Monty Python v Hollywoodu

Moje oblíbená šestice opět ukázala své charisma v plné nahotě. Od Pythonů mi ani nevadí, že zde opakují své dřívější skeče, jelikož ono je vlastně jedno, jestli se celek jmenuje "How to Irritate People", "And Now..." nebo "Flying Circus", časový úsek strávený v jejich společnosti je stále velmi fungující, i ty písně, jako třeba "Dřevorubeckou" nebo "Filosofickou", jsem si nahlas prozpěpoval... Jedinou výtku bych měl k občasné předzvěsti tvrdšího humoru, který se nachází i ve Smyslu života - zvracící Gilliam in natura není zrovna nic legračního. Nicméně podobně jako u zmíněného celovečerního filmu se jim to dá odpustit a pět hvězd si jednoznačně zaslouží, byť v kategorii živých vystoupení mám blíž třeba k Rowanu Atkinsonovi. (30.06.2010)

Obrovské zklamání, po tom jaké to má zde hodnocení. Čekal jsem povrtřídní pythonovskou absurditu, vyhnanou do maximálních obrátek, avšak dostavila se spíš absurdní kocovina. Ale co by se dalo čekat od živého vystoupení, ještě k tomu v Hollywoodu s šíleným publikem, které se směje všemu co zavání vtipností. (05.01.2007)

Keby mali kabaretné skeče a humorné scénky, z ktorých sa skladá prakticky celý film, úroveň aj v nasledujúcom filme, nie je čo riešiť. Perfektné parodovanie samotného amerického národa si Američania prekvapivo užívali, nie však menej ako ja. A nie len to, na ranu sa dostávajú aj Briti samotní, nemeckí a grécky filozofi atď. Negatívum potom vidím už len v muzikálnom podtóne, ktorý v pár piesňach vôbec nenadchol. 80%. (12.10.2007)

Tak jako je Létající cirkus stvořený pro televizi, je Live at the Hollywood Bowl nejlepší naživo, proto nemůže nikdy na obrazovce vyniknout více než Pythonovic jiné eskapády. Pokud ale více jak hodinu sledujete ty nejlepší scénky s občas přidanou písničkou a ještě se do toho pánové nebojí vyjít směrem do publika, tak to nemůže dopadnout jinak než geniálně. (14.06.2007)

"Já jsem ráno musel vstávat už v deset hodin v noci, půl hodiny před tím, než jsem šel spát, jedl jen kousek studeného utrejchu, pracoval ve fabrice devětadvacet hodin denně a šéfovi platil za to, že jsem vůbec mohl chodit do práce, a když jsem přišel domů, tak nás otec vždycky zabil, tančil na našich hrobech a zpíval Alelujá!" Skeče tady získávají další rozměr. Jsou obohaceny o bezprostřední a autentickou reakci publika a Monty Pythonovci se neomezují jen na jeviště, ale kolikrát zamíří do diváků, aby je ještě více zapojili do svého učinkovéní. Snůžka skečů velmi rychle jdoucích za sebou mě připoměla divadlo Sklep. (04.09.2009)