Rojo Sangre

Paul Naschy jako figurga v ďábelské hře osudu, která jako by vypadla přímo z náruče každodenního, trpkého života. Ztráta dcery, hroutící se život, smutné stáří, beznaděj a obrovská touha vše změnit, která ovšem stále více přerůstá v krvavý obraz odplaty. Celkově nejde o vysloveně špatnou podívanou a věřím, že někomu bude tahle španělská hororová věcička, šmakovat mnohem více, než-li mě. (31.01.2009)

Pablo Thevenet je bývalým úspešným hercom z 80 rokov. V tejto dobe plnej intríg, uplácania však už pre neho niet úlohy vo filme či divadle. Dávny priatelia na vysokých postoch "filmárčiny" sa mu v ťažkých časoch otáčajú chrbtom a on stráca pôdu pod nohami. Podradné vedľajšie úlohy v kombinácii so zlou finančnou situáciou ho prinútia podpísať kontrakt z excentrickým majiteľom erotického salónu, kde má pri vstupných dverách robiť sochu známych mäsových vrahov či tyranov. Na vzdory nešťastnému životu staroby sa Pablo rozhodne zobrať spravodlivosť do vlastných rúk a navždy skoncovať s pokrytcami z filmárskej branže. Tak toto mi nesadlo. Napriek tomu, že mám rád psychologické vyobrazenia mäsových vrahov, mne tento horor prišiel nudný, úplne bez napätia. Plusom snáď je len strih, z časti rozuzlenie či herecký výkon hlavnej postavy vyobrazujúci odvážny a úprimný pohľad na terajšiu tvorbu vo filmovom priemysle - 45%. (21.02.2013)

Smutná, no štýlová kritika spupnej novodobej spoločnosti zo strany starnúcej legendy európskeho hororu Paula Naschyho. Paul v jednom rozhovore povedal, že Rojo Sangre je čiastočne autobiografickým filmom a je cítiť, že svoj hnev a nespokojnosť s bezočivými maniermi, vládnúcimi v španielskom kinematografickom priemysle preniesol do scenára, ktorý sám napísal. Objavujú sa tu odkazy na Naschyho slávne snímky a určité narážky, z ktorých som si vyložil, že niektorí maestrovi bývalí spolupracovníci a kvázi priatelia sa k nemu nezachovali zrovna korektne. Pre človeka neznalého tvorby a osoby Jacinta Molinu je Rojo Sangre možno iba tuctovým, ľahko zabudnuteľným filmom, no zainteresovaní túto jeho skrytú žalobu iste pochopia a patrične precítia... (15.04.2012)

,,V téhle profesi záleží na jazyku. Musíš vylízat hodně prdelí - režisérů, producentů, herců i kritiků..." Tak tuhle jízdu devíti kruhy pekla jsem opravdu nečekal. Zpočátku se film tváří jako běžné drama stárnoucí filmové hvězdy, která je všemi odkopnuta a navíc touží pomstít smrt své zavražděné dcery. Záhy se mi ale vybavil snímek Krvavé divadlo s Vincentem Pricem. Jen nenáviděné kritiky nahradili producenti a režiséři. Španělská horrorová star P.Naschy má v sobě něco z charisma V.Price, něco z uhrančivosti Ch.Lee a trocha z démoničnosti strárnoucího L.Oliviera. Snímek má blízko k artové kinematografii, a tak asi leckoho zklame. Více než horror sledujeme podobenství o temných stranách lidské duše, které nás pěknou dlážděnou cestou zavedou přímo do pekla. Čím větší nenávist a zloba, tím rychlejší sešup dolů. Televizní kamera se postupně stále častěji proměňuje v uměleckou a experimentální, rudá víc a víc zalévá obraz a gore na sebe nenechá dlouho čekat. I když nás tvůrci zasáhnou gejzíry krve a vyhřezlými vnitřnostmi, stejně mezi nejpůsobivější scény patří stínohra, kdy je křičící herečka nemilosrdně vyvržena. Z rozjetého vlaku se už nedá vyskočit...,,Dívej se, co podepisuješ! A pozor na dodatky malými písmenky!" (07.10.2013)