Občan Havel

Film je od první do poslední vteřiny napěchován raritními a atraktivními záběry (což se při množství natočeného materiálu dalo čekat), přičemž výsledná podoba Václava Havla je poměrně dost odlišná od obecného povědomí o jeho osobě. Občan Havel je překvapivě dokumentární komedií s roztržitým a vtipným hlavním hrdinou, který se v lecčems podobá postavám ze svých her a který má zároveň pevná a jasná stanoviska. Žádný chladný mramorový pomník velké osobnosti Václava Havla, ale sebeironický portrét malého velkého krále s krátkými kalhotami vládnoucího žabomyším domácím poměrům. (08.02.2008)

Prakticky žádný z televizních a filmových dokumentů o našich polistopadových ale vlastně i reálně socialistických politicích nelze označit za úspěch a většinou troskotá na neschopnosti analyzovat jeho život ze všech stran a maximálně nezávislým pohledem. Obvykle se tak či onak projevuje vztah autora k objektu svého díla. A tenhle nešvar se v plné míře projevil i u Občana Havla. On totiž zaznamenává Havlův život, jeho názory a skutky všude tam, kde ho prezident mezi sebe pustí. Dokument je spolurežírovaný Václavem Havlem a i když se zdá, že odhaluje i nelichotivé prvky o své osobě, je to všechno v rámci jeho režisérské licence. Havel byl vždycky spíš intelektuál a především umělec, který politické dění kolem sebe nedokázal ovlivňovat podle svých představ právě proto, že politickým procesům vůbec nerozuměl a jeho četné pokusy ovlivnit naši politickou scénu končívaly pravidelně průšvihem a měly opačný efekt, než zamýšlel. Nejlíp a pro Václava Havla dost nepříjemně popsal jeho styl, jednání ve svém eseji Politika z divadelních prken Zdeněk Mlynář v polovině 90. let krátce před svou smrtí. Havel neměl rád politické instituce a především politické strany, takže se je snažil vytrvale ignorovat a sázel na silné osobnosti mezi svými přáteli bez ohledu na to, jak je politické strany byly ochotny akceptovat. Jeho politické názory nejsou ani levicové ani pravicové. Jsou ale silně elitářské, myslím, že se blíží tomu, jak funguje íránská islámská republika, tedy jakási "demokracie" řízená radou moudrých. Na jeho mezinárodním ohlasu se podepsala STB a komunistická vláda, která ho šikanovala. Kdyby nebylo reálného socialismu, skončil by nejspíš jako jeden z řady levicových salónních intelektuálů s nepraktickými, ze života odtrženými, ale radikálními představami, jak spasit svět. Tady konkrétně Havel pouští filmaře blízko k tělu jenom tam, kde to uzná za vhodné. Že by vám dovolil udělat si o něm komplexní představu, že by film dal prostor jeho kritikům a analyzoval jeho politické zásahy a rozhodnutí, o tom se vám může jen zdát. Ten, kdo měl už před zhlédnutím dokumentu o Havlovi ty představy, které se film snaží prodat, tak nemusí váhat s návštěvou kina. Ten, kdo k němu má odstup, tak munici k jeho kritice nenajde a celkově je to ztráta času, protože kvalitní dokument by se měl soustředit spíš na obsah, ne na formu. Celkový dojem: 40 %. (29.04.2011)

"Demokracie omezuje ty, kteří ji berou vážně, a zaroveň dává téměř neomezené možnosti těm, kteří jí pohrdají." Taková jsou slova našeho bývalého prezidenta, jehož lidskost a upřímnost sálá z každého okamžiku Občana Havla. Tenhle až neuvěřitelně otevřený a intimní dokument disponuje několika momenty, které mi ještě nějakou dobu pravděpodobně utkví v hlavě; ať už je to rozhovor se Zemanem, který na mě snad poprvé v mém krátkém životě teenagera působil skutečně chytře a sympaticky, nebo příjezd prezidenta Clintona, který zas výborně sedl mé americky založené části duše a připomněl jí doby, kdy Spojené státy ještě patřily k obdivovaným světovým mocnostem. Osobně bych do "prezidentské kuchyně" nahlédla klidně ještě o několik minut déle, byly momenty, které by si dle mého názoru zasloužily víc než několik málo sekund, ale to by pak do oběhu taky asi mohl někdo pustit všech 40 tříhodinových kazet. Občanu Havlovi jakožto dokumentu dávám nakonec čtyři hvězdičky, ačkoliv občan Havel jakožto člověk by jich ode mě dostal plných pět. (28.05.2008)

