Jako hvězdy na Zemi

První půlka byla super a už jsem se těšil na pořádný melodrama a taky až vstoupí do hry Aamir Khan, kterého jsem si tak oblíbil v 3 Idiots. Bohužel s jeho nástupem jde film kvalitou pořádně dolů. Začne hrozně zbytečně tlačit na pilu a to ne v nějakých dojemných scénách, ale v motivech příběhu. Nestačí, že hlavní učitel má empatii, je volnomyšlenkář a má otevřenou mysl - musí také pracovat (a dojímat se) v ústavu pro duševně choré, musí být taky dyslektik a musí kárat otce hlavního hrdiny, že mu projevuje málo lásky... Achjo, místy to pak připomínalo ty nejhorší americké televizní filmy pro správného křesťana. Druhou půlka je prostě jako z nějakého jiného, horšího filmu. Dohromady mi to však dává lehce nadprůměrný film. (7/10) (19.07.2012)

S bollywoodskou kinematografií nemám zkušenosti a musím se přiznat, že se mi do ní ani moc nechtělo a tento snímek mi doma ležel dlouho. Jenže jsem velice mile překvapena. První hodina byla sice nudnější a k hlavní postavě, která mi byla zpočátku nesympatická, jsem si také hledala cestu déle, ovšem poté se vše jaksi změnilo. Snímek je to hravý, barevný, plný chytlavých písní, hraje na city a budí emoce - zkrátka má přesně ty vlastnosti, jaké si u bollywoodského filmu představujete. Vedle toho všeho pozlátka a sluníčkovosti však stojí dojemný a dramatický příběh o malém chlapci a jeho statečném boji nejen s nepochopením okolí. Film tlačí na pilu, ale co, je to Bollywood, tak to s úsměvem na rtu a slzou v oku odpouštíte... (04.06.2013)

To desetileté dítě to snad ani nemohlo takhle mistrovsky zahrát, to ho snad museli do těch emocí opravdu dostat, neuvěřitelné. Připomnělo mi to dost silně klučíka z našeho okolí, kterému diagnostikovali moderní nemoc (made in America) ADHD a teď ho cpou léky na schizofrenii, na kterých je napsáno, že jsou vhodné až od 18 let, ale teď už po nich tolik "NEVOTRAVUJE"....všichni jsou spokojení. (27.08.2013)

Nádherná indická pohádka, která si svojí hrou na city dokonale získala i moje srdce. Celý děj tlačí na pilu úplně brutálně. Všechny postavy mají co možná nejplošší charaktery, aby mohl dokonale v kontrastu vyniknout naprosto jedinečný Aamir Khan, kterého jsem již viděl v 5 filmech a mám ho opravdu hodně rád a zřejmě brzy zavítá mezi mé oblíbence. Zde si na něj člověk musel počkat více než hodinu. Právě tato první část byla výrazně slabší než ta druhá, ale byla z hlediska děje naprosto nezbytná. Jakmile Aamir rozjel svoji ďábelskou roli empatického učitele (kterých už moc nezbylo, ale z vlastní zkušenosti vím, že je potkat stále lze), který jako jediný učil děti tomu, co je opravdu důležité a připravoval je na život. Opravdu přenádherná oslava dětství a film překypující nekonečnou lidskostí, který je třeba vidět v našem světě, kde se naopak od lidskosti více a více odchylujeme a krysař nás vede do propasti. Darsheel Safary v dětské roli byl rovněž úplně boží. Marně pátrám v paměti, kdy by si takhle malé dítě střihlo svoji roli lépe. Indie je naprosto jedinečná země a je to pevně zapsáno i v jejich jedinečné kinematografii. Opravdu v němém úžasu tleskám tvůrcům za to, v jak neskutečně chytlavém pojetí se jim podařilo předat takhle silné poselství. A ta překrásná hudba... Já se tedy úplně rozplynul, a dokonce mi několikrát během sledování cosi padlo do oka a rozslzelo se. Trošku mám o sebe strach, že mi brzo narostou kůzlátka a bobřík. (16.02.2020)

Ač stále stojí trochu ve stínu slavnějších a profláklejších tváří, patří Aamir Khan k nejvýraznějším osobnostem Bollywoodu a v Taare Zameen Par se mu podařilo dokázat, že mu pánbůh nenadělil pouze talent herecký, ale i režijní. Příběh o chlapci, který je v mnoha směrech jiný než jeho vrstevníci, věru nenabízí nic nového, ani se nezkouší dívat na věc z neotřelého úhlu; skoro by až člověk tvrdil, že je natočený na zakázku pro promítání na základních školách - ale to by školáci museli být tolerantní k velkorysé stopáži a neobvyklému způsobu vyprávění, kdy se v první třetině seznamujeme pouze s Ishaanem, v druhé pouze s jeho učitelem a až v té třetí se dočkáme koexistence obou. Kouzlo Taare Zameen Par se neskrývá v nějakém novátorství, ale v tom jak Aamir Khan dovede zacházet s (pro Indii) typickými výrazovými prostředky. Mává kolem sebe otřelými postupy a hází po nás klišé, ale všechno to obléká do svěžího kabátku; hraje si s kamerou, použivá netradiční hudbu, pro každou hudební scénu vymýšlí odlišnou stylizaci a občas dojde i na nějakou tu animovanou vložku. Zkrátka je co do formy mnohem hravější a zajímavější, než bývají mnozí jeho slavnější kolegové typu Aditya Chopry. Pokud se má Bollywood vydávat novým směrem, doufám, že při tom bude sledovat mimojiné i stopy Aamira Khana. (19.08.2009)