávám jen stěží.. Tak mě napadá, mít v té zvláštní době malou kliniku s ultrazvukem a sálem k provádění potratů, vyděláte majlant.. (25.05.2017)

Ó filme! Tak tohle byla nesmírná pecka. Řacha! Vévodkyně netrpí narkolepsií, naopak budí dojem, že pod tou tunovou vrstvou saténu se skrývá šílený zvíře. Nemyslím teď nějaký lumpárny, ale film jako celek :) A ten šlape jako hodinky. Přerod Keiry z rachitické čutálistky v dámu s neuvěřitelnou paletou emocí, je radost sledovat. Solidní naběh na plešouna! Antoinetta od Coppolové možná je zrcadlovým kámošem, ale Vévodkyně má větší záběr v porozumění. Má postavy, které jsou tak reálné, až jsou.... dnešní? 80% (24.10.2010)

Dost mi to připomnělo Marii Antoinettu, která stavěla na stejných základech. Jednoznačně musím vyzdvihnout herecké výkony kamenného, chladného Ralpha Fiennese a Keiry Knightely, kterou sice nepovažuju za kdovíjakou herečku, ale tady mě rozhodně o svém hereckém umění přesvědčila. U příběhu jsem se (překvapivě) vůbec nenudil, navíc byl doplněn dobrou kamerou, kostýmy a v neposlední řadě hudbou. Ze scén mě asi nejvíc dostala ta, kde Georgiana předává svoji Elizu generálu Greyovi. Vlastně ani nevím, proč bych měl zůstat pouze u průměru, Vévodkyně na ty 4* (alespoň u mě) má. (29.04.2010)

Chladné, odtažité, naducané a pyšné jako účes Georgiany, bez emocí, citů a pocitů. Vévodkyně ve mně vyvolala jen velmi malé množství empatií a R. Fiennes mi znovu potvrdil mou narůstající domněnku, že jeho dřívější role mě prostě zaujaly víc (ostatně mu to ani nevyčítám, prostě musel hrát suchara). Teď zůstanu u britské produkce - a to i ve stejném historickém období (přelom 18. a 19. století), ale raději se přesunu na východ do carského Ruska a pustím si Oněgina. (20.12.2008)