Pan Nikdo

Co jsem provedl, že si toto zasloužím..... Poslední smrtelník pan Nikdo, člověk, který neexistuje. Cítí věci, které se stanou, jakoby se již stali, může mít děti a zároveň nemůže a ona umřela a zároveň neumřela. COBY, KDYBY, JAKBY A PŘECI JEN…. JAK SI VŮBEC MŮŽETE BÝT TAK JISTÍ, ŽE EXISTUJETE VY??? Film, při jehož sledování můžete říkat cokoliv a nikdy to nebude zajímavější než to co sledujete. Příběh o lásce a tíze rozhodnutí zaobalenej do filmových fantasmagorií, kde rozuzlení je naštěstí tak prosté. Logické. Lidské. Prostě jeden z nejzvláštnějších filmů co znám. Škoda že to není tak o 20 minut kratší. Víc přímočarosti a bylo by to maximum! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nevím, co je ,,Holubí pověra“. 2.) Nepamatuji se jaké to bylo, když lidé byli smrtelní. 3.) Potřebuji vědět, co si vzít na Mars. 4.) Chci vyzkoušet něco nového. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (02.08.2010)

Originální film...a hlavně svého druhu experimentální snímek, blízký třeba Tykwerově Lole běžící o život. Život chápaný ve své komplexnosti jako křižovatka, neustálá dualita možného, buď x anebo, mince s možností ano x ne, zhmotněná ve své teoretické podobě paralelních vesmírů. Tam, kde kupříkladu Milan Kundera ve své Nesmrtelnosti nechává z pouhého gesta vzniknout hrdinku románu, jiný umělec, známý belgický režisér Jaco van Dormael, nechává ve svém scénáři z teoretických závěrů kvantové fyziky, teorie superstrun, vícedimenzionálního vesmíru atd. vzniknout hrdinovi se signifikantním jménem Nemo Nobody. Je nikým, jelikož je výslednicí mnoha různých křižovatek, které rozhodovaly, jakým směrem se bude ubírat jeho život. Coby nomen omen prochází pan Nikdo skrze nekonečné možnosti možného a vystihuje tak ryze postmoderní fenomén - defragmentovaný, nelineární, synkretický dějový chaos, přesně podle zákona entropie. Přesto má každá nahodilost svůj řád a chaos lze zmapovat pomocí stromovitého diagramu podobně jako kolejiště velkého vlakového nádraží. Režisér Jaco van Dormael natočil skutečně vícevrstvý a v tom nejlepším slova smyslu filosofický film (jistě, jde o jakousi pop-metafyziku, v mainstreamovém filmu nelze ani nic hlubšího čekat), přesto jeho meritem zůstává především stěžejní lidský cit - láska (a to ať už v jakékoliv podobě - nemusí to být nutně vždy ta partnerská, ale i rodičovská atd.). Proto se Pan Nikdo nejvíce jeví coby ,,Věčný svit paralelní mysli", abych užil aluzi k asi nejpodobnějšímu snímku Michela Gondryho. Van Dormael se neustále vrací k variovanému detailu oka - to, co vidíme, nemusí být nutně pravda, může jít o zdání, fikci, jsme zpátky v Platonově jeskyni. Symbol smyslového vnímání je vysokou četností zařazených záběrů detailu oka zbaven své výjimečnosti a ve vyšším rámci i platnosti. Stejně tak se řetězí i jiné symboly a motivy - železnice, kolejí, vody atd. Skutečně mimořádná je naprosto dokonalá forma (klidně bych i věřil, že Jaco van Dormael tenhle film připravoval celých těch 13 let, co měl tvůrčí pauzu a netočil...ve skutečnosti to bylo jen od roku 2001), filmový tvar dovedený k výjimečnému souladu obsahu a formy, experimentální závěry teoretické fyziky zabalené do neskutečně originálního výstupu - snad každý záběr je do detailu promyšlený, často se přelévají první a další plány záběrů, pracuje se s barvami, kompozicí, zažitými stereotypy...úchvatné jsou rovněž střihové přechody, obvykle digitálně zpracované makrojízdy kamer, střih asociovaný pohybem, rozebírání věcí... Mainstreamový film pro 21. století... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... Podobné filmy: Věčný svit neposkvrněné mysli, Osudový dotek, Adaptace, Lola běží o život, Srdcová sedma (08.06.2010)

Poutavě ztvárněný film, u kterého musí být divák velice pozorný, aby si dokázal vysvětlit dění ve filmu (po diskuzi s kamarády jsem zjistil, že každý film pochopil jinak, což beru jako velké plus). Když se k tomu přidá parádní obsazení, skvělá hudba, úžasný vizuál tak Mr. Nobody dostává odemne hodnocení 4,5 hvězdičky… (28.09.2010)

"Každá cesta je tá správna..." Podľa tohto hesla nám 117 ročný Pán Nikto predkladá niekoľko alternatívnych verzií svojho života. Na film, ktorý podľa mnohých nedáva zmysel sa však príjemne pozerá. Netreba v ňom zbytočne hľadať logiku a postupnosť. Film je plný zaujímavých scén, dobrej hudby a je plný i Jareda Leta v rôznych podobách a polohách. Film funguje ako zádumčivý psychologický rozbor o živote (úvod), ako romantika, sci-fi i dráma. Scény z budúcnosti vyzerajú naozaj veľmi dobre a je trochu škoda, že sa nevyužili viac. Všetku vizuálnu nádheru dopĺňa skvelý soundtrack. Najviac ma chytila táto skladba Tento zaujímavý mix žánrov rozhodne stojí za pozornosť a oslovil ma o niečo viac ako podobne ladený mix- Atlas mrakov. Pre obdivovateľov herca Jareda Leta jednoznačne povinnosť. 80%. (03.05.2014)

Vizuálne opulentný midcult. Priehľadný kalkul, ktorý sa za pomoci postmoderných tendencíí oháňa nerozvedenými tézami a ľudovými múdrami aby nakoniec skončil ako prachsprostá banalita. Všetky tie dejové prehadzovačky, spomaľovačky a kadejaké after effect doplnky sú síce priťažlivé (aj prebraté), ale aká je ich hodnota keď neslúžia k sprostredkovaniu niečoho presahovo predmetného, ani čohokoľvek priznane experimentálneho či pokleslého? Mizivá. Jaco van Dormael rozhodne nepatrí medzi fušerov, istá dávka bujarej predstavivosti sa mu uprieť nedá, ale výzva s (podomácky vyrobeným) názvom "aspekty existenciálnosti" sa mu vymkla z rúk a čo do nepaušálneho prežitku skončila na úrovni nablýskaného reklamného spotu. (15.02.2013)