Alita: Bojový Anděl

To šlo nějak mimo mě, přišlo mi to takové moc sterilní, málo krve i násilí, skoro jako pohádka pro děti. Příliš Camerona, a naopak málo Rodrigueze, zdá se mi. Christoph Waltz překvapivě nevýrazný, jako by hrál na půl plynu, Rosa Salazar v titulní roli celkem fajn (i když ty zvětšené oči mě celou dobu děsily) a Keean Johnson mi přišel hodně špatný. Nic jsem od toho nečekal a nic moc nakonec ani nedostal. Btw. pro mě už druhé setkání tento týden s Mahershalou Alim (poprvé v Zelené knize) a musím říct, že ten týpek naprosto nemá chybu. (08.02.2019)

Alita posunuje počítačové herectví na novou úroveň. S pomocí příběhu, jehož přímočarost a naivita (nejbolestivěji vyvstávající do popředí při rozvíjení extrémně jalové romantické podzápletky) mají své kouzlo, které ale na dvě hodiny nevystačí. Předlohu bych spíš než na japonský cyberpunkový manga komiks tipoval na young adult román amerického autora, který má hodně rád japonskou kulturu a filmy Jamese Camerona (minimálně to druhé na Jamese Camerona, který napsal scénář, vlastně nejspíš sedí). Christoph Waltz s krumpáčem na raketový pohon, popisování bojového umění jménem Panzerkunst, filozofování o tom, zda může člověk milovat kyborga a Mahershala Ali jako Blade moc nepomáhají. Rodriguez nicméně už dlouho nevyprávěl tak soustředěně. Ještě lépe než na trpělivém budování (resp. odkrývání) světa od nejnižšího patra je to vidět na přehledných akčních sekvencích s hodně komplexní choreografií (nebál bych se srovnání s Ready Player One). Nepřekvapí mě, pokud to bude takový propadák, že už se dalšího dílu nedočkáme, ale zároveň bych byl rád, kdyby pokračování vzniklo. 65% (08.02.2019)

Překvapivě dynamický a kompaktní spektákl napráskaný scifi udělátky a přehlednou akcí od trash režiséra, který si jen tak odskočil od svých typicky známých garážovek. Je cítit ten typický béčkový feeling špinavého města a všech těch prazvláštních robo-human kreatur, zároveň tam ale je patrný dohled Camerona a to především ve chvíli, kdy se vypráví klíčové části nosného příběhu, či v momentech, kdy nálety kamery snímají město na obloze, či divokou "autodráhu". Kéž by takhle rozpustile a svěže vypadaly všechny ty rádoby scifi/cyberpunk výtvory posledních let v čele s Ghost in the Shell apod. (22.07.2019)

No vida. I z dementního ťamanského manga pro otoky mozků se dá vydlabat kulantní hybrid Robocajta a Čepelobežce. Vilnévovi bych naordinoval tak milión povinných zhlédnutí, aby se konečně přiučil, jak točit zábavné filmy, a ne nekrotizující ufoporno pro pozérské masturbanty. Robert, mohutně gaučovaný šrajtoflí a softem avatarového lenocha, je po všech těch sračkovitých Špiónských paznehtech zase ve formě a přihasil si to s nabušeným, dějově svižným a vskutku spektakulárním digitálním mrdníkem. Jen je trochu škoda, že kluci zase dementálně cílili do řad nezletilých Hangrgejů a linie o tom, jaxi chce pubertální bojová roboštěrbina mezi trháním mechanických končetin rozličným kyberzrůdám kompulzivně nechat vyprcat konektory úchylně robofilním cigánským fešákem, je pro dospělého heterosexuálního diváka přinejmenším rušivá. A taky mi není až tak úplně jasné, proč vyhodili tolik mrtvých prezidentů za animaci xichtu toho Jelita. Pokud to má být nějaký odkaz, jakože je to vymačkané z plesnivého manga, pak měli mít hnusně patologicky vypoulené oči, jako by se usilovně snažili vysrat přes zácpu, úplně všichni. Jinak škoda peněz! Takže doufejme, že si Éda Norton ve dvojce štěkne víc, ten kaktus z prdele naší juvenilní bojovnice vytáhne a ta nabude neděsivě standardizovaného rozměru očnic. (18.02.2019)

ALITA: BOJOVÝ ANDĚL je pozoruhodný úkaz, o kterém se z nějakého důvodu u nás tvrdí, že je to jeden z vypravěčsky nejsoustředěnějších Rodriguezových snímků (nejspíš díky Cameronově podílu na scénáři). Přitom nic tak v dobrém slova smyslu vykloubeného, kombinujícího ne zcela kompaktní tradice, jsem dlouho neviděl._____ Na jednu stranu je zde snaha o "cameronovsky" klasické vyprávění, kdy je celek strukturován kolem rozhodnutí jednající protagonistky, přičemž do konfliktu přichází osobní a pracovní rovina (odhalení, kam "otec" chodí ven, následování jeho příkladu pro odhalování minulosti, finální jízda přerušená problémy přítele). Na druhou stranu je toto vyprávění po vzoru anime či manga zastavováno, aby se - zejména v prvním aktu - budoval svět příběhu, postupně se odhalovaly jeho pravidla... a vše bylo na konec podřizováno tématu dospívání/nalézání vlastní identity, a tak je jasný cíl stanoven až v epilogu a milostná romance má dost nehollywoodské vyústění. A na třetí stranu, protože tato kombinace dvou odlišných tradic nemůže pohromadě fungovat, přichází "rodriguezovská" inklinace k braku: skokové změny v profilaci postav a jejich jednání (např. "otec" a jeho nelibost sportu, "matka" a její uvědomění), plundrování volných motivů a visících příčin (např. gang a rozkládání na součástky), náhlé tonální přechody a změny způsobu inscenování předkamerového prostoru odvisle od daného žánru (horor, akce, romance...), příčinná provázanost sledu scén spíš než snaha o soudržný celek._____ ALITA: BOJOVÝ ANDĚL je pozoruhodná adaptace proto, že zatímco jiné hollywoodské si předlohu uzpůsobí západním normám a konvencím (GHOST IN THE SHELL, DEATH NOTE ad.), Cameron et al výsledek uzpůsobili svým požadavkům. Bylo jich víc a třou se, o to zajímavější to je. (21.02.2019)