Fígle

Další polskej film, kterej má v sobě užasně vytvořenou atmosféru doby. Naprosto mě dostal způsob vyprávění, protože tady jsou dialogy jen jako doplněk obrazovému vyprávění příběhu. Snímek je hodně obsahově silný, ale má v sobě užasnou poetiku, něžnost a schopnost lehce získat divákovi sympatie k hlavním hrdinům. Opět se ukázalo, že největší krásu si člověk nosí v sobě. S polskou kinematografií asi brzy skončím v posteli, jak se do ní pomalu, ale jistě zamilovávám. (30.10.2014)

Režisér vie, že divák už asi dávno neverí v zázrakoch a pekne sa pohráva s takýmto postojom dospelých k svetu. Figle je nostalgickým filmom o takom detstve, o ktoré už prichádzajú dnešné deti, ale je to aj film o nádeji, kde sny nie len vo virtuálnom existujú, ale aj v tom skutočnom sú naplniteľné. Z filmu je síce citeľná európska tvorba, príbeh sa nechce vytrhnúť z každodenného života. Ale Fígle nie pre obraz nášho európskeho sveta a života je dobrým filmom, ale pre veľkolepé a veľmi ľudské vyrozprávanie ohromne jednoduchého príbehu. Jednému šesťročnému dieťaťu môžme takto nahliadnuť do jeho vlastného boja k jemu veku primeranými fíglami. Ku koncu som zatúžila prisadnúť k nemu a len mlčky sledovať vlaky. (19.02.2011)

Stefek a jeho touha po návratu otce zde představuje hlavní dějovou linii. Do toho jsou však pěkně zakomponovány mini příběhy o štěstí a osudu jiných, navíc s prvky humoru. Výkon malého jedenáctiletého chlapce, kterého ztvárnil Damian Ul, by se dal označit za polského Andreje Chalimonova v podání Kolji. Snímek je naturalisticky okouzlující, dobře zahraný a vizuální forma působí moc hezky. Také výborný hudební doprovod (Tomasz Gassowski), jehož melancholické tóny krásně ladí s obrazem, považuji za velmi kvalitně odvedenou práci a filmu za něj připisuji body navíc. Rozhodně příjemné překvapení, které vás tak trochu zahřeje u srdce. (7/10) (05.07.2008)

Tak tohle je druhý film od Andrzeje Jakimowskeho a já přemýšlím o tom, jaké fígle používá on, že mě dokáže vtáhnout do těch svých příběhů a já v nich tak ráda zůstávám až do konce. Kromě skvělých přirozených hereckých představitelů (malý Stefek byl moc prima kluk) jsem se musela usmívat nad tím, jak byla přesně vystižená polská mentalita. Nádraží, obchůdky, pán s vozíkem a jejich typické kšeftování s auty atd. Všechno mně bylo tak blízké a povědomé jako kdybych tam už někdy byla. A taky že jo ! Do Walbrzychu jezdím několikrát za rok, takže podobnost nebyla čistě náhodná :-) Těch úsměvných chvilek tady zase tolik není, ale přesto je příjemně hřejivý určitě i díky nevtíravému hudebnímu podkresu, trochu té melancholie, teplého léta........ (03.12.2013)

Především výborně obsazená ústřední trojice, melancholická hudba a celková lehkost podpořila tento kouzelný příběh o hledání štěstí obyčejné rodiny na slezském maloměstě. I když nejsem zastáncem dětských hrdinů, kteří často působí až příliš prvoplánově, malý Štefek byl naprosto odzbrojující. Moc příjemné překvapení z nedalekých krajů polského Slezska, poetickou náladou "rozmarného léta" dost připomínající českou filmovou tvorbu. (28.05.2010)