Režie:
Gary ShoreKamera:
John SchwartzmanHudba:
Ramin DjawadiHrají:
Luke Evans, Dominic Cooper, Sarah Gadon, Art Parkinson, Charles Dance, Diarmaid Murtagh, Ronan Vibert, William Houston, Ferdinand Kingsley, Zach McGowan (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Než se stal Drákulou, byl Vladem III., vládcem malé zemičky jménem Transylvánie, která se krčila ve stínu mocné osmanské říše. Dobře věděl, že jakýkoli odpor proti silnému sousedovi by znamenal jeho konec. Když ho však sultán „požádá", aby mu poslal tisíc chlapců včetně jeho vlastního syna coby čerstvé rekruty do armády, rozhodne se neuposlechnout. Aby porazil zlo a odvrátil nevyhnutelné, spojí se se zlem mnohem větším. Stane se Drákulou. Nezničitelným démonem, který je schopný porážet obrovská vojska, ale který zároveň ztrácí ty, jež svým zoufalým aktem zachránil. Své nejbližší. (Cinemart)
(více)Videa (21)
Recenze (755)
Na Drákulu jsem se poměrně těšil. Hlavně jsem se těšil na další film, kde se objeví Luke Evans. Člověk, kterému patří cokoliv, co se odehrává ve Středověku. Prostě, jako kdyby do toho období zapadl a už nedokázal vyklouznout, nebo ani nechtěl, protože pokaždé, když ho v něčem takovém vidím, je mi jasné, že je to JEHO role. Stejně tak je na tom i Vlad Narážeč, kterého si Bram Stoker použil pro příběh Drákuly. Tenhle je ale úplně jiný, než by člověka napadlo. Vypráví totiž příběh o tom, jak se z Vlada stal upír a musím říct, že v rámci fantasy předvádí naprosto ultimátní výkon. Překvapuje mě ale, že tenhle úkon dali debutantovi Gary Shoreovi, ale na druhou stranu musím říct, že pár zajímavých záběrů tam měl. Třeba takový první boj Vlada, to byla vyslovená digitální chuťovka. Horší už ale byli některé scény, u kterých jsem kroutil ruce v pěst. Třeba takovej závěr, kterej byl snad jako kdyby si ho někdo vycucal s tím, že to prostě musí skončit takhle a je mi vlastně úplně jedno, jak k tomu ten příběh dojde. Třeba klidně i kdyby to bylo tou nejdebilnější cestou...a taky že jo. A takových momentů tam bylo víc a přesně tyhle momenty celý ten fantasy svět dost shazovali. I přesto ale hodnotím vyšší známkou, protože mám takové filmy moc rád a klidně se na ně s radostí podívám znovu. ()
Tento Drakula ze mě, mimo nekřesťanských sto padesáti peněz za lupen, vysál akorát tak poslední zbytky naděje na to, že zpoza oceánu konečně přijde něco, co není primárně určeno pro náctileté debily. A tak i potenciálně velmi nadějný příběh o brutálním cigánském turkobijci dorazil v podobě ubohého šestákového cajdáku, narvaného škaredým digitálním bordelem. Transylvánský Vlado aka Doktorovo varle, který je v análech vykreslován jako brutální tyran a nemilosrdný vrah, je zde stylizován do podoby fešáckého Lukáše Ívnse, citlivého a něžného patriota, kůl dedyho a sveřepého ochránce vdov a sirotků, který tureckou invazní armádu s rozkokošným vrčením umlátí netopýrem. Nepochybuji, že se nejedna otylá hospodyňka při pohledu na něj nechá po návratu ze Sinestáru zasněně narazit na kůl, byť pevně zavře oči a použije to tlusté, upocené a chlupaté hovado, s nímž sdílí domácnost, pročež to tady nadšeně opětkuje. Ale ten heterosexuál a historický hnědopich ve mně si po zhlédnutí takového vytvajlajtěného svinstva prostě musí klást otázku, jak ten ňuňu kníže, neustále obklopený vyvoněnými Turky a naondulovanými, dokonale vycíděnými vojvody s podmalovanýma očima, k té přezdívce „napichovač“ vlastně doopravdy přišel. Podle těch pár skrovných záběrů (Aby se nám dvanáctiletí smradi náhodou nebudili hrůzou!!) totiž na kůly nabodával asi jako neohrabaná jeptiška v německém amatérském pornu. A tak jediným světle temným okamžikem celé telenovely zůstává naprosto famózní kreace Karla Tance v roli dědy Nosferatu. ()
Wow! To byla řádná vocasovina. Po pravdě čekal jsem nablblý fantasy na pohodový zabití večera hlavně aby to bylo dostatečně zábavný. No a já se moc nebavil přiměřeně tupý to bylo, ale jinak děsně šablonovitý a působící odfláknutě. Hlavní hrdina co nasadí jeden ksicht a drží ho po celej film ať se děje co se děje. Navíc bitvy dost nepřehledný,ale možná na to nahlížím špatně a je to vlastně dojemný fantasy o knížeti který se nechá proklet i změnit v upíra jenom aby jeho synek nemusel po žních k Turkovi. Mě to však moc nedalo.45% ()
Okay, takže za prvý není okay, když hrabata v Rumunsku 15. století v dialogu kvitují pomocí slova okay a za druhý není vůbec okay, že se tahle zoufalost drží v červených číslech. Za mě jeden z nejhorších filmů roku, kde nefunguje fakt vůbec nic a upířina, která krade se superhrdinských originů klidně i za denního světla. Poprvý jsem spal v IMAXU. 20% ()
Galerie (51)
Zajímavosti (32)
