Mučedníci

Co film nabízí kromě extrémní brutality? Pro mě nic. Je to humus, to jo, ale přece jen si nesednu na zadek jen proto, že je to takovej humus. Možná to má myšlenku, ale je dost pitomá a jen ten začátek má docela švih a krvavou "svěžest." Jinak mi to ale přišlo jako velká, samoúčelná a totálně přeceněná zhovadilost. (01.09.2009)

Vrcholně nepříjemný zážitek. Musel jsem dělat pauzy a rozdýchávat to. Takový nápor však musím náležitě ocenit, navíc se mi líbila snaha o morálně-kulturní podtext, i když si nejsem tak uplně jistý, zda se záměr zdařil. Pochvalu zasouží krásné hlavní hrdinky... HUDBA: Alex Cortés, Willie Cortés - chvílema to znělo jako slušný post-rock. Líbilo. (09.04.2009)

Z hlediska dramaturgické výstavby geniální, formálně dokonalé a především velmi intenzivní. Jen škoda, že to v zásadě je „jen“ žánrový film. Lze tedy ho snadno uchopit právě skrze žánr a tak nad ním z divácké pozice nabít převahu. Nicméně, jak film postupně mění hlediska nejprve distancovaného pohledu zvenčí, pak silné empatie tváří v tvář pravdě a následně do vypjaté imprese z pohledu oběti, aby vše završil chladnou racionalitou (která se klinickým přístupem snaží dopátrat transcendence), to plně ukazuje, že režisér a scenárista Pascal Laugier vytvořil vpravdě mimořádné dílo. „Mučedníci“ de facto představují velkolepé vyvrcholení tendencí hororu a exploatace za posledních deset let (od pokřivených těl a dlouhovlasých dívek z Asie přes vypjaté a silně fyzické americké remaky žánrových klasik režírované evropskými režiséry a sérii „torture porn" snímků až po současný trend zneklidňujících filmů prostých nadpřirozena, které vznikají v západní Evropě). (11.02.2009)

„Je veľmi ľahké z niekoho vytvoriť obeť.“ Dám len 2*, ale nad tým, čo som videl, som rozmýšľal dva dni. Snímka je presným opakom Laugierovho (skôr psychologického) Sanatória: je to nepsychologická masakra! Ak minútu nikto nikomu nereže hlavu, je to zázrak. Násilie však, ako ukáže zaujímavé rozuzlenie, tvorí (či sa nám to páči alebo nie) drasticky šokujúcu pointu (nie v štýle „hrdinka je duch“). Martyrs je film o násilí a ja verím, že veci, ktoré v ňom vidíme, existujú. Bude to znieť smiešne, ale po dopozeraní som filozofoval nad životom, nad tým, čo nás po ňom čaká a či je to také krásne, že máme chuť hneď sa zabiť, aby sme sa tam čo najrýchlejšie dostali alebo také otrasné, že sa chceme hneď zabiť, lebo fyzický život by sme ďalej s vedomím toho, čo bude, nezvládli. Je to znepokojivé a veľmi dobre viem, o čo Pascalovi išlo. Ale... nudil som sa. (27.05.2011)

Rozhodně jeden z nejambicióznějších a nejzajímavějších hororů uplynulé dekády. Napoprvé nepříjemný a intenzivní zážitek, po formální stránce téměř dokonalý- od dráždivého gore a hutné atmosféře v první polovině až po krystalicky čistý psychický teror v půlce druhé. Film se viditelně snaží jít do hloubky a šokovat svým nepředvídatelným příběhem, což sice vytváří docela velký kontrast se všudypřítomnou a někdy až zbytečnou brutalitou (i když nejbrutálnější horor historie fakt NE), ale alespoň to dodává dění na plátně mnohem celistvější kostru, kterou na jednu stranu debilní, na druhou však výborná závěrečná pointa ještě utuží. Přiznám se, že v průběhu filmu se mi honila hlavou všechna možná hodnocení, a musel jsem se jít vyspat, abych si všechno v hlavě rozležel. Martyrs jsou náročným snímkem, na první pohled natočeným jen na efekt a pro peníze, ovšem uvnitř daleko vyspělejším než drtivá většina moderních exploitation hororů. Co tím ale bylo opravdu zamýšleno, to ví asi pouze Pascal Laugier. 60% (11.05.2013)