Critique de la séparation
Critique of Separation
Obsahy(1)
Obrazy se od skutečnosti odštěpují jako prázdné slupky a naplňují se falešnými významy. Paměť v umění je nutné zničit, říká Debordův hlas melancholicky. A přesto – fotografie bezděčných gest přátel a především její tvář, jež se opakovaně vynořuje ze sledu veřejných obrazů, naplňují snímek melancholickou touhou po nalezení ztraceného významu. (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (1)
Marxovsky (na svou dobu spíše než marxisticky) orientovaný Debord zde již předjímá mnohé ze svého nejslavnějšího díla "Společnost spektáklu": separace = odcizení vládne moderní společnosti od ekonomiky po politiky až po umění, rozštěpení celistvého člověka/ společnosti na bezmocného pasivního diváka svých vlastních dějin či filmů a všemocný fetišistický obraz jeho vlastní moci, stavíc se proti němu jako cizí demobilizující síla, nabízející zdání veselí a života výměnou za nečinné zhypnotizování člověka produktem svých vlastních sil. Filmy a obrazy přejímající zároveň roli feuerbachovského Boha, v němž se odcizilo to nejlepší z člověka i jeho revoluce, a zároveň i paliativní funkci novodobého opia lidu, umožňující klidný život namísto bouřlivého života svobody, revoluce a historie, kterou ve stejnou chvíli pokřiveně zpodobňují i defraudují večerní zprávy a akční filmy. /// Debord, před tím, než se stal jedním z hlavních exponentů inernacionály situacionistické, byl členem internacionály lettristické. Lettrismus již v osobě Isidora Isou a jeho "Traité de bave et d'eternité" (1951) měl velký vliv na novou generaci (nejen) francouzských filmařů a jeho diskontinuitní montáž, kritika tradičního umění a filmového obrazu měla zjevný vliv i na Deborda (který natočil svůj první film jiř v roce 1952 jako lettrista). Naopak Debordovo dílo je zase spojnicí k moderním filmům-esejím Chrise Markera či Godarda. ()