Občan Havel

Možná jsem, stejně jako mnozí další, čekal větší sondu do zákulisí. Toto očekávání bylo vcelku pochopitelné, vzhledem k množství materiálu, s jakým tvůrci pracovali. Avšak, zdá se mi, že stejně tak, jako poradci kdysi vkládali Havlovi slova do úst, tak jako by i do tvorby finální podoby tohoto díla někdo mluvil... Plné hodnocení tak dávám jednak za to, že vůbec spatřil světlo světa podobný dokument, a především pak za osobnost, jakou pro mě Václav Havel je. Pokusím-li se ho porovnat se současnými politiky, vyvstane mi na mysli pouze otázka; co bych vlastně chtěl porovnávat? (05.02.2009)

I když si to mnozí z nich nepřipouštějí, tak i politici jsou jenom lidé. Unikátní pohled do soukromí naší bývalé hlavy státu je absurdním dramatem i groteskou a jak to tak v životě bývá, střídají se tu věci humorné s těmi vážnými. Poctivý dokument, který divákovi neprezentuje názory svých tvůrců, ale sledovaného objektu. (10.03.2008)

Moje špatné hodnocení tentokrát snad ani tak nesvědčí o tom, jak moc považuji film Občan Havel za špatný, jako spíše o tom, jak špatně jsem si ho ke zhlédnutí vybral. Film nabízí, a je téměř jisté, že šlo o záměr, Havla jako tvora, jemuž nic lidského není cizí, pokud to ovšem je morálně indiferentní nebo kladné. Toto "krásné líčení" není dost možná v případě Havlových vlastností nijak nadnesené, ovšem horší je to s rozhodnutími. Každý člověk dělá chyby, každý člověk se čas od času mýlí, případně alespoň zastává kontroverzní názory. A tu, světe, div se, Havlu, zdá se, je tento aspekt lidství upřen. Ne, že by nebyl vlastní Havlovi skutečnému, ale Havlovi dokumentovému je cizí. A proto, když je Havel obviněn z rozbití republiky, není hájen, ale Olga Havlová dělá psí oči a říká, jak se jich toto obvinění hluboce dotklo. Nebyl bych nijak proti tomu, jenže... víc se to neřeší. Tzv. humanitární bombardování Jugoslávie je pro jistotu ignorováno zcela. Proč? Což k němu neměl Havel co říci? Vždyť je to téma bolestné, kontroverzní, zajímavé a do tohoto dokumentu jak dělané. Ale možná by si pak méně lidí myslelo, jaký že je to prima chlapík. Nejsem nijak protihavlovsky zaměřen (ač nemám např. radost z jeho jistých antivědeckých postojů, což dokument mimochodem též ignoruje), ale i tak mám pocit, že výběr materiálu je značně stranný a u dokumentů nemám moc tuto vlastnost rád. Osobně jsem se hodně těšil na pohled do zákulisí prezidentování, ten je ovšem velmi chudý na úkor pejsků, manželek, košil, koncertů, zdravotního stavu (zde se pro změnu ignoruje "léčení kameny") atd. Nu, proč ne, dokument měl přeci jiný cíl, že? Ano, měl. Měl ukázat Havla jako především lidskou bytost, občana. V této snaze v mezích možností film, myslím, uspěl. Ony meze je však třeba pojmenovat. Stačí jediná věta: "Havel vždy ví, že je natáčen." Prosté **. (23.02.2009)

Tenhle film neberu jako pomník Václavu Havlovi. Spíš je to cesta časem do dob, kdy českou politiku (i tu takzvanou vrcholnou) šlo brát s humorem a nadhledem, aniž by to musela být zároveň obrana proti ní. A jako takový stroj času funguje Občan Havel na jedničku. Jen ta (černá) komedie mi v žánrech opravdu chybí. Nejemotivnější moment: Olžin pohřeb. Nejzajímavější moment: schůzka s Milošem Zemanem. Nejvtipnější moment: záběr na blaženě se usmívajícího Václava Klause sedícího v Redutě. (24.01.2013)

Časosběrný dokument pro znalé současníky, aneb film, který zestárne pro další generaci jako žádný jiný - kdo bude Zeman, Lux, krize v české televizi, tunelování... pro historiky z filosofických fakult jen položka v učebním plánu, pro ostatní vůbec nic... pro mě můj celý můj dosavadní život. Předrevoluční dění si nepamatuji, to postHavlovské je současnost. Všechno ostatní politické dění je dosti originálním a přitom nezávislým pohledem zachyceno v tomto dokumentu. I přes nezávislost ale není apolitický - přese všechno vybízí diváka k názoru, k zaujmutí stanoviska. A ano, Václav Havel podle mě byl tím NEJLEPŠÍM prezidentem jakého jsme mohli v bouřlivých letech po revoluci mít... právě pro svůj bezbřehý idealismus a nezkušenost ve "skutečné" politice. 9/10 (27.11.2008)