1612: Kronika smutných časů

Historie krizového ruského "truchla" (smuty) po vymření Rurikovců (1598-1613) je sama o sobě neurovnaná, přerývaná, obtížně popisatelná, až chaoticky zmatečná. Zhruba stejná je i matérie filmu 1612 ruského režiséra střední generace Vladimira Chotiněnka. Skutečnost, že pádem sovětského režimu došlo k v ruské společnosti i v "blízkém pohraničí" k diskontinuitnímu zlomu, se projevila i v hraném filmu. Zavedené charakteristiky, na něž jsme si zvykli, jakoby přestaly platit nebo se viditelně posunuly. Časově tomuto filmu předchází jedno z posledních Bondarčukových děl - BORIS GODUNOV. Pokusím-li se srovnat poetiky těchto děl, lze zde konstatovat značnou paralelu, blížící se shodě, ve využití literárních předloh. V Chotinenkově případě se bude podle všeho jednat o směs kronik a lidových podání té doby. Hodnotu filmu značně snižuje poměrně klopotně se rozvíjející úvod, ale také řada nejasných míst v dalším ději. Zřejmá je i nevyváženost ve ztvárnění hlavních postav. To je asi hlavním důvodem jednoznačné dominance polského herce Zebrowského; nezdá se totiž, že by talent jeho ruských kolegů byl viditelně nižší; spíše mají méně ke hraní. I tak se však dá říci, že film představuje v soudobé produkci hraného filmu nejen ruský vysoký nadprůměr a nabízí zajímavé téma ve slušně, místy i dobře zvládnutém zpracování. Tvůrčí dílna Nikity Michalkova-Končalovského se za tento historický záběr určitě nemusí stydět. Naopak. (21.05.2009)

Tak nejzajímavější postavou byl ten Španěl. Tedy ne ten jeliman, co se za něj pak vydával, ale ten původní. To byl cápek, co by si zasloužil vlastní film. Ke zbytku. Jedno dost slušné obléhání města, jedna docela povedená šermířská lekce (že to v těch filmech vždycky vypadá, že stačí párkrát máchnout mečem a je ze mě hrdina), jeden nešťastný ženský osud, no a jinak nic moc. Škoda, látka zajímavá, i když přiznávám, že doba od smrti Borise Godunova (1605) do nástupu Michajla I. Romanova (1613) je tak nepřehledná, plná zrad, povstání a provolání se carem (jen ti Dimitrijové byli postupně tři, o dost později k nim přibyl ještě čtvrtý), že se v ní skoro nejde vyznat. Překvapuje mě, že ve filmu snad ani jedou nepadne slovo o Vasiliji IV. a národní hrdinové Požarskij a Minin se jen mihnou, místo nich je tu gerojem z lidu povstavší moloděc Andrej, kterému jde všechno od ruky tak, až se jeden diví, co dělal tak dlouho jako otrok. I když je to částečně taková mírná fantasy, tak jeho postup nepůsobí moc věrohodně, nadto jeho představitel mnoho charismatu nepobral. To jeho polský protivník představovaný Michalem Zebrowskim, to byla jiná kategorie. Za zmínku ještě stojí vylíčení osudu Xenie Godunovové, ten filmový sice není moc podle historie, ale i skutečná Xenie měla dost pohnutý život. Byla sice ušetřena, když byla zavražděna její matka a bratr (který se mimochodem jevil docela sympaticky, to co se mihne ve filmu je takový další dement), ale první ze Lžidimitrijů ji pro jistotu trvale znásilňoval, dokud mu nepřijela jeho polská manželka, potom ji poslal do kláštera, kde dožila. Ta filmová dlouho působí tak, že divák vlastně neví, co by na ní měl obdivovat, ale když se konečně dozví o jejím dilematu, dokonce její předchozí chování dává smysl. Jsem na vahách, některé klady tam nepopiratelně jsou a myslím, že schopnější scénárista by z toho udělal dost slušnou záležitost. Takhle je to tak na tři a to ještě spíš slabší. Ale že jsem si zas užil trochu toho šermu a že bitky ze začátku 17. století nejsou až tak časté filmové téma (napadá mě české Poslední propadne peklu), tak to převážím nahoru. P. S. Film se jmenuje 1612 a koukám, že je to můj 1712. komentář. Škoda, že jsem se k tomu nedokopal o 100 filmů dřív. Update: Tak se tak pročítám Historií evropských duelů a šermu, díl druhý, a zjišťuju, že on ten španělský šermíř opravdu docela přesně popisuje šermířský styl španělské školy, vč. členění do kruhu, seků z ramene, z lokte a ze zápěstí. Šermířský choreograf filmu evidentně věděl, o čem mluví. Přidávám bod. (06.04.2014)

Na jednej strane ani vyblýskané, na druhej ani nie prehnane drsne špinavé. Na to, aký dlhý film je, neponúka okrem lásky na pozadí boja za oslobodenie Rusi nič prevratné. Boj tu je, ale nejaké veľkolepé divadlo v štýle Bondarčukovho Waterloo nečakajte. Ruský Orlando Bloom, Pyotr Kislov je určite zaujímavou postavou a ako Španiel mi miestami rozhodne pripadal, no zvyšné postavy neboli extra charizmatické a ani tie mýtické postavy a deje okolo napríklad s jednorožcom ma nezaujali. Toto obdobie veľkých zmätkov, či ako mu to vlastne hovoria sa dalo isto spracovať v takom veľkofilme inak, na mňa tu bolo dosť motívov, ktoré mi pripadali, že som ich už niekde videl. (03.03.2015)

Skvělý historický film, možná "lehce" protipolský, dost obsáhlý, dějově překombinovaný a s příliš uhlazenými herci, ale přesto výborný. Dále mi přišlo divné, že vedlejší příběhy jsou mnohem podstatnější a zajímavější, než ten hlavní (s carevnou). Potěšilo mě, že se to nesnaží o hraní na dokument, ale smiřuje se s tím, že jde pouze o film a smyšlený příběh, který možná nekopíruje doslova historická fakta, ale zato vystihuje dost dobrým způsobem atmosféru onoho smutnogo vremeni. Přes obvyklou ruskou stopáž je to nabité dějem a není to nudné. Kdyby takhle vypadaly všechny blockbustery...mnohem lepší, než většina historických filmů americké i evropské produkce. (22.01.2009)

Kdo má rád historii, určitě ho potěší mnoho zajímavých detajlů, kdo jí rád nemá, tak se velmi snadno ztratí v lavině jmen, příjmení a otčestev:))) Některé úseky byly velmi únavné. Udržet pozornost během celého filmu je téměř nadlidský výkon. Ale ukáže se Vám celkem věrohodný pěkný pohled do středověkého Ruska. ZAJÍMAVOST: V současné ruské kinematografii je to jeden z nejznámějších kousků, takže by Vám neměl uniknout pokud vás ruské filmy zajímají.... Říká se, že tento film se natočil na objednávku ruské Vlády. Co je na tom pravdy nikdo neví.... (09.09.2009)