Ulzhan

Volker Schlöndorff umí a já se na něj hodlám zaměřit více. Ulzhan je úžasná záležitost. Je to film o pouti raněného muže, který prchl z civilizace do opuštěných stepí Kazachstánu hledat samotu a vykoupení od bolesti jež nosí v srdci. Jenže osud je vrtkavý a tak na této velmi zváštní pouti na cestě potká hodně zajímavé lidičky. Hrdina se potkává s kočovníky, prodejci koní i moudrým prodavačem slov. Na své cestě míjí dávné stavby zaniklých civilizací i rozpadající se gulagy a opuštěná zemědělská družstva z éry SSSR.... Daleké a širé jsou kazašské stepy a vysoké hory zařezávají se na obzoru.... Tenhle film bych hodně připodobnil k filmu Samsara (2001). Nejen kvůli čarokrásné přírodě a krásné hudbě, ale i kvůli tématu hledání sebe sama.... Dávám 4 neodeslané dopisy. * * * * (17.10.2012)

Při vší úctě k velkému režisérovi, kvůli jeho Plechovému bubínku, který měl kamarád na jeden den půjčený na videokazetě, jsem kdysi radši oželela začátek divadelního představení....Ale "šlendorf-nešlendorf", tady to je typický případ, kdy člověk, který o místních reáliích neví vůbec nic a asi ani vědět nechce, se pokouší dělat film, nejspíš s nějakým poselstvím. Teď už tak navztekaná nejsem, převážil nakonec celkový pocit z toho, že jsem po letech nahlédla do Kazachstánu (kde jsem kdysi v nějaké vesničce ťápkala kapústu = okopávala zelí, na mezinárodní prázdninové výměnné brigádě). Postava Ulzah i její babičky byly skvělé, jinak se mi otvíral nůž v kapse, např. jak z jedné balené vody pili kůň i pán, stačila jim, chvíli byla rozpůlená, aby z ní mohl kůň pít, pak se zázračně zase spojila, jak ten panák v černém mantlu táhl nesmyslně tu koženou brašnu, jak ti "fšichni" francouzi šprechtili německy, ten šaman na motorce...no už dost omlouvám se všem, nečtěte. (23.11.2012)

možno až "príliš" meditavíne putovanie po Kazazškej púšti, celkom pokojné, komorné a nie zlé, ale ničím originálne a v podstate už videné . . . dvaja charizmatický "vydedenci" a jedna pekná Kazaška sú síce dobré trio na púť úchvatnými scenériami strednej Ázie, no je to skôr taký priemer . . . SCENÁRista Jean Claude Carriér aj režisér Schlondorf sú už starí páni filmári, preto si takúto "oddychovú" meditáciu môžu dovoliť, no svoje najlepšie filmy majú už za sebou. Každopádne pár pekných miest, myšlienok a najmä otvorený záver to celkom príjemne posúvajú do medze kvalitnejších filmov, no uznávam, že mnohí sa možno počas filmu budú nudiť či mať k nudeniu veľmi blízko. Možno by nezaškodilo aj trochu viac humoru, ktovie . . . (06.12.2007)

Velmi prijemne prekvapeni. Vlastne takove road movie (tedy krome letu helikopterou a zaverecne casti "konmo" cestuje hlavni hrdina mimo cesty pres step hlavne pesky). Na to abych se pri tomto filmu nudil, bych nejdrive musel sebrat auto a odjed do Kazachstanu a zacit zazivat tolik zajimavych setkani na tolika zajimavych mistech. Ano pak bych se nudil. (29.03.2008)

Ulzhan je nadsmyslovým filmovým dílem. Cesta je symbolem, poutí nitrem člověka v jeho absolutní ztrátě smysluplnosti života, zdevastován nejintimnější bolestí srdce i konformitou západní civilizace, a má sebedestruktivní poslání. Ulzhan je abstraktní romancí, hledající východisko z uvěznění vlastní duše a rovnováhu mezi potřebou a duchovnem. Ulzhan je identifikací postsovětské transformace, v níž je celá vzdálená minulost již zapomenuta a ta blízká se zase víceméně změnila v traumata i politicky nenáviděnou hrozbu, a přítomnost bezhlavě, zdeformovaně přebírá modly západu a mění život člověka v pustinu bez duševních ideálů. Kazachstán je spojnicí asijské kultury a vnímání života (venkov) se západní a evropskou civilizací (Astana - dnes Nur-Sultan, ropná pole). Ve filmu je šamanismus, New Age, západní esoterismus a Chan Tengri (nejvyšší hora Kazachstánu), bolest ideologie minulosti, rozervanost z ideologie současnosti, pozlátko bohatství, umění, kýč a prodejnost, hlubina ducha a poznání. Volker Schlöndorff za pomoci scénáristy Jean-Clauda Carrièreho vytvořil duchovní a intelektuální cestu člověka životem, jeho přímými, ale i nepřímými vlivy, potřebami, láskou a smrtí. Transcendentální lyriku zvýrazňují obrazy kameramana Toma Fährmanna, svým prostorem, pohybem, aranžováním a estetikou. Ústředním hrdinou nekonformní poezie je Charles (pozoruhodný Philippe Torreton), Francouz na sebedestruktivní cestě po úplné ztrátě smysluplnosti života. Ale ta jeho pouť má své vlastní impulsy, terapie a metafory. Hlavní ženskou postavou vyprávění lyriky je Ulžan (zajímavá Ajanat Xenbai), mladá, atraktivní žena a učitelka francouzštiny na venkovské oblasti. Ale i přes vlastní bolesti nitra je odolnější a vytrvalejší v citu a ve spříznění. Důležitou postavou je Šakuni (velmi zajímavý David Bennent), šamanské, intelektuální a duchovní povznesení nitra člověka nad běžný rámec tíže života. A v něm je celá velikost a krása. Z dalších rolí: mladý francouzský diplomat (Maximilien Muller), Irina z baru (Olga Landina), podezřívavý manažer ropné společnosti (Marek Brodzki), Ulžanina babička (Turachan Sadykova), manželka Šakuniho otce - šamana (Šamšagui Mendijarova), nebo malíř krajinky, kýče a atomového obláčku (Vladimir Aryskin). Ulzhan je zřejmě nejintimnějším filmem Volkera Schlöndorffa, má niterné, intelektuální a transcendentální podtexty a přesahy. Je poezií a výzvou lidskému duchu! (21.09.2021)