Akvabely

Akvabely ma vždy fascinovali, tak ma celkom potešilo, že som narazil film s touto tematikou. Aj keď napokon to bolo skôr zamerané na medziľudské vzťahy 15-ročných dievčat vo vývoji, ktoré akosi zaujíma len jediné - čo si o nich myslia ostatné rovesníčky. A potom to tak aj vyzerá - samá pretvárka, žiarlivosť, závisť, no a v konečnom dôsledku napokon zistia, že sú ovládané názormi iných. Aj keď v tomto filme to nebolo až tak dokonalo dotiahnuté ako sa núkalo, čo je celkom škoda, pretože nábeh to malo veľmi schopný. V tomto prípade by neuškodil dlhší časový rozsah a lepšie prehĺbenie deju. (23.09.2013)

Zdaleka ne geniální - přesto velmi osvěžující debut. Trochu mne zamrzel příliš otevřený konec - mám rád pointy, tady jsem měl dojem, že v závěru skvěle rozehrané partie scénárista nevěděl, jak to celé vygradovat, takže to nechal tak nějak vyšumět do ztracena (což může mít velmi silný účinek, ten se ale zrovna tady nedostavil). Jinak ve všech směrech řemeslně výborně zvládnutý film a nebanální děj s banálním tématem. (27.06.2008)

Naissance des pieuvres u mňa dostáva 5* nie kvôli tomu, že je dokonalý film, ale preto, že hodnotím srdcom a toho sa dotkol. Žeby to bolo tým, že som bola tiež 15 ročné dievča? Možno. Každopádne bol skutočný a niektoré zábery boli pre mňa okúzľujúce (rovnako ako aj krásna Adele Haenel). Tak keď máte chuť na príjemnú sondu do prostredia dospievajúcich dievčat bez klišé a núteného humoru a vôbec keď máte radi veci, ktoré sú „iné“ , vrelo odporúčam, mohla by to byť your cup of tea;) (11.07.2008)

Film o troch dievčatách, ktoré sa zmietajú medzi homo a hetero orientáciou. Navzájom si citovo ubližujú a zároveň sú sami obeťami svojej vnútornej rozorvanosti. Dialógy sú primitívne a pomerne zriedkavé. Napriek tomuto paradoxu nám dáva obraz v tomto filme podľa mňa veľmi intenzívne a hlavne úprimne možnosť nahliadnuť do dievčenských duší, tak ako máloktorý iný film na podobnú tému. (22.04.2008)

Čekala jsem, že se bude film posouvat určitým směrem, ale byla jsem mile překvapena. Především tím, jak se režisérce povedlo zachytit na příběhu Marie, Anne a Floriane pocity dospívání. Vykreslit to mezidobí mezi dětstvím a dospělostí (scénka v McD) se všemi problémy, zmatky, touhami…bez jakýchkoli klišé a s naprostou uvěřitelností, čemuž napomáhají hodně přirozeným hereckým projevem představitelky všech tří hrdinek. Dost mě zaujala i skoro úplná absence dospělých ve filmu. Za celou dobu neuvidíme ani jednoho z rodičů, Marie dokonce jako by žila úplně sama, aneb s tímhle mezidobím se musí poprat každý sám. Závěrečných deset minut, hudba Para One (soundtrack se mu vážně povedl), prostě krása. Připomnělo mi to Smrt panen. Jen tak dál paní režisérko. (05.02.2009)