Až do mesta Aš
Made in Ash
VOD (1)
Obsahy(1)
Tragikomický příběh mladé dívky z východního Slovenska, která přichází do nejzápadnějšího kouta Čech snít svůj sen o štěstí a lepším životě... Kdesi na východním Slovensku v dřevěné chalupě romské osady žije Dorotka, která, ač právě odmaturovala, neví, co bude ve svém životě dělat dál. Práci v okolí těžko najde, matka chce, aby se už živila sama, a tak se dívka vydává na opačný konec bývalé společné republiky, aby tam našla zaměstnání. Opouští rodinu i svého chlapce a odjíždí do Aše. Nastěhuje se do ubytovny a nastoupí do textilní továrny mezi ostatní ženy a dívky. Jenže při první příležitosti je propuštěna. Spolu s protřelejší kamarádkou se snaží nějak přežít. Domů se vrátit nemůže. Její chlapec se neozývá. Je sama a nemá peníze. Co zbývá? K prostituci nemá talent ani chuť. Najde se ale muž, postarší Němec, který jí nabízí společný život… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (62)
Obdivuji kuráž, s jakou mladá autorka vsadila na veristickou observaci, ale u toho můj respekt vůči filmu začíná i končí. Syrový styl, místy smazávající hranici mezi dokumentárním a hraným (stejně jako hranici mezi utlumenou a žádnou dramaturgií), slouží příběhu, jehož směr a (nijaké) vyústění dopředu lehko odtuší každý divák, který viděl nějaké sociální drama. Koncepčně není film úplně doladěný. Introspektivní animované sekvence, s oblibou používané v performativních dokumentech, jsou v rozporu s neempatickým sledováním protagonistky v hraných scénách. Postoj režisérky k Dorotě rozpačitě přešlapuje mezi „může si za to sama“ a „můžou za to druzí“. Václavova Cesta ven se v tomto smyslu vyjadřuje i za cenu jistých zjednodušení jasněji a úderněji. Vyjma jedné nepříjemné, ač nikterak explicitní sexuální scény nám film navíc nedává naplno zakusit svrab a hnus, do kterého hrdinka zabředla. Jako výpověď o neusměrňovaném dospívání zůstává Aš v míře otevřenosti daleko za srbským Klipem nebo izraelským Šestkrát. V kontextu slovensko-české kinematografie záslužný pokus o něco jiného, v kontextu současných festivalových dramat nic nového. 50% Zajímavé komentáře: Radko, Havenohome, Sandiego, Anderton ()
Až do mesta Aš je na slovenské pomery dosť odvážny a originálny projekt. Hlavne ale svojim námetom. Slovenský minimalizmus a realizmus, akým sa prezentuje mladá režisérka, ale nezakryje ten náš klasický kinematografický amaterizmus, prítomný v každom našom kinofilme. V tomto filme je to zvuk a občas aj kamera, ktorá sa snaží byť tak dokumentaristicky rozkývaná a zastrená, až občas nevieme, čo sa deje. Je to škoda, pretože taký Fassbinder a Kaurismaki dokázali svojim lacným, minimalistickým dielam so statickou kamerou dodať omnoho väčší filmový feeling. Animované vsuvky vzbudzujú vo mne pocit, že sa pozeráme na študentský avantgardný film a to rozhodne nie je pocit, ktorý by som chcel mať z filmu, s ktorým chceme súťažiť o pár mesiacov o plešatca. Nemáme šancu. Súhrn dojmov je ale nakoniec kladný. ()
Film Grófové je cenný hlavně tím, že ukazuje svět, který je našim zrakům obyčejně skrytý. Je to realita, která neprojde filtrem mainstreamových médií. Je to svět imigrantských dělnic ocitnuvších se na dlažbě, nadržených sexuálních turistů z Německa, zaplivaných čtyřek, v nichž si ničí poslední zbytky mozkových buněk zdegenerovaně vypadající štamgasti na podpoře.Aš poskytuje autorce fotogenicky nevzhledné filmové kulisy: desetiletí úpadku se podepsaly na šedivých fasádách a oprýskaných omítkách domů, nový režim zase na kultuře heren a bordelů. Rezignace je vepsaná i do tváří postav menších rolí a komparsu, které Grófová obsadila výhradně z místních obyvatel. Vychází jí z toho skoro antropologická sonda do života v prokletém kraji.Film působí sugestivně zejména proto, že režisérka míchá hrané a dokumentární filmové postupy. Kamera sleduje děj často zdálky nebo z neobvyklých úhlů kamery jako náhodný voyer, neherci