Monty Python v Hollywoodu

Povedené vystoupení již tehdy neexistujících Pythonů. Skeče jako "Papež a Michelangelo", "200 metrů neplavci", "100 metrů pro lidi bez orientačního smyslu", "Fotbal filosofů" nebo "Bombarďák Harris zápasí sám se sebou" jsou prostě skvělé. Nelze hodnotit jinak, už jen proto, že jde o poslední vystoupení Pythonů s Grahamem Chapmanem. Víte, jaký je rozdíl mezi milováním na kánoi a americkým pivem? (05.02.2003)

V komentároch ku Pythonom sa často spomína, že na vystúpeniach opakujú svoje skeče. A to má byť kritika. Len tak pre porovnanie; keď ide na turné kapela, tiež prezentuje svoj súčasný album, pridá nejakú klasiku a sem-tam nový song. A keby aj, je zrovna u nich opakovanie problém? Keď opakujú tie najlepšie, najoriginálnejšia a najšialenejšie gagy, čo kedy hlava intelektuálneho zhúleného perverzáka, alebo Božia ruka, stvorili? Keď je výsledkom repetitívnosti, stále rovnako nezastaviteľný Idle, kamenný ksicht Grahama Capmana, "operný" hlas Jonesa, "švihlá" chôdza Cleese-ho, lietajúci spievajúci Gilliam na lane, alebo všetko, čo povie alebo znázorní Michael Palin, originalita stráca časť svojho významu. Oni sú skrátka výnimka, je to tak. Vždy som chcel byť ....................................................................................... drevorubač ! (28.07.2014)

Tak tady se asi nejvíc (společně s Tajným agentem Jackem T.) liší mé hodnocení od průměrného. Připadám si tak trochu jako exot, ale prostě mi nepříjde vtipné, když někdo zápasí sám se sebou porází se a postoupí do finále, kde se utká sám se sebou. Ale asi dvakrát jsem se zasmál, to se musí nechat - vtip o milováni v kánoi je špičkový. (13.01.2008)

Tak jako je Létající cirkus stvořený pro televizi, je Live at the Hollywood Bowl nejlepší naživo, proto nemůže nikdy na obrazovce vyniknout více než Pythonovic jiné eskapády. Pokud ale více jak hodinu sledujete ty nejlepší scénky s občas přidanou písničkou a ještě se do toho pánové nebojí vyjít směrem do publika, tak to nemůže dopadnout jinak než geniálně. (14.06.2007)

Keby mali kabaretné skeče a humorné scénky, z ktorých sa skladá prakticky celý film, úroveň aj v nasledujúcom filme, nie je čo riešiť. Perfektné parodovanie samotného amerického národa si Američania prekvapivo užívali, nie však menej ako ja. A nie len to, na ranu sa dostávajú aj Briti samotní, nemeckí a grécky filozofi atď. Negatívum potom vidím už len v muzikálnom podtóne, ktorý v pár piesňach vôbec nenadchol. 80%. (12.10.2007)