Stáhni mě do pekla

Eintopf srandy&strachu, no nie všetky polievky, v ktorých plávajú navzájom nezlučiteľné zložky musia dopadnúť tak biedne ako to, čo svojho času vytvorili psíček s mačičkou. Navyše - časy sa menia a tak milá cica tu skončila na spôsob prísady do guľáša. Hej, digitálne triky pôsobili ako čosi navyše (ani nestrašili, ani nebavili), rozvinutie klasického konceptu: "Osudu aj tak neujdeš" neprekvapilo, no a ruština v ústach skupiny Cigánov pri truhle, či čeština v ústach média tiež neodkazovali k tým najechtovejším démonickým kultúram. Všetky tieto prehrešky však boli zanedbateľné vďaka množstvu iných, zručne použitých odkazových duchársko/mysticko/psychologických prvkov. Druhým dôvodom, prečo nehádžem do priemeru je skutočnosť preľnutia filmovej reality so skutočným svetom po ukončení projekcie vo veľmi príbuzných detailoch, čo sa mi v takejto kadencii stalo naposledy po kino návšteve filmu Na pokraji šialenstva (r. John Carpenter) v r. 1996. Bolo to rovnako napínavo zábavné ako film samotný. (26.08.2009)

Krasokorčuľovanie po filmových žánroch, s odvahou okorenené vlastným tvorcovským dotykom. Sam Raimi je frajer, majstrovsky ovláda všetko od lakačiek a strašidelnej atmosféry až po sociálny humor a hitchcockovské večeranie za rodinným stolom. Ale nie každému može byť kombinácia vybrúseného humoru a rovnako vypiplanej hrôzy po chuti. Preto mám radšej prvý Evil Dead než druhý, lebo je čistým hororom. A preto je mojou srdcovkou Jacksonov Braindead, lebo je zasa čistou komédiou. Nikdy som tieto dva žánre nemusel na jednom tanieri. Ale tie 4* i tak dávam, za Raimiho fajnšmekerský perfekcionizmus. (08.07.2009)

Raimiho vytříbený černý humor vás posadí na prdel. Ať už se ve filmu zvrací červi nebo dokonce kočky (!), vždy na vás pomrkává určitá nadsázka a sebeparodie. V tom je jeho největší kouzlo. Strašidelné scény úžasně střídají ty humorné a vy nevíte, co je vám sympatičtější. Nejlepším důkazem toho je souboj na férovku mezi Christine a starou cikánkou v autě v podzemních garážích. Samozřejmě vítězí horor. Při scéně, kdy se Lamia zjeví jako zlověstný stín, budete zaraženi do sedadel a neodvážíte se pohnout. Lekáčky fungují na jedničku a vy si při všem tom napětí ještě stačíte uvědomit: „Same, chyběl jsi nám.“ I přes ta všechna pozitiva mám pocit, že do úplné dokonalosti mu ještě něco chybí. Možná je to začátkem poslední třetiny, kde ztrácí snímek malinko dech. Možná jsem čekal malinko vyhrocenější finále. Nebo jsem možná čekal trochu více krve. Lítající oční bulvy mi to ale víceméně vynahradily. Porovnání se Smrtelným zlem 2 je sice na místě, ale atmosféricky se jedná o úplně něco jiného. Z kina jsem ale každopádně odcházel plný nadšení. (14.02.2010)

Nemusíš věřit v peklo, stačí, když peklo věří v tebe (!!!) aneb urbanizovaný ethno new age The Evil Dead pro 21té století... Inu takhle, děsit za černočerné noci, to je v jistém smyslu dar, kterému stačí jít naproti, ale děsit i ve dne, to už je svým způsobem obskurní umění a v tom hraje Sam Raimi prim. Po dlouhých letech zrušil "pakt o neútočení" se všemy démony a v Drag Me to Hell poskládal prakticky dokonale funkční horor, který se ale vůbec nebere dokonale vážně. Hlavně díky hodně nadneseným efektů, ne nepodobným digital gore v The Midnight Meat Train - zkrátka taková správně nadefektovaná efektivita přesně v Raimiho stylu. Příběh má spád, byť je v mnoha ohledech průhledný a dopředu čitelný, atmosféra se mu drží u zadku jak hladový pes a vizáž neuvěřitelné Lorny Raver aspiruje na legendární hororový "facelift ksicht" á la Regan Macneill (a to včetně posterů, které jsou taky docela "cool"). Rozhodně jsem nečekal a ani nemohl čekat nějaký návrat do "analogových" osmedesátek, přesto mě však nezaměnitelná hororová ironie ruku v ruce s nespochybnitelným napětím téměř absolutně pohltila. Sam tu možná vyvolal staré démony, dost možná taky porazil některé vlastní a já.........tleskám. [final rate: 80%] (08.03.2011)

Sam Raimi se konečně vrátil k hororu, sice tohle neni žádný přelomový dílo, ani další Evil dead, ale i tak díky za to. Jinak Stáhni mě do pekla má takovej ten typickej rys Raimiho hororů, kde se klade docela velkej důraz, aby to bylo hodně vtipný a to se daří i tomuhle, trošku tim sice trpí hororvá atmosféra i veškerý hororvý scény, ale některý jsou rozhodně kvalitní a dukážou celkem i vyděsit, což mi neustále potvrzovala skupinka holek za mnou. Taky se mi moc nelíbila předvídatelnost v závěru a ostatně celej závěr mohl být o třídu lepší, ale i tak sem se bavil a sem spokojenej (21.07.2009)