Full Monteverdi, The
Obsahy(1)
Monteverdiho Čtvrtá kniha madrigalů je obecně vnímána jako nejrafinovanější, nejvirtuóznější a nejrozmanitější sbírka čistě vokální hudby, jaká byla kdy napsána. Proniká do emočních stavů milenců v různých fázích rozchodu. Každá z těchto dvaceti miniatur je obrazem různých momentů a pocitů, které jsou vyjádřeny s hlubokým lidským porozuměním a s pomocí dramatické a veskrze moderní hudby souboru I Fagiolini. Totální Monteverdi sleduje simultánní rozchod šesti párů: od šokujícího odhalení, přes trestající zlobu a erotickou touhu, až k závěrečnému rozchodu. Jsou to příběhy zraňující a znepokojující, které dojímají svou citovou intenzitou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Claudio Monteverdi je považován za skladatele nejranějšího baroka, přičemž ale nikoli nevýznamná část jeho tvorby má kořeny v doznívající renesanční hudbě. To platí právě pro jeho madrigaly, kde i texty (Torquato Tasso aj.) jsou v podobném duchu jako např. Petrarkovy a Michelangelovy sonety. Princip filmu, který spočívá v naroubování Monteverdiho hudby na život současníků (protože i oni mají stejné milostné problémy), mi přijde naprosto v pořádku, včetně výběru obyčejné restaurace jakožto hlavního prostředí. Platí to ale jen dokud sledujeme interprety při zpěvu, horší jsou v reakcích při naslouchání zpívajícímu partnerovi a úplně nejhorší při rádoby bergmanovských vsuvkách „scén z manželských (a jiných partnerských) životů“, kde se jejich herectví dostává na ochotnickou úroveň. Ale co mají také hrát, když variace na předávání si a vracení prstýnků, balení kufrů a vzteklé třísknutí telefonem nevynikají zrovna velkou invenčností? Tady se režie příliš nevyznamenala, stejně jako - v celém filmu - kamera. Ale ta nádherná hudba nemá chybu, autorsky ani interpretačně. -------- V titulcích filmu uvedeno: režie John La Bouchardière. ()
Šťasten ten, kdo je obdařen schopností vnímat nádheru ♫ Monteverdiho madrigalů v mistrovském podání i bez nemastně nemístné aktualizující filmové ilustrace. Přínosné otitulkování textů. ()
O bellezza mortale! O bellezza vitale! - zpívá se hned v druhém madrigalu. Skon renesance a nástup baroka přináší jedinečnou hudební kvalitu, na kterou svým z působem navazuje až soudobá nová hudba. Aktualizaci prostředí na naše podmínky považuji za vtipnou, vady na kráse (režie, herecký výkon zpěváků), vzhledem k hudbě za naprosto zanedbatelné. A možná se i Bob Dylan inspiroval citací ze 4. madrigalu "Un'infermo d'amore" ke své možná poslední významné písničce "Love sick". ()
Galerie (3)
Photo © Polyphonic Films
Reklama