- Režisér Shore se k filmu vyjádřil následovně: "Je to příběh přeměny, dospívání, je to hloubkový průzkum myšlenky dějinného odkazu. Upírská mytologie je o dědictví, o předání něčeho dál, dalším osobám, ať už jsou to DNA, vzpomínky nebo odpovědnost. Cítil jsem, že myšlenka propojení mezi otcem a synem by mohla lidi oslovit a vzbudit jejich reakce. Stalo se to nejinspirativnější částí příběhu." Shore pokračuje: "Museli jsme zohlednit jak Vladův niterný život, tak jeho emocionální vazby k synovi a manželce." (Zdroj: CinemArt.cz) (Geriel)
- Jako první byl do role Vlada Tepese uvažován Johnny Depp, který absolvoval i kostýmní a maskérské zkoušky. Ze spolupráce nakonec z neznámých důvodů sešlo. Tehdy se o připravovaném filmu hovořilo jako Dracula: Year Zero. (BrianStorker)
Pít či nepít (lidskou krev). Tohle dilema bude udatný kníže Vlad Napichovač řešit v šibeniční lhůtě tří dnů, kterou má na rozhodnutí, než se z něj definitivně stane nejmocnější upír Drákula. Rozhodování to bude uvědomělé, zároveň však nelehké, nicméně to nic nemění na tom, že z Drákuly je maskot rumunské fotbalové reprezentace, až se kvalifikuje na MS za třicet stříbrných pod vedením trenéra José Jidáše. Film po slibném rozjezdu ve snaze nabrat epičnost, poté, co přejde k postupné proměně ústředního hrdiny v upíra, padne do jakési béčkové rutiny, u níž je distribuce do kin větší záhadou, než likvidace legendy o Drákulovi tak, jak je známa. Báchorka o muži, co nějak podezřele moc kamarádil s upíry a objevil bowling, když absolvoval v počtu jednoho vítězné tažení na turky, začne náhle upadat do stupidit i nesmyslů. Najdou se však i originálně pojaté scény, které například souvisí s nájezdy nepřátelských tureckých vojsk plenící zemi. Tyto scény se táhnou napříč filmem, i když bojová choreografie není nikterak mimořádně propracovaná, činí tyto scény z bojiště film atraktivním, současně však v důsledku toho je stále znatelnější odklon od hlavního hrdiny, který tímto antifocusem na jeho maličkost, postupně ztrácí na svém charisma i ukotvení v ději. Luke Evansovi tak v podstatě nezbývá nic jiného, než to po celou dobu hrát na útrpné výrazy a občas vznikal dojem, že se nenadále podívá do kamery a z pod kabátce vytáhne deodorant a pronese reklamní slogan "Nesmrdím jako upír, protože používám deodorant Transylvánia se 48 hodinovou ochranou, který pomáhá udržet moji svěžest i při extrémní zátěži na bojišti." Nechybělo mnoho, aby tvůrci přišli s odhalením, že Drákula je blízkým příbuzným Batmana, jak se film z minuty na minutu zhoršoval a zvolna se nořil do béčkových stupidit. Hlavně hrozilo, že při neobratnosti scénáře i režie, už z nich nevypluje. Skutečně se film sám v sobě zklamal, když náhled na legendu pojal až příliš v laciné formě. Když k tomu blbě inscenovanému scénáři připočtete lacině vyhlížející výpravu a okatě digitální triky, rozhodně se kvalitní divácký dojem hned tak nedostaví. O Luke Evansovi už řeč byla, zbývá zhodnotit herce ve vedlejších rolích. Vyjma jeho sličné manželky v podání Sarah Gadon, ve filmu vůbec nikdo nezaujme. Některé role budily dokonce pousmání, jak byly hrozně napsané i zahrané. Bojovný turecký sultán Dominica Coopera dokonce ví, jak upíra zabít, což bylo zvláštní v tom, že o možnostech zabití upíra nepadne ve filmu ani slovo. Zvláštní kapitolu i hledisko si zaslouží snaha o emocionální pouto ústředního hrdiny se svými rodinnými příslušníky - manželkou a malým synem (ten dokonce na začátku i na konci do děje promlouvá svým vnitřním hlasem, jimž diváka informuje o náležitosti daných událostí). Do hororu se tohle moc nehodilo, rušivý efekt se naštěstí tak úplně nedostavil, neboť to tvůrci nepřetáhli přes neúnosnou mez, i když těch citových výlevů bylo dost, přičemž některé si mohli odpustit, protože dohromady nebyly až tak nutné. Oproti tomu, závěrečné setkání v současnosti nebyl vůbec špatný nápad, jemuž k dokonalosti chybělo jen ho uspokojivě rozvést, či jinak impresivně s ním naložit. Debutující režisér Gary Shore se u mě etabloval béčkovým režijním stylem, se kterým v kině mnoho rozruchu nenadělá. Navíc to není ani příliš invenční režisér a už jeho prvotina nese evidentní rysy rutinéra, který není schopen dosáhnout potřebných řemeslných kvalit i epičnosti, o kterou se střídavým úspěchem tolik usiluje. I kdyby se na malé "batmaníčky" rozkrájel, stvořil jen lacině povrchní, málo působivou legendu atakující (pod)průměr. O nic moc to upíří legendu neobohatilo, avšak tak úplně nesympatické to také nebylo, nicméně čekání v upíří jeskyni na další, snad i působivější verzi, se protáhne na nekonečně dlouho. Zkrátka, jednou upír, navždy upír. 50% () (méně) (více)