Sedm životů

Prvú polovicu ten film nemá šťavu, je nudný a hollywoodsky presladený (čo mi nie vždy prekáža), nasiaknutý divnými dialógmi, úpenlivými plačlivými pohľadmi a priam smiešnym herectvom Smithovým, ktorému som jeho dobrotivú polohu neverila ani minútu (chcelo to charizmatickejšieho herca a menej cukru v scenári), snáď len v ľúbostnej sekvencii si ma na pár minút pritiahol na svoju stranu :). Druhá polovica je síce tiež hollywoodsky presladená, no už sa v nej ako tak vykrištalizuje dej a spolu s Rosario Dawson je film uvedený na ,,správnu" americkú úroveň, plnú predvídateľných sladkých a romantických dialógov. Vo výsledku to nie je zlý film, vyčítam mu len to, že tvorcovia ždímajú ľudské emócie všade, kde by mali viať prirodzeným spôsobom. To je, bohužiaľ, hendikep väčšiny súčasných umelých filmov (The Blind Side, Zkus mě rozesmát,...) (17.08.2011)

Krystalický kýč, který bloumá od morbidity k imbecilitě. Půdorysem připomíná otravnou německou telenovelu v lepším aranžmá s áčkovými herci, na rozdíl od ní má velmi slušný potenciál svého cílového diváka naštvat. Protože když po půlhodině odhadnete kompletní pointu se všemi náležitosti, zbytek filmu se vztekáte, že TOHLE přece nemohou myslet vážně- a pak přesně to na konci udělají, připadáte si, že z vás někdo dělá osla. Od Gabriela Muccina, jenž natočil civilní vícerozměrnou sociální dramedy Pursuit of Happyness, jsem podobnou nadílku vskutku nečekala. A Vilík má jednu dost podstatnou mezeru- umí být smutný, veselý, zábavný, sklíčený, naštvaný, ale komplikovanější emoci jako je zamilovanost zatím jeho herecké mimikry vyčarovat nedokážou. (02.02.2009)

Pár scén a celková atmosféra snímku mají něco do sebe a tu snahu o vykoupení korunují příjemně smutnou náladou, ale moc často tvůrci přehnaně tlačí na pilu a film se stává skoro až směšnou parodií na vážné téma. Když si Will Smith a Rosario Dawson vesele (ale přitom hrozně smutně) prozpěvují a nešťastně skotačí se psem, je to nejen nemístně trapné, ale taky k uzoufání nudné! A jelikož jsem si Štěstí na dosah zařadil do pomyslné top stovky, Sedm životů pro mne było obrovským zklamáním. (18.07.2009)

Už ani Štěstí na dosah mě nedokázalo zaujmout, i když tohle mělo tu sílu příběhu, že jsem se na to podívat i chtěl, jenže nakonec mě to docela mrzelo. Will Smith totiž pro mě byl herec, který kde se objevil, tam zazářil, jenže já si nemůžu pomoct, v komediích a ani dramatech to není on. Sice začínal ve Fresh Princovi, který je černoušskou zábavou nabytý od začátku do konce, ale v těch komorních dramatech není tak dobrý herec, jak ho znám. Už ani štěstí na dosah nebo Hitch mě nedokázal natolik zaujmout a ačkoliv tenhle příběh měl něco do sebe, doufal jsem, že se protrhne smůla, se kterou se mi Will Smith jeví v takto podobně laděných filmech. Sedm životů je popravdě docela průměrné drama, od kterého jsem očekával hodně a nakonec jsem dostal čistou várku stereotypu, který se z Hollywoodu na mě valí poslední dobou častěji a častěji. Radši bych toho ranaře viděl v nějakém parádním thrilleru, kam on patří, nebo nějaké příjemné sci-fi komedii, do takovýchto filmů mi on prostě nesedí, ačkoliv je to sebelepší herec, tak nesedí. Nic proti němu, mám ho hodně rád, ale tohle prostě nejsou role pro něj. Krom toho tenhle film není nic extra, i když na první pohled vypadá, nakonec z něj vypadne film, který má emocí přehršel, hlavně tedy z těch sedmi vyhasínajících životů, takže na city zahraje až se z nich bude kouřit, jenže nakonec to stejnak nebude mít tak mocné grády a dopadne to tak jako vždycky, tak co. (19.01.2009)

O co v tomhle filmu jde, se dá celkem lehce vypozorovat hned od začátku a různý příběhový maskovací fígle nejsou moc neprůhledný, ale je to natolik dobře natočený, že mi to vůbec nevadilo a síle průběhu filmu tu ani trochu neubírá a ani mi to nepřišlo zdlouhavý. Mimoto, z Willarda Smithe se pomalu ale jistě stává velice kvalitní charakterní herec, což tady předvádí v plný parádě a nebýt Rosario Dawson, tak by to byla téměř one-man-show, Will je tady jednim slovem prostě skvělej (27.12.2008)