NITABOH 仁太坊-津軽三味線始祖外聞
NITABOH, the Shamisen Master
Scénář:
Akio NišizawaHudba:
Makoto KurijaHrají:
Akio Ócuka, Satoši Hino, Rokuró Naja, Ikuko Tani, Masako Kacuki, Jošijuki Kaneko, Tošitaka Šimizu, Jasunari Tadžima, Keiko Sonoda, Eri Saitó, Jasuo Iwata (více)Obsahy(1)
Nitaro (později Nitaboh) jako malý chlapec oslepnul, a jelikož věděl, že nebude moct pracovat jako každý, rozhodl se své srdce věnovat hudbě. Zkoušel hrát na flétnu, ale nešlo mu to tak, jak si představoval, a tak s tím přestal. Jenže jeho srdce prahlo po hudbě a potřebovalo nějaký hudební nástroj, který by uspokojil jeho touhu. A jednoho dne se tak stalo. Do místa, kde Nitaro se svým otcem žil, přichází potulná hráčka na shamisen, také slepá. Když Nitaro uslyšel kouzelný hlas jejího shamisenu, věděl, že tento nástroj bude tím pravým, a jelikož jeho zesnulá matka byla taktéž vynikající hráčkou na shamisen, neváhal a zeptal se slepé umělkyně, jestli ho na shamisen bude učit. Ta svolí a tady začíná příběh Nitarova života. (Taja.S)
(více)Recenze (3)
Náš příběh začíná roku 1865 na severu Honšú a nezačíná vesele...hlavní hrdina Nitaró v osmi letech oslepne. To, a další tragédie, mu ovšem nezabrání v tom, aby se nestal jedním z nejlepších hráčů na šamisen v historii. Nitaboh je typickou dojímavou biografií - hodně sází na patos. Také se snaží ukázat proměnu japonské společnosti v období restaurace Meiji. Tahle snaha ovšem není komplexní a zařazení různých prvků "teď a tenkrát" působí mnohdy (ne)uměle. Přestože v příběu je spousta skutečných historických postav, autoři mě o jejich skutečnosti mnoho nepřesvědčili. Občasná krása obrazu a skladby pro šamisen mi nedovolí tento film potopit. Lepší ***. ()
Krasne historicke, hudebni anime. Nikoli seriozni biografie ktere jde o komplexnost jako o dojimavou atmosferu. Vizualni a a hudebni stranka (pokud mate radi samisen) je opravdu povedena. ()
Klasické historické/biografické anime, který by velmi snadno zapadlo do průměru, nebýt naprosto úžasné hudby. Neznám nikoho, kdo by se po zhlédnutí tohoto filmu do japonské klasické hudby - a především do úžasného zvuku šamisenu - nezamiloval. Kromě hudby je třeba zmínit i vcelku pěknou animaci. Nicméně bohužel samotný příběh není ničím výjimečný a občas je poznat, že cíleně (a velmi okatě) hraje na city, což mi vždy u filmu vadí. Navíc, i když se mi povedlo vcítit se do děje, aniž bych musela myslet na to, jak se film ze mě snaží vydojit slzy, byl onen pocit přerušen střihem a skokem na další scénu - většinou o několik let / měsíců / dní později. To mi tak nějak narušilo konektivitu celého příběhu. Když to ale vezmu kolem a kolem, hudba tento film prostě vytáhne tak nahoru, že mi to nedovolí dát nižší hodnocení. ()