Umění plakat

Tak tenhle film mě především zaskočil svou krutostí a syrovostí. Nevím, jestli tak působí i na ostatní, ale po zhlédnutí ve mně zůstal pocit, který se těžko vysvětluje, možná je to spíš směs pocitů, beznaděj, rozhořčení, znechucení, lítost... Morbidnost některých scén je opravdu zarážející, nemůžu ale tvrdit, že se mi film nelíbil, naopak, zasáhl mě, ale na pět * to není, možná právě proto, že mě tak dostal... Allan mi přišel, možná nechtěně cynický, místy bezcitný vůči ostatním, ale zase milující ve vztahu k otci? Jak moc je asi frustující, když někoho chcete vystrašit k smrti a on se začne smát? Zadostiučiněním pak ale určitě je, když se dotyčný usměje k smrti... (02.12.2008)

Těžko jde popsat, jak mi byl ten člověk (otec) odporný. A vlastně i matka, která si radši brala prášky na spaní, aby nemusela nic řešit. Citové vydírání se táhne celým filmem a Allan se Sanne prožívali skutečně krušné dětství. Zřejmě i jejich starší bratr, u kterého jsou jen náznaky vzpomínek a reakcí. Film je to dobrý zejména pro lidi, kteří něco podobného zažili nebo zažívají. Protože věřím, že podobných citových vyděračů není ve světě málo. (19.06.2017)

Takovouhle koncentraci citovýho vydírání, to jsem teda snad ještě neviděla - a že už jsem toho viděla... Tatík Johanssen rozhodně aspiruje za jednoho z nejodpudivějších šmejdů v historii filmu, o toho bych si fakt ani to kolo neopřela. A mimochodem, neřekla bych, že cílem filmu je diváka rozplakat (mě teda spíš permanentně rozčiloval), takže není divu, že to na Malarkeyho nezafungovalo. Možná by spíš někdy stálo za to se zamyslet, jestli ten milej mlíkař od sousedů náhodou není tak trochu svině, která si vynucuje pozornost okolí tím, že neustále staví na odiv, jak to má těžký - a ony výčitky svědomí a soucit (no a tatínkovy ručičky) udělají zbytek. Je to neskutečná soda - to, jak matka o všem ví, ale nechce to řešit, jak to dcera nenávidí, ale nemůže utýct, a jak malej brácha, kterej působí jako malá bestie ve zločinným společní s otcem, je ve skutečnosti jenom loutka, která nechápe, co se děje, ale udělá cokoli, jen aby byl tatíček spokojenej. Jak celý okolí nic nevidí a policajt pak taťku plácá po rameni, že je chudák, když ho někdo obviňuje z prznění vlastní dcery. Bože, jak mě to vytáčelo! Konec mě pramálo uspokojil, ráda bych tu lidskou svini viděla viset za uši v průvanu. Ale to jsou holt seveřani, přece nám neposkytnou pocit útěchy! Jestli máte aspoň trochu rádi severskou psychologickou masáž a nebojíte se vidět i to hnusný ve světě ve zdejším, chutě do toho! (14.11.2011)

Strašně smutné, drsné, odporné, žel celkem reálné téma a já nevím jestli po zhlédnutí tohoto filmu nebudu mít averzi ke každému muži, kterého uvidím ronit slzy. Jak rána do žaludku na mě působí takové snímky, kde se cítíte zcela bezmocní při představě uvěřitelnosti takového příběhu. Jesper Asholt hrál zvrhlého a manipulativního otce tak výborně, že nevím, jestli s ním budu chtít ještě nějaké filmy vidět. A oči malého Allana v závěru filmu, jak pozoruje svého otce, bude momentem, který mně dlouho utkví v paměti. Hodně silná čtyřka a kdo ví..... (03.11.2013)

Silný film, který, ač se tak na první pohled netváří, ve vás vyvolá bouřlivé emoce, které se vás ještě dlouho po skončení filmu nepustí. Krásná ukázka dánské, potažmo skandinávské kinematografie a jejich prvotřídního citu pro rodinné drama (jako např. Rodinná oslava od Triera). Jen malý dodatek ke komentáři uživatele 1860 - je normální v kině sledovat závěrečné titulky až do konce, alespoň jako úctu k tvůrci a filmu jako druhu umění. (10.04.2008)