Rande na jednu noc

Soundtrack Mark Mothersbaugh: 1. Speed of Sound - Chris Bell ,2. Lover - Devendra Banhart ,3. Middle Management - Bishop Allen ,4. Ottoman - Vampire Weekend ,5. Riot Radio - The Dead 60s ,6. Fever - Takka Takka ,7. Xavia - The Submarines ,8. After Hours - We Are Scientists ,9. Our Swords - Band of Horses ,10. Silvery Sleds - Army Navy ,11. Baby You're My Light - Richard Hawley ,12. Very Loud - Shout Out Louds ,13. How To Say Goodbye - Paul Tiernan ,14. Last Words - The Real Tuesday Weld ,15. Nick & Norah's Theme - Mark Mothersbaugh , (14.05.2011)

Z tohohle filmu jsem na rozpacích, protože obsahuje jak velmi milé a nečekaně svěží momenty, tak příšerná a nevěrohodná klišé a jednu fakt odpornou nechutnost ala nejpříšernější záchod ve Skotsku z Trainspottingu . Jinak je to sice banální, ale milá historka o tom, jak chlapec potkal dívku. Některé dialogy jsou uvěřitelné a sympaticky pojaté (scéna gaučového prstokladu), jindy se ale puberťáci chovají jako světem ostřílení borci středního věku - zejména hlavní nesympaťačka a její póza femme fatale, která by spíš patřila kurtizáně z osmnáctého století. (12.04.2013)

Milý malý romantický film o chlapíkovi so žltým autom , o kočke s bohatým otcom a o jednej dosť vyžutej žuvačke. Ústredná dvojica Dennings/Cera sú tým čo túto úplne obyčajnú romancu dostávajú nad hranicu priemeru. U mňa sa to pohybuje niekde medzi 3-4 hviezdičkami, za pekný pohľad na nočný život v New Yorku sa teda prikláňam k tým štyrom. (23.01.2009)

Narozdíl od spousty žánrových sourozenců, kde věci vážné, filosofické i lidské musíme namáhavě detekovat pod povrchem nebo si je přimalovat, tady se zračila na férovku křehkost oněch let, strach znovu se dávat všanc a koledovat si o další srdeční zlomeniny i touha najít do sebe zapadající zoubky. V euforii jedné noci, s únosnými vtípky i hudbou ... miloučké. (11.11.2009)

Přál jsem si znovu poznat kouzlo několika málo společných chvil, které by mi připomnělo zážitky strávené s Lost in Translation nebo Before Sunrise. Bohužel jsem ale dostal negativní aspekty jiných melancholických děl. Hlavní hrdina si vědomě šlape po štěstí, snaživě zahání šance a ani ty méně žádoucí požitky neumí uchopit (viz Last Kiss) a v Cerově podání je navíc až divácky nepříjemně váhavý (viz Juno). Za dané situace jsem se přistihl, jak sám sobě přiznávám, že bych se nechal znovu obalamutit bývalou potvorou, než abych prožíval pochybná dobrodružství s někým, kdo za to možná ani nestojí. Možná je to první známka cynizmu, ale budu doufat, že pouze první náznak životní pragmatičnosti. (17.02.2009)