Dějiny na 8

Ten strach je těm lidem z očí tak strašně cítit, že až mrazí. I když na první pohled to vypadá jako idylický demokratický průzkum. Lze shlédnout zde: http://respekt.ihned.cz/video/c1-36367400-trezorovy-film-z-roku-1968 (27.11.2009)

„Nejde to s námi od desíti k pěti, vedeme to od desíti k 8.“ Stejně zábavná jako mrazivá film-anketa, která na dobu vzniku maximálně provokuje. Kopecký si hraje se slovy, vtipně shrnuje naši historii a pak se místy až škodolibě ptá. Svítí slunce, na první pohled by mohlo jít o skoro nezávazné a pohodové odpovídání a přitom mají lidé povětšinou strach něco říkat, a někteří toho naopak namluví hodně, ale vůbec ne k dané otázce, každopádně skoro co výpověď, to perla. A ke konci zas divák cítí určitou hořkost nad úsměvnými naivními představami o délce trvání nastalé situace. Nechybí spousta symbolismů a výborný konec, který to celé jenom potvrzuje, proto hodnotím slabším, ale plným počtem. „Já sdílím mínění svýho švagra, protože my se báječně doplňujeme a mám totéž přesvědčení.“ (25.02.2014)

1968. Ľudia plní nádejí z vrcholného politika - Sašu Dubčeka. Len tak - sami od seba. Nie dirigovane ako pri  boľševickom či naci kulte osobnosti. A áno, bolo to - a aj je  - vždy len o človeku. O ľudskosti. Veď Dubček sám žiadnym veľkým mysliteľom, ani intelektuálom nebol. Mal však charizmu. Pochopenie pre bežného človeka. Hoci v politickom styku príliš stranícky uvravený a ofrázovaný.  Lenže jeho nadšenie aj charizma prebili schopnosti aj vedomosti. A ľuďom to stačilo na sympatie k aparátčikovi. Koniec riadiacim kádrom s rybím, prázdnym pohľadom (exprezident Novotný). Ako z ankety vidno, časť ľudí má furt strach, no opatrne sa ozýva vlastný názor, napríklad  v podobe pritakania vyhodeniu mocnárov z okien Pražského hradu. Ľudia verili vláde. Nič lepšie sa nemôže stať. Za jeden povraz všetci. Kedy naposledy? 1968 a azda  pár mesiacov po roku 1990. Vždy len dočasné autonómne politické zóny. Mocní tam vďaka nejakému zázraku dokázali byť aspoň chvílenku na jednej lodi s bežnými ľuďmi (s ich väčšinou). Zlostní chmuľovia však nevymreli. Väčšinu rokov nám totiž vládli aj vládnu. A je fuk či ide o boľševika, kapitalistu,  socialistu alebo liberála. Ako spievali pankáči v 1990: "Komunisti, Liberáli: všetko kurvy- asociáli.". Podarený dokument doby, kedy v existovala kolektívna, úprimne pociťovaná nádej v lepšiu budúcnosť. A dnes? (06.12.2021)

Historicky zaměřený anketní kraťas, který ač se zabývá provařeným tématem osudových osmiček v českých dějinách, je schopen zejména díky kouzelnému vystupování Miloše Kopeckého zaujmout, pobavit, poučit a v poslední fázi (1968) i vyvolat pořádné mrazení v zádech. Lidé fandící Dubčekovi, Svobodovi, Pražském jaru, demokratizaci a odsuzující Novotného a celý zrůdný režim předchozích dvaceti let perfektně líčí atmosféru v české společnosti jen těsně před "bratrskou pomocí" soudruhů z RVHP. "Kdyby to nemělo vydržet, tak to znamená skočit z okna." (13.02.2011)

Tohle prostě muselo skončit v trezoru. Je to úžasné svědectví doby a těch dvanáct minut bylo pro mě užitečnější než 115 minut vychvalovaných Pelíšků. Nejlepší a nejvíc zasahující byla poslední otázka, formulovaná zhruba takto: "Co když pražské jaro nevydrží?" A odpověď, kterou si pamatuji asi nejvíce: "Příteli, pak bych chtěl být zahrabán..." Velmi symbolické. (19.10.2011)