Pozemšťan

Vynikající sci-fi konverzačka, ve které díky skvěle napsanému scénáři téměř vše skvěle do sebe zapadá a funguje jako dobře namazaný stroj. Komorní atmosféra a vyprávění hlavního hrdiny dodává na atmosféře, už samotný jeho příběh je poutavý a úžasně se poslouchá. Otázky, které divákovi vyvstávají na mysli, jsou často zodpovězeny a pokud ne, tak jsou velmi šikovně zamluveny dalším poutavým vyprávěním, tudíž na ně zcela zapomene. Na výsledném dojmu se podepisuje také excelentní hudební podklad. Herecké obsazení vcelku dobré, jen některé tváře mi na role profesorů neseděly. Výsledný dojem je na čistých 5*, jelikož na Pozemšťana jen tak nezapomenu. Ostatně, zkuste si představit sebe v roli Johnových přátel poslouchajících jeho vyprávění...Věřili byste? :) (08.07.2012)

Jsem rád, že nás Richard Schenkman nezavedl na přechod sci-fi žánru vesmírného prostředí vesmírných lodí, válkami v galaxii a v boji mezi lidmi s nadpřirozenými bytostmi. Vše krásně v prostředí chaty, teplého krbu, usednutí a vyprávění s dokonalým scénářem a sedmi herců, kteří přikořenili tuhle krásnou výpravu Johnova příběhu. Cokoliv je možné. Máme dvě jednoduché možnosti. Můžeme to úplně roztrhat, zničit jeho logiku, nebo to můžeme přijmout a užit si to. (20.02.2012)

"Myšlenka je větší pomník než katedrála." Cituji z filmu Kdo seje vítr. Myšlenka je to co je potřeba k vytvoření příběhu, ať už jde o film, rozhlasovou hru nebo knihu. Myšlenka o tom, jací jsme a jak přemýšlíme o věcech, nejlépe o takových, které jsou mimo naši dosavadní zkušenost. Od toho lidské myšlení je. Podstatné není věřit, podstatné je objevovat a porozumět, dělat závěry na základě už známého. A o tom je i Muž ze Země. Způsob reakce ostatních, jejich otázky a osobní postoje byly podle mě absolutně přesné. Cokoli navíc by jen rušilo, naopak když John mluví o ohni a je slyšet krb, je to naprosto krystalicky čisté. A pro Bixbyho asi věc, jak se rozloučit se světem. 4.10.2011 Věčnej život, věčná osamělost, věčná opuštěnost. Vzpomínky na minulost se postupně tříští do dílčích obrazů a vjemů, který sotva držej pohromadě. Mezi jednotlivejma zábleskama paměti se roztahuje tma, plameny vzpomínek se rozpadaj na menší ohně, pak na plamínky svíček. Dokáže člověk držet v hlavě dojmy ze zážitků, který mu dřív připadaly nesmazatelně vrytý do mozku? Spousta vjemů postupně upadne v zapomění, knot svíčky dohoří. Někdy ale třeba je možný nějakej plamen živit silou vůle, silou lásky. Když nic jinýho, vzpomínka mi musí zůstat. (14.06.2008)

Mystery + conversation = v tomto případě velká paráda. Jedná se o filmek za pár šupů, který se celý odehrává v jednom obýváku, kde se pár vysokoškolských učitelů přijede rozloučit se svým kolegou, jež se z ničeho nic rozhodl odstěhovat. To, co jim začne vyprávět, je dokonale zaskočí, stejně jako zaskočilo a totálně vtáhlo do děje mě. Neříkám to moc často, ale zde se opodstatněně dá litovat, že film nemá ke dvěma hodinám, protože v závěru šlo bezesporu přitlačit na pilu, speciálně pak konečný twist nepovažuju za příliš vkusné vyvrcholení, ale budiž, lepší než drátem do oka. Dávám plnou palbu, protože jsem byl strašně mile překvapený, a konec konců, nadávat se dá vždycky, takže proč neocenit něco takhle neobvyklého. 90% (30.12.2013)

Včera večer jsem byl k.o. Od nastydnutí a práce v šíleném vedru venku mně bolela hlava, byl jsem utahanej, rozlámanej, ale ještě se mi v těch 22:10 nechtělo jít spát... Chtěl jsem se na něco podívat, něco nenáročného, u čeho se nemusí přemýšlet... A jak jsem tak listoval svým archivem filmů, s hrůzou jsem zjišťoval, že vše má stopáž přes dvě hodiny... Až jsem narazil na film Man from Earth... Těch 87 minut se zdálo přijatelných i obsah filmu, který měl příslib pozvolné dřímoty na gauči.... Že to byl těžký omyl jsem zjistil už desátou minutu filmu. Poté jsem se kupodivu vzpamatoval a film dokoukal zcela ready a svěží. Ačkoliv jsem měl přeci jen trochu problém se identifikovat s hlavním hrdinou (resp. jednou z jeho hlavních postav), ten námět sám byl geniální i celé zpracování. Bylo to velmi moudře seskládané a scénář psal rozhodně velmi inteligentní člověk... Tvůrčí team si vystačil prakticky asi jen s deseti herci, pick-upem, vystěhovanou chatou, hromadou papírových krabic a trochou toho nábytku z nějž v závěru zbyde geniálně jen gauč... Tohle by mohla být v klidu divadelní hra, která by se ve stejných kulisách mohla úplně v pohodě odehrávat... Neznámí herci hráli skvěle. Vlastně jsem z nich znal jen psychiatra Riehla a profesora Billingsleye. Smith svůj příběh podal tak nenuceně, prakticky ho svým způsobem v klidu a unaveně odvyprávěl, že to do filmu skvěle sedlo... Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec dám 4, za ty geniálně komorní kulisy a skladbu příběhu. 4 rydla. * * * * (11.06.2014)