Noc v muzeu 2

Podruhé to samé, přeci jiné. Noc v muzeu podruhé je dle mého názoru mnohem zábavnější, pestřejší a hlavně namakanější, než-li první díl. Samozřejmě se opět jedná o filmíček pro dětské publikum, ale své si najdou i starší. Noc v muzeu 2 nepřináší něco, co by mělo někoho nějak zaujmout a přinést mu zážitky na měsíce dopředu, ale shlédnutí za to stojí, už jen díky opravdu velmi rozšířené škále nových postav, postaviček a vůbec všeho, co se ve filmu hýbe. Sice scénář je opravdu mizerný, ale to mi ani na chvilku nevadilo, jelikož u některých scén jsem se docela lámal smíchy, podobně jako prckové všude kolem ;-) Pestrá, zajímavá a především zábavná noc v muzeu podruhé. (28.06.2009)

Je to to samé co jednička, ale proč jsem nedal tolik co u jedničky? Jednička ač se to nezdá neměla tolik logických děr a trapností jako dvojka. Dvojka je velká, je akčnější , ale je kupodivu plošší a trpící syndromem "dalo se z toho vymačkat více". Je tam komplex několika muzeuí a postav je tam dost na použití pro obě strany. Jenže pak se vyfuckuje Lord Vader a všude létají malí BeeGees. Ve skrz naskrz je dvojka prolezlá infantilním dětinským humorem jaký je možno vidět např. v Pink Pantherovi což je shodou okolností také film od Levyho. No a tak je tam opět scénka se špatnou výslovností anebo fackovací scénka. Být člověku 10 let tak lítam v oblacích. Jenže takhle je tam pro dospěláka krásná Amy Adams (sakra to je prdelka :-)), nepoužitý Owen Wilson a jeho Římánek a jeden ze Superbad. Stiller se asi připravuje na Zoolandera, protože v poslední době hraje jako postižený. Bene my chceme Dereka! Kašli na Muzeum! Modní mola rulezzz! (16.06.2009)

"Nějaký dotaz ??" - "Jeden bych měl.. Proč máte ženský šaty ??" ;) Nadržená Amélie Earhart v podání rozkošné Amy Adams, černobílý, či spíš bezbarvý, Al Capone, tragický Ben Stiller i skvělý Hank Azaria v jedné z nejtrapněji napsaných rolí své kariéry, oba totiž hravě strčí do kapsy opičí astronaut, který zřejmě napsal i scénář, ve svém kratičkém výstupu, to vše v sequelu naprosto rezignujícím na jakýkoli příběh, jehož fikční svět s nulovými pravidly, měl-li v prvním filmu trhliny, teď už jde o Mariánský příkop, platí za ten vůbec nejzoufalejší, jaký v podobné žánrovce za dlouhé roky pamatuji.. Jsem si jistý, že kanadský režisér Shawn určitě není až tak Levy, nicméně i přes ty fantastické výdělky, jimiž se jeho snímky pyšní, platí za velkou neznámou, když umí přijít s velkou peckou, aby se následně nesmírně ztrapnil, když paradoxně boduje spíše s malými projekty.. Těžko si však vysvětlit, kam se ztratil humor jedničky, to bude snad vědět Aerhartová, protože těch pár slušných dialogů rozhodně nezachrání tu směs infantilních vtípků, zbytečné romantiky a hlušiny, která za doprovodu směšně přepáleného soundtracku Alana Silvestriho, který sám sebe vykrádá jako nikdy, opravdu dost obtěžuje.. A Ricky Gervais ?? V rámci, dnes již bohužel, trilogie až trestuhodně nevyužitý, což v důsledku neznamená nic jiného než vroucné přání, aby tuhle kravku v Hollywoodu už konečně přestali tahat za cecíky, protože když těsně před titulky zazní geniální hitovka od Coldplay, jeden už je tak znechucený, že už si jí ani nedokáže užít.. (19.06.2015)

Opět se s Larrym vracíme do muzea, ve kterém se nám to hemží živými exponáty. Larry se stal managerem vlastní firmy a na muzeum už poněkud zapomněl. Nemilá skutečnost, že díky modernizaci se většina exponátů přesune do skladiště v hlavním městě, ale přinutí Larryho znovu zapojit všechny své síly a vyřešit tuhle situaci jako starý dobrý noční hlídač. Druhý díl poněkud zaostává v dějové výbavě filmu oproti jedničce, ale vynahrazuje to vizuální stránkou díky vyššímu rozpočtu. Bohužel to ale nestačí ani na procentuální vyrovnání laťky, kterou první díl nastavil a velmi to zamrzelo. Vtípky téměř stejného ražení, herecké obsazení se prakticky nemění. Takže typické dvojkové představení s nižším hodnocením. Trojka snad vylepší reputaci kamarádům z muzea. 50% (15.06.2013)

Překvapivě zábavné a nabušené. Na primitivní kostru a spíše unylého Stillera hází Levy jednu digitální pohromu za druhou. Síla osvědčeného konceptu tkví v rychlém tempu, silných vedlejších postavách (Owen Wilson, Amy Adams, muzejní exponáty) a překvapivě padnoucím dabingu. Je v tom něco pro každého, což je občas rána pod pás, ale při závěrečných titulkách hrozí spíš potutelný úsměv než slzy, ať už je vám pět, patnáct nebo pětadvacet. (24.05.2009)