Obsahy(1)
Jedná se o první film hnutí Fluxus. Snímek doslova charakterizuje režisérův výrok „Televize nemá, neměla a nikdy nebude mít něco společného s myšlením", jelikož po celých osm minut divák sleduje bílý obdélník na černém poli. (zdeny99)
Recenze (15)
Všetko. Nič. Jeden z filmov hnutia fluxus - osemminútové biele plátno. Motív nepopísanej tabule - zdanlivo jednoduchý nápad -vytvára veľmi odlišný prístupový mnohosten. Od sústredeného pozerania až po okamžité opustenie projekcie: v divákovej mysli ostane rovnaké povedomie o znakoch obrazu/obsahu. Experiment v duchu tradície zenu ponechám bez hviezdičkového menu. ()
Jedná sa o prvý film hnutia Fluxus. Čistý priehladný film, ktorý mal dosiahnuť zachytávanie prachu a škrabancov. ()
Tak jsem viděl osmiminutovou nicotu (proklikal jsem), otevřu CSFD a nestačim žasnout. Hodnotí se tu osmiminutovej bílej čtverec. Hodnotí se tu hodnotitelé mezi sebou. Hodnotí se tu právo hodnotit. Posuzuje se tu způsob trávení volného času. To jako fakt, lidi? Jinak co se týká "filmu", pro mě tohle tvoří jen jeden z dalších důkazů, že je umění občas nepříliš sofistikovaným pokrytectvím. ()
Nekompromisní vyjádření zenové hry. Možno brát jako filmový koan. K vidění zde: http://www.youtube.com/watch?v=8z1sOsIrshU . ()
Mám pochopení pro lidové pohrdání takovýmto extrémem, přesto se divím, že komentátoři mají potřebu k té hromadě odpadu přidávat i sebe a jsem pobaven jejich rozhořčením, že museli 8 minut hledět na bílý čtverec. Opravdu jste nikdy u filmu nestrávili celých 90 minut hůř? Zbytečněji? Ale ještě méně chápu jednu nebo dvě hvězdičky. Za co? Tohle je buď za pět nebo nula. U mne ani tak, ani tak, vyhýbám se podobným radovánkám. Bílé filmové plátno s černým okolím. Výtečná příležitost pro věci, na něž jsem líný, pročež, varován zdejšími komentáři, shlédl jsem jen úvod. Ten titulkový rozběh je výborný. Místo dalšího si vystačím s "klasobraním" v podobě komentářů Radka a amirgal. ()
Dovolím si zde bez ohledu na autorská práva odkázat na Cinepur, na text Jana Kršňáka o autorovi Paikovi: http://www.cinepur.cz/article.php?article=999 (Cinepur 44, březen 06) ()
Buď I.) Interpretace z vnějšku filmu (retrospektivní, historicko-kritická a spekulativní): když film od přelomu padesátých a šedesátých let objevuje svoji schopnost vyjadřovat skrze sebe cokoliv, jakékoliv téma, zkrátka vše, přichází i dialektická nutnost demonstrovat tento fakt opačným pólem extremity, který tento fakt stvrdí - vzniká film o ničem, který nic nevyjadřuje. Aby dokázal, že film může reprezentovat cokoliv, jelikož esenciálně není spojen s vůbec ničím. Nebo II.) Interpretace z vnitřku filmu: anti-reprezentativní charakter filmového znaku vytváří oblouk skrz divákovu hlavu, díky němuž promlouvá znak sám. Ukazuje však, že prázdno není snesitelné, divák hledá cokoliv, čeho se chytit - od náhodných materiálních poškození filmového pásu, přes například "studium" okrajů bílého čtverce a jejich souměrnosti až po fakt, že film nedokouká, což je nejlepší důkaz toho, že je lepší žít s iluzí něčeho, než prožíváním ničeho, které je samo o sobě nemožné. Každopádně krásný případ filmového manifestu experimentální kreativní destrukce. ()
(-) ()
kde jsou hranice dění? kde jsou hranice filmového kontextu? kde jsou hranice filmového vnímání? čtverec je a myšlenky mění filmový kontext. čtverec pluje časem filmového kontextu. čtverec se děje ... a kde jsou hranice filmového diváka? ()
Přestože s Dionysosovým ***** komentářem naprosto souhlasím a směřování Nam June Paika a celé skupiny Fluxus chápu, a rovněž mi nevadí, že přišel s podobným konceptem jako John Cage až po deseti letech. Paikova "zenová meditace" nad bílým čtvercem mi však - kromě smíšených pocitů - mnoho nepřináší. Pozn. 1: Malevičovy obdélníky, to je jiný kafe. ()
Hukot. Tohle jsem musel vidět. Nevěřil jsem, že i bílé nic se dá považovat za film a umění. Takže když nesundám krytku z objektivu a budu tvrdit, že to schválně a že tím vyjadřuju černotu duše a světa, tak mi taky někdo dá pět hvězd? Bože to jsem dopadli. ()
No to jsem čuměl. Celej "film"(spíš obrázek) na jeden záběr. Wow, a tak krásně černobíle natočené. Pan NAM JUNE PAKO nám ukázal takovou extravaganci a originalitu, že kam se na něj hrabe třeba E.Wright. Osm minut koukat na tohle. Se divím, že neudělali z toho celovečerák. Zakulacených 0% ()
zafu hají ()
Pravdepodobne najzaslúženejší odpad aký som kedy dal. ()
Nic ine. Pozerat sa na biely stvorec na ciernom podklade celych 8 minut. Tak ako Vam pustia na filozofickej fakulte 10 minutovu skladbu uplneho ticha...a budeme sa tvarit ako na nieco ohromujuce, prevratne, giganticke a neuveritelne veldielo. Na taketo dristy nikdy nebudem. Sorry vsetkym psycho dusiam. ()