Občan Havel

Moje špatné hodnocení tentokrát snad ani tak nesvědčí o tom, jak moc považuji film Občan Havel za špatný, jako spíše o tom, jak špatně jsem si ho ke zhlédnutí vybral. Film nabízí, a je téměř jisté, že šlo o záměr, Havla jako tvora, jemuž nic lidského není cizí, pokud to ovšem je morálně indiferentní nebo kladné. Toto "krásné líčení" není dost možná v případě Havlových vlastností nijak nadnesené, ovšem horší je to s rozhodnutími. Každý člověk dělá chyby, každý člověk se čas od času mýlí, případně alespoň zastává kontroverzní názory. A tu, světe, div se, Havlu, zdá se, je tento aspekt lidství upřen. Ne, že by nebyl vlastní Havlovi skutečnému, ale Havlovi dokumentovému je cizí. A proto, když je Havel obviněn z rozbití republiky, není hájen, ale Olga Havlová dělá psí oči a říká, jak se jich toto obvinění hluboce dotklo. Nebyl bych nijak proti tomu, jenže... víc se to neřeší. Tzv. humanitární bombardování Jugoslávie je pro jistotu ignorováno zcela. Proč? Což k němu neměl Havel co říci? Vždyť je to téma bolestné, kontroverzní, zajímavé a do tohoto dokumentu jak dělané. Ale možná by si pak méně lidí myslelo, jaký že je to prima chlapík. Nejsem nijak protihavlovsky zaměřen (ač nemám např. radost z jeho jistých antivědeckých postojů, což dokument mimochodem též ignoruje), ale i tak mám pocit, že výběr materiálu je značně stranný a u dokumentů nemám moc tuto vlastnost rád. Osobně jsem se hodně těšil na pohled do zákulisí prezidentování, ten je ovšem velmi chudý na úkor pejsků, manželek, košil, koncertů, zdravotního stavu (zde se pro změnu ignoruje "léčení kameny") atd. Nu, proč ne, dokument měl přeci jiný cíl, že? Ano, měl. Měl ukázat Havla jako především lidskou bytost, občana. V této snaze v mezích možností film, myslím, uspěl. Ony meze je však třeba pojmenovat. Stačí jediná věta: "Havel vždy ví, že je natáčen." Prosté **. (23.02.2009)

Skvělý dokument a moc pěkná připomínka všeho, co se od listopadu 89 u nás událo. Souhlasím s názorem, že nejmladší generaci (cca pod 20 let) tenhle film moc neřekne. Nám starším ale Občan Havel nabídl zajímavý pohled odněkud ze strany (a mnohdy i ze samotného zákulisí, nepochybuji o tom). Nemíním zde ventilovat své politické názory a sympatie, jen na okraj uvedu, že Václava Havla jsem jako prezidenta příliš rád neměl, snad pro tu jeho snadnou manipulovatelnost atd. Kouteckého dokument považuji z profesního hlediska za opravdu zdařilou práci (ač vlastně také nemám žádná měřítka pro dokumenty), nesouhlasím s CheGuevarovým názorem o stopáži snímku či doplňujících titulcích a už vůbec ne o dataci jednotlivých scén! To by totiž podle mě nebyl dokument, ale jakýsi telefonní seznam, pro blbé a zapomnětlivé. Moc se mi líbil výběr jednotlivých záběrů i střih. U mě pět z pěti. (20.05.2008)

Když jsem původně měl u komentáře k časosběrnému dokumentu OBČAN HAVEL napsáno "téměř nesnesitelné", je nutné dodat, že jsem hodnotil film jako takový, nikoliv moje sympatie/antipatie k Václavu Havlovi._____ OBČAN HAVEL už svým arogantním názvem upomíná na legendárního OBČANA KANEA, protože oba filmy mají vypovídat o muži v soukolí médií, ale jeden z nich vypovídá maximálně tak o muži, který býval komunista a teď je demokrat, který si stále stojí za banalitami jako "láska a pravda zvítězí." A může být rozum a chtíč v opozici natrvalo?, chtělo by se dodat, s přídavkem A co na to Jan Tleskač?. V ničem, i přes název, originální či skutečně průlomové, ale problém vidím někde jinde._____ Jednak se to tváří jako infotainment, který ale informace neposkytuje, protože všechno, co jste si mysleli o Havlovi před vstupem do kinosálu/obýváku, vám film jen umocní, a informační funkci neplní skoro vůbec na úkor té zábavné. Pokud je v oblibě tvrdit, že Švejnar je "anti-Klaus" a volil se "anti-Klaus", pak OBČAN HAVEL je dalším příspěvkem v "anti-Klausovské" debatě, v čemž s ním souhlasím, ALE svou výstavbou je ryze manipulativní a otravnou manýrou, která se tváří sofistikovaněji, než ve skutečnosti je._____ Podívaná - kterou, až uvidí Václav Klaus, Miloš Zeman, Josef Lux a psi Dagmar Havlové, kteří nesměli vstoupit do poblitého prezidentského letadla, tak budou pěkně naštvaní - navíc nevypovídá NIC o politikovi, umělci a ani člověku, který si uvědomuje přítomnost kamer, a tak není plně autentický. STRUČNĚ PROSÍM a osoba občana (občana?) Havla si tuhle okázalou adoraci nezasloužilo. (Havel, sledujíce dokument o sobě, řekne Dáši, aby odešla z místnosti, zahledí se na svou ruku a zeptá se: "Dala by sis porcičku?") Poznámka pro ty, kteří mi vytýkají dle nich dvě "faktické" chyby:" Zkuste si, prosím, přečíst znovu poznámku o Havlovi - komunistovi, který se pak stal demokratem, a následně poznámku o Luxovi, obsahující i poblité letadlo a psy Dagmar Havlové/Veškrnové. Copak myslíte, že tohle jsem psal s vážností?_____ A přestože jsem se tomu chtěl vyhnout a hodnotím výhradně film, tak myslím, že Havel byl lepši prezident, přestože udělal víc chyb než Klaus a s jeho občanskou politikou souhlasím. Jenže i když s něčím souhlasíte, neznamená to, že se vám líbí, jakým způsobem je ten názor prezentován... (22.02.2008)