Když jsem původně měl u komentáře k časosběrnému dokumentu OBČAN HAVEL napsáno "téměř nesnesitelné", je nutné dodat, že jsem hodnotil film jako takový, nikoliv moje sympatie/antipatie k Václavu Havlovi._____ OBČAN HAVEL už svým arogantním názvem upomíná na legendárního OBČANA KANEA, protože oba filmy mají vypovídat o muži v soukolí médií, ale jeden z nich vypovídá maximálně tak o muži, který býval komunista a teď je demokrat, který si stále stojí za banalitami jako "láska a pravda zvítězí." A může být rozum a chtíč v opozici natrvalo?, chtělo by se dodat, s přídavkem A co na to Jan Tleskač?. V ničem, i přes název, originální či skutečně průlomové, ale problém vidím někde jinde._____ Jednak se to tváří jako infotainment, který ale informace neposkytuje, protože všechno, co jste si mysleli o Havlovi před vstupem do kinosálu/obýváku, vám film jen umocní, a informační funkci neplní skoro vůbec na úkor té zábavné. Pokud je v oblibě tvrdit, že Švejnar je "anti-Klaus" a volil se "anti-Klaus", pak OBČAN HAVEL je dalším příspěvkem v "anti-Klausovské" debatě, v čemž s ním souhlasím, ALE svou výstavbou je ryze manipulativní a otravnou manýrou, která se tváří sofistikovaněji, než ve skutečnosti je._____ Podívaná - kterou, až uvidí Václav Klaus, Miloš Zeman, Josef Lux a psi Dagmar Havlové, kteří nesměli vstoupit do poblitého prezidentského letadla, tak budou pěkně naštvaní - navíc nevypovídá NIC o politikovi, umělci a ani člověku, který si uvědomuje přítomnost kamer, a tak není plně autentický. STRUČNĚ PROSÍM a osoba občana (občana?) Havla si tuhle okázalou adoraci nezasloužilo. (Havel, sledujíce dokument o sobě, řekne Dáši, aby odešla z místnosti, zahledí se na svou ruku a zeptá se: "Dala by sis porcičku?") Poznámka pro ty, kteří mi vytýkají dle nich dvě "faktické" chyby:" Zkuste si, prosím, přečíst znovu poznámku o Havlovi - komunistovi, který se pak stal demokratem, a následně poznámku o Luxovi, obsahující i poblité letadlo a psy Dagmar Havlové/Veškrnové. Copak myslíte, že tohle jsem psal s vážností?_____ A přestože jsem se tomu chtěl vyhnout a hodnotím výhradně film, tak myslím, že Havel byl lepši prezident, přestože udělal víc chyb než Klaus a s jeho občanskou politikou souhlasím. Jenže i když s něčím souhlasíte, neznamená to, že se vám líbí, jakým způsobem je ten názor prezentován... (22.02.2008)

Sinéad O'Connor našemu národu jednou vzkázala, že bychom si měli Havla vážit. Kdyby totiž nebyl v jednu chvíli nasraný, tak bychom neměli to, co máme teď, čili naší zem. Já s ní souhlasím, nevím sice do jaké míry byl ex-prezident nasraný, jestli lítali židle a půlitry nebo to prostě byla jen duševní záležitost. A právě to se snaží nastínit dokument Pavla Kouteckého. První co mě napadlo, byla myšlenka, že Václav Havel má neskutečnou trpělivost, poněvadž snášet za sebou neustálý dech dokumentaristy po dobu 13-ti let je vážně unikum. Navíc v některých situacích jsem byl ohromen, zda má vůbec Koutecký soudnost (např- skon Olgy Havlové). Na druhou stranu debaty, které se mezi politiky vedli byly brilantní a třeba takovej Zeman byl při rozmluvě strhující (ač bych to vůbec nečekal). Jen tak pro informaci, já nepatří mezi ten typ lidí, který je s českou politikou obeznámen dokonale. Popravdě, to co se tam děje, je mi úplně šuma fuma a ač nám učitelé omílají, že správný občan by měl vědět, co se v jeho vlasti děje, tak v některých situacích je i lepší nevědět a raději nepátrat. Každopádně jsem vždycky rád, když se naskytně možnost seznámit se blíže s některou osobností a když se navíc jedná o někoho tak cool, tak jsem ještě radši. Vašek Havlů je prostě pravej českej řízek! (28.07.2008)