pronášejí své částečně improvizované dialogy tak přirozeně, že se člověk často přistihne při myšlence, že je svědkem scény natočené skrytou kamerou. Všechny potenciálně významné dějové momenty jsou podány s velkou mírou nezúčastněnosti nebo ve filmu zcela chybí a divák si je musí domýšlet.Vyprávění je strukturováno jako série banálních výjevů ze života hlavní hrdinky, ale právě banalita, nuda a zoufalost, které sálají z postav kolem Doroty a z bezútěšného prostředí Aše, vnášejí do jejího příběhu existenciální přesah, který svým univerzálním vyzněním může oslovit diváka z Krnova, ale i třeba z Pekingu.Grófová si dovolila jediný stylistický prvek, který ten všeobecný zmar zmírňuje. Krátké animované sekvence, které reflektují naivní a ještě nevyzrálou duši mladé dívky, která žije ve svých zidealizovaných představách.Na jednu stranu ukazují, že se netečně a pasivně se projevující Dorota ještě úplně uvnitř nezlomila, na druhou stranu je kontrast s její životní situací ještě drtivější. Po hromadném vyhazovu z textilky ji totiž protřelejší kamarádka (Silvia Halušicová) zasvětí do nočního života a brzy obě začnou prodávat své tělo sexuchtivým Němcům. Prostituci vykresluje Grófová bez jakékoli sentimentality, jako prostý akt výhodný pro obě strany. Kolem Doroty se brzy začne motat slizký padesátník Johann a výjevy popisující jejich nerovnovážný vztah, ztížený ještě jazykovou bariérou, patří mezi nejsilnější momenty filmu, za něž by se nemusel stydět ani současný evropský klasik sociálního naturalismu Ulrich Seidl.Že u nás někdo konečně natočil film, který se jak po stránce formální (chladný distanc a dokumentaristická autenticita), tak po stránce obsahové (deficit lásky a mezilidské blízkosti ve světě determinovaném ekonomickými rozdíly) dá s klidným svědomím připodobnit k poetice tohoto skvělého rakouského filmaře, je triumf, na který může být debutantka Grófová právem hrdá. Například film Poupata byl schematický midcultový kýč pro Pražáky, kteří nevytáhli paty za Jižní město. Až do města Aš boduje věrohodností: tedy tím, co Poupatům zoufale scházelo. () (méně) (více)
Spise nez film, tento pocin vnimam jako dokument (jak bylo puvodne zamysleno). Velmi autenticke, neherci tomu pomohli vydatnou merou, filmove animace hodne povedene. Vnimat to jako celovecerni film, reknu, ze je to prazdne a o nicem. Pokud vezmu v potaz fakt, ze podobnych osudu jsou mraky, k tomu to zpracovani, ktera pridava na atmosfere, autenticite a syrovosti..., budu hodnotit pozitivne. ()
Veľmi pozoruhodný film, o ktorom by som nikdy nepovedal, pokiaľ som to tu nezistil, že to nie je dokument. Myslel som, že je to veľmi realisticky podaný hraný dokument alebo normálny dokument. Venuje sa veľmi smutnej téme, zlých vyhliadok dnešného Slovenska v tomto systéme kapitalizmu, vlastne vyhliadok jeho ľudí, ktorí vzídu zo sociálne slabších pomerov. Tento film sa snažil byť realistický až do krajnosti, až k téme sexu a skončil dosť smutne, malo by to slúžiť ako výstraha, ale v podstate nič nerieši. Dej a samotné postavy mi však tento film nezlepšili, je to taký viac úspešný poloamatérsky film z našej oblasti, akoby z 90. rokov. ()
Galerie (25)
Photo © Peripher Film
Zajímavosti (5)
- Aby se dosáhlo co největší syrovosti a působivosti, byli do filmu obsazeni neherci a využilo se autentických záběrů. (JoranProvenzano)
- „Pre mňa bolo dôležité čo najautentickejšie zachytiť motivácie dievčaťa z tohto prostredia k drsným životným rozhodnutiam, ktoré sa na povrchu môžu javiť ako nemorálne,“ prezradila Iveta Grófová. (Zdroj: ASFK)
- Příběh filmu je inspirován osobními zkušenostmi Ivety Grófové z práce v textilní výrobně v Aši. (JoranProvenzano)
Související novinky
47. MFF Karlovy Vary se blíží!
Ve dnech od 29. června do 7. července se uskuteční již 47. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Na nejvýznamnější filmové akci ve střední a východní Evropě budou mít diváci… (více)
Reklama