Pan Nikdo

Nedivím se, že van Dormael jiný film v takhle rozsáhlém měřítku nenatočil a nenatočí. I přes filozofický a vůbec myšlenkový pokus o přesah všehomíra je jeho pomník naplněný osobitou a intimně nekonečnou silou vlastních radostí i smutků. Autor musí mít odžito v obou variantách, protože už jsem dlouho neviděl takové množství nosných a děj i náladu pokaždé o řádný kus posouvajících shledání, objetí, loučení či prozření. Nejde o dokonalé dílo, nejde ani o dílo všeobjímající, na to je jeho délka, tím spíš v režisérské verzi, až zbytečně sahající tam, kde nic nového nenajde. Ale těch elektrizujících spojení na správných místech má takové množství, že stojí za vidění snílkům i cynikům. (04.08.2020)

Bylo pointou tohoto filmu, že vše je bezvýznamné? Protože mi vcelku přijde, že pointou tohoto filmu bylo, že je vše bezvýznamné. -"Miluješ mě?" -"Nemohl bych bez tebe žít." Některé moje oblíbené filmy jsou hodně přehuštěné, tak přemýšlím jak moc je ode mě nespravedlivé, když o Panu Nikom prohlásím, že mi přijde jako perfektní film pro někoho s poruchou udržování pozornosti. Já ráda udržuji pozornost, ale tenhle film mi v tom tak vytrvale, vytrvale brání... Když pominu všechen ten vizuální chaos, tak hudební podkres je tady dokonalým spouštěčem migrény. Když v prvních dvaceti minutách slyším tři různé ikonické písně použité ke třem různým scénám prohlašujícím je za zásadní scény... a na to navazuje další píseň s další montáží... A nejhorší snad je, že jsou to nejprvoplánovitější slavné písně, které díky nadužívání v milionu jiných filmů a televizních reklam mají spíš negativní přidanou hodnotu. (Příklad Everyday Buddyho Hollyho - tu písničku samu o sobě zbožňuji, ale když je ve filmu použitá jako tady, absolutně po srsti, je to největší tvůrčí lenost. Správný příklad použití: Podvratně jako v Musíme si promluvit o Kevinovi.) Potřebuji si vydechnout. Naštěstí tam takové kousky jsou, když se právě třeba rozprostře ticho a hrdinova ruka v detailním záběru vytahuje z misky rozklepnutých vajíček zapomenutý kousek skořápky. Přemýšlím, jak moc velká ironie je, že se film vysmívá intenzivně prázdným praktikám televizních pořadů "budoucnosti" a potom na nás sám vytahuje z rukávů podobné triky. No, každopádně jsem přesvědčená, že ve skutečném roce 2092 bude skutečný Jared Leto pořád vypadat jako těsně po třicítce, pořád si ale nebudu jistá, jestli se mi líbí jeho herecké schopnosti a nebo jestli se mi jenom líbí, jak je divný. (02.04.2017)

Chytrý film pro průměrné lidi? O něco takového se přece právě pokouší Chris Nolan. Osobně jsem měl trochu problém s režisérovou vizí, ale i já se musím sklonit před tím jak těch několik desítek inspirací dokázal pospojovat do fungujícího celku. Měl jsem v hlavě jeden příběh, ze kterého NIKDO hodně čerpá (sakra!), ale tady ho zaobalili do dnes tak frčících sci-fi vychytávek, nicméně základ zůstal a přišlo mi zajímavé sledovat jak se s námětem, který jsem před tím viděl jen svýma očima pere někdo jiný. Docela zajímavé. A ten kdo nepochopil jak to skončilo. Tak odpověď na vaši otázku zní... Vyberte si. (16.07.2010)

Atmosféra vo filme Mr. Nobody je prazvláštna. Príbeh Nema Nobodyho sa premieta v rôznych a pritom súbežných časových pásmach v duchu myšlienky „máš právo voľby, pokiaľ sa nerozhodneš, všetko je možné“. Myšlienkové gro sa deje roku 2092, keď je Nemovi 118 a žije na Marse ako posledný človek, ktorý umrie prirodzenou smrťou, zvyšok populácie má zabezpečenú nesmrteľnosť. To znie v celku dobre, ale inak je to strašná somarina. Celý film sa pomaly vlečie, človek len čaká na veľké finále kedy posledný človek konečne umrie a aj to ho sklame. Ak má mat divák pocit, že si pozrie nejaký ten artový film a bude mat radosť, že mu porozumel a naplnil ho, tak smelo do toho. žiaľ bude oklamaný aj keď o tom nebude vedieť. (07.03.2019)

Mr.Nobody úvodom veľa sľubuje a vizuálne ohúri, no po dlhom čakaní neprinesie nič mimoriadne. Rozvláčnosť sa ešte viac naťahuje a myšlienka sa prevára do astrálneho nekonečna, až to miestami poriadne "zanudí". Strihači sa určite namakali, po tejto stránke je film skvelým zážitkom. Môj pocit, že podobné témy som videla v pútavejšom filmovom spracovaní hovorí hlavne za celkový dojem (Butterfly Effect, The Fountain, Requiem for a Dream...) (15.02.2011)