Asi před týdnem jsem se ptal kamaráda, jestli už viděl Občana Havla. "Bych se musel rozčílit," pravil ten hoch, a ačkoli vysokoškolsky vzdělán, předsudky mu zatemňují mozek podobně, jak se už v naší společnosti pomalu stává normou - řekl mi pár frázovitých stanovisek, které se již dávno staly folklórem, a tím to skončilo. Do diskuze na jistá témata prostě nemá smysl vsupovat, protože mnoha lidmi je diskuze vnímána jako nesmiřitelný boj a utvrzování a bránění svých těžce nabytých názorů - téma Havel / Klaus je v tomto nejtypičtější. Časosběrný dokument je neokoukatelná a cenná forma, která v tomto případě nezobrazuje jen osobnost VH, ale ve zhuštěné formě politickou i společenskou situaci velké části porevoluční doby. Nutně s tím zachycuje i roli dalších hráčů velké politiky - a v tom budou zřejmě neúnavní kritici vidět všelicos. Film je to vtipný, což je dáno hlavně Havlovou povahou, jeho sebeironií a odvahou připustit si k tělu kameru, která snímá každičký detail jeho života. Časosběrná forma mu nedovoluje něco předstírat - hrát si před kamerou a vylepšovat svůj obrázek se dá pár dnů, ale v rozpětí několika let je to nemožné. Odhaluje tak práci svého poradního týmu, zákulisí hradního života i politických vyjednávání a vyslovuje mnoho brilantních postřehů. Kritici budou namítat, že ze 70h by i amatér sestříhal oslavnou propagandu, ale tou tento film rozhodně není. Havel už nemá potřebu budovat si pofiderní pomník jako současný prezident a navíc o konkrétních konfliktech a obhajobě některých jeho kroků tento film ani není. Během projekce, na níž jsem byl já, se dvakrát upřímně tleskalo - při Havlově naprosto výstižné charakteristice VK a při závěrečných titulcích. Škoda jen, že to uběhlo tak rychle. Snesl bych i delší stopáž. (20.02.2008)

Napsal bych, že už dlouho jsem si žádný dokument takhle nevychutnal, ale nemůžu protože nedávno jsem viděl podobně skělou, byť úplně jinou a dějinně méně závažnou "Ivetku a horu". Kouteckého zákulisně časosběrné dílo má při vší své nadsázce značnou historickou hodnotu a navíc mi pomohlo zpětně si uvědomit, jakého - sice civilního a v projevech neohrabaného, přece však velkého - prezidenta jsme to vlastně měli. Korumpující vliv moci se ani Havlovi nevyhnul, i na něj, jak kamera občas vtipně zaznamenává, doléhají třeba návaly marnivosti. Také řada dalších jeho obyčejně lidských slabostí je vidět. A přesto dokáže proti opojení vládnutím bojovat za pomoci sebeironie a věrnosti hodnotám, s nimiž se nedá kupčit. Pro formální nedostatky svého vystupování někdy v blízkém okolí budí smích, ale nikdy nepůsobí opravdu nedůstojně. Za neokázalým zevnějškem se totiž skrývá obrovská mravní síla. A jak neklišovitým, kultivovaným a přitom šťavnatým jazykem dokáže Havel věci pojmenovávat! Pod návalem každodenního, z médií se valícího politického blábolení jsem málem zapomněl, že se dá mluvit taky takhle . Poznámka na okraj: nikdy bych nevěřil, že mě dokument o politice dojme, ale tomuhle se to podařilo hned na začátku - když jsem viděl Havlovu bezprostřední reakci (a též reakci jeho ženy) na zprávu, že byl právě zvolen prvním prezidentem ČR. V takový okamžik mohl emoce jen těžko hrát... a v jeho očích nebylo zadostiučinění vítěze, byla tam tíha, jaká bývá ve tvářích lidí povolaných k nějaké službě a vědomých si morální povinnosti břemeno přijmout i navzdory osobním náklonnostem... nechci to všechno příliš mytizovat - vždyť sám tento dokument je spíš mýtoborný - ale hned jsem si mimoděk vzpomněl na Froda, na Prsten a na horu Osudu. Takového prezidenta si mohu vážit i s jeho politickými chybami a lidskými nedostatky. Nastavuje nelichotivé zrcadlo řadě takypolitiků, co se hemží kolem. (26.01.